Šest měsíců po odhalení Sorosova skandálu u Evropského soudu pro lidská práva (EÚLP) se nyní ukazuje, že Rada Evropy, na níž je EÚLP závislá, byla sama financována nadací Open Society a Microsoftem.

Grégor Puppinck: Při čtení výročních finančních zpráv Rady Evropy se zdá, že Open Society George Sorose a Microsoft Billa Gatese jsou dva největší soukromí dárci této organizace. Tyto dvě organizace poskytly Radě Evropy v letech 2004 až 2013 téměř 1 400 000 eur a v letech 2006 až 2014 téměř 690 000 eur. Otevřená společnost také podporuje iniciativy Rady Evropy, včetně Evropského institutu pro romské umění a kulturu. Od roku 2015 již po takovém přímém financování není ani stopy; Rada Evropy však zřídila zvláštní fond pro příjem takových mimorozpočtových dobrovolných příspěvků.

Tyto platby samozřejmě vyvolávají otázky, neboť je překvapivé, že mezivládní politická organizace je tak propustná pro soukromé financování. Člen Rady Evropy předložil tuto záležitost Výboru ministrů, aby požádal svých 48 velvyslanců o zveřejnění všech dokumentů týkajících se tohoto financování.

Obecněji řečeno, jedná se o zpochybňování financování mezinárodních orgánů několika velkými nevládními organizacemi a nadacemi?

Je pravda, že problém se netýká jen Rady Evropy, ale i Mezinárodního trestního soudu, který v roce 2017 obdržel od nadace Open Society 115 tisíc dolarů, a ještě více pro WHO a dokonce i OSN. Nadace Gates Foundation je po Spojených státech druhým největším sponzorem WHO s příspěvkem 530 milionů dolarů v roce 2019. 80 % rozpočtu WHO je založeno na dobrovolných příspěvcích, tj. darech od nadací a vlád. Tento způsob financování samozřejmě zpochybňuje politickou nezávislost těchto organizací.

Tyto velké mezinárodní organizace jsou hlavním cílem těch, kdo chtějí uplatňovat globální politický vliv, neboť mají značnou moc, ale méně finančních zdrojů než jejich ambice. Tyto organizace jsou proto zranitelné vůči „filantropickým miliardářům“, kteří se snaží uplatňovat globální politický vliv. Tento politický vliv může být vykonáván, jak jste si jistě všimli, bez jakéhokoli využití demokratických mechanismů nebo kontrol. V zájmu zachování nebo obnovení nezávislosti těchto velkých mezinárodních organizací je proto nezbytné prověřit a objasnit jejich metody financování.

Můžeme hovořit o fenoménu entryismu některých velkých nevládních organizací do mezinárodních organizací?

Pozorujeme nejen fenomén entryismu, ale i tajné dohody, které lze vysvětlit, když se zamyslíme nad finanční silou těchto nevládních organizací: připomeňme, že Open Society získala 32 miliard dolarů, které od roku 1984 darovala zpět a investovala do oblasti lidských práv, médií a politiky. Problém se netýká jen Open Society, ale i dalších velkých soukromých nadací, jako jsou Gates, Ford nebo Oak Fondations. To bylo přesně a brilantně vysvětleno v nedávné knize Gaétana Cliquennoise o privatizaci lidských práv (Cambridge, 2020).

Bývalý generální tajemník Rady Evropy Thorbjørn Jagland hovořil o Georgesovi Sorosovi jako o svém „dobrém příteli“, zatímco komisař pro lidská práva Nils Muižnieks byl až do svého nástupu do funkce v Radě Evropy v roce 2012 ředitelem programů Open Society. V roce 2009 vysvětlil, že Open Society chce vytvořit nového člověka – homo sorosensus [odkazuje na Sorose] – člověka Open Society.

Vliv této sítě je nyní názorně demonstrován veřejným a šarmantním způsobem. Mnoho vůdců rádo ukazuje svou blízkost Sorosům, otci a synovi. To je například případ Jeana-Clauda Junckera, předsedy Evropské komise, nebo Michelle Bacheletové, vysoké komisařky OSN pro lidská práva od roku 2018, vyfotografované s Georgesem Sorosem a jeho synem hned po nástupu do úřadu.

Tato zpráva (k dispozici zde) měla obrovský dopad v Evropě i ve světě; chopilo se jí několik vlád a mnoho politiků. To je zejména případ Ruska a Bulharska. Mám pocit, že veřejné mínění je nyní informované a citlivé. Tato zpráva dokazuje, že za posledních deset let pocházelo 22 ze 100 stálých soudců působících u soudu ze sedmi nevládních organizací a že 18 z nich zasedalo v případech týkajících se „jejich“ nevládních organizací, což je v rozporu se základními pravidly soudní etiky. Mezi těmito sedmi nevládními organizacemi vyniká síť Open Society počtem soudců, kteří jsou s ní spojeni (12), a skutečností, že financuje šest dalších organizací citovaných ve zprávě.

A co bruselské orgány, o kterých se také hovořilo?

Mnoho poslanců z různých politických stran se chtělo tímto tématem zabývat, ale zdravotnická krize tento program narušila. Několik poslanců Evropského parlamentu však také adresovalo parlamentní otázky Evropské komisi a Evropské radě.

Evropská komise odpověděla prostřednictvím své místopředsedkyně Věry Jourové: „Komise nemá pochybnosti o integritě a nezávislosti Evropského soudu pro lidská práva“. Takže, tady není nic k vidění! Snad až na pár fotek, které nám pomohou pochopit kontext, ve kterém jsou tyto odpovědi poskytovány. Na jedné vidíme komisařku Jourovou s maďarským filantropem, jak prohlašuje, že „hodnoty Open Society jsou jádrem činnosti EU“. Na další fotografii evropský komisař Johannes Hahn – autor další odpovědi – rovněž pózuje s Georgem Sorosem a uvádí, že „je vždy dobré setkat se s Georgem Sorosem a prodiskutovat naše společné úsilí o urychlení reforem a Open Society na Balkáně a ve východní Evropě“.

Ve skutečnosti jsou tyto fotografie velkolepé, ale ne mimořádné, neboť George Soros a jeho lobbisté měli v letech 2014 až 2018 celkem 64 rozhovorů s komisaři a vysokými úředníky Evropské komise – zdá se, že více než hlavy evropských států.

Všechny tyto faktické prvky by nám měly otevřít oči pro značný význam těchto sítí vlivu a moci nad národními politickými institucemi. Zpráva Evropského soudu pro lidská práva o nevládních organizacích a Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod učinila kozla zahradníkem: odhalila a prokázala realitu této tajné dohody ve specifickém rámci EÚLP, ale to nestačí. Jakákoli národní jurisdikce by sice zareagovala rázně, sankcionovala by dotčené soudce a napravila systém, ale evropské orgány se otáčejí zády a čekají, až lidé začnou myslet na něco jiného. Neexistuje žádná touha zpochybňovat tento systém. Je to děsivé.

Jak vysvětlíte tento nedostatek otázek?

Vazby mezi mezinárodními orgány a velkými nevládními organizacemi a nadacemi jsou příliš hluboké a příliš těsné; je to tentýž mocenský systém: existuje mezi nimi symbióza, jak finanční, tak ideologická, a dokonce i lidská. Tento vztah komplementarity je však pokřiven a nevyvážen zásahy filantropických miliardářů, kteří sledují politické, hospodářské a finanční cíle. Systém je touto „privatizací lidských práv“ zvrácen.

Na druhou stranu jsme nyní pravidelně terčem mediálních útoků. Poslední a nejdůležitější z nich zorganizovala organizace Open Democracy, člen Sorosovy galaxie, s podporou potratových lobby. Před několika týdny tato organizace zveřejnila pseudovyšetřování proti ESLP, které se současně objevilo v asi padesáti novinách po celém světě, včetně Time Magazine a EuroNews. Open Democracy mobilizovala „Tracking the Backlash“, svou vlastní neformální síť aktivistických novinářů vytvořenou s cílem „sledovat [konzervativní] reakci“. Jejich cílem je pošpinit digitální pověst jejich politických oponentů. Podle všech těchto článků je ESD velkou hrozbou, když označuje své právníky za „křižáky“ a „tajnou armádu“ a „infiltruje naše demokratické instituce“ jako „vlky v rouše beránčím“. Prohlášení této organizace jsou očividně pobuřující, stejně jako její výzva z loňského března k „zrušení rodiny“, ale všechny demonstrují sílu těchto sítí.

Tento typ útoku  potvrzuje potřebu objektivně odhalovat mocenské sítě, které tvoří nový systém vládnutí, globální i postdemokratický.