Život by mohl být hluboko pod povrchem Marsu díky tomu, že se tlusté vrstvy ledu roztečou v důsledku geotermálního tepla, předpokládá nová studie provedená Rutgers University v New Jersey, USA.

Podle autora studie Lujendra Ojha vědecký tým chtěl řešit takzvaný paradox slabého mladého Slunce – teorie naznačující, že v minulosti Slunce produkovalo asi o 30 % méně energie, než je tomu nyní.

„I když jsou v počítačových simulacích čerpány skleníkové plyny, jako je oxid uhličitý a vodní pára, do rané marťanské atmosféry, klimatické modely se stále snaží podpořit dlouhodobě teplý a mokrý Mars ... V takových hloubkách mohla život udržet hydrotermální (ohřívací) aktivita a reakce horniny a vody,“ řekl Ojha. „Takže podpovrch může představovat nejdelší obyvatelné životní prostředí na Marsu."

Během výzkumu vědci zkoumali různé datové soubory Marsu, aby zjistili, zda je geotermální teplo možné v období Noachian.

Dospělo se k závěru, že i kdyby měl Mars teplé a vlhké klima asi před čtyřmi miliardami let, tekutá voda mohla být stabilní pouze ve velkých hloubkách, protože atmosféra časem řídne a teplota se snižuje. Jakýkoliv mimozemský život na rudé planetě, pokud tam někdy vznikl, mohl podle studie následovat za tekutou vodou do větších hlubin.

Při posuzování klimatu a možného ohřevu Marsu by vědcům mohla pomoci kosmická loď Mars InSight, která na planetě přistála v roce 2018. Kosmická loď provádí denní měření povrchu rudé planety.

Nová technologie může přeměnit slanou vodu Marsu na kyslík a palivo

Voda je považována za základ života. Na Marsu je však velká část vody zmrzlá a zbytek je plný soli z marťanské půdy, takže je zbytečná pro astronauty NASA, kteří mají přistát na rudé planetě do roku 2033, aby se „naučili žít a pracovat v jiném světě“.

Slanou vodu není možné pít, a proto je povinné odstranění soli, zejména za použití metody rozdělení vody na kyslík a vodík, proces je velmi složitý a nákladný. Možnost získání kyslíku a vodíku ze slané vody by tento proces značně usnadnila a zlevnila.

Sborník Národní akademie věd (PNAS) v pondělí publikoval výzkum nového systému, jenž vyvinuli inženýři na Washingtonské univerzitě v St. Louis, který může přímo získat prvky z nepoužitelné slané vody.

Výzkumný tým vedený Vijayem Ramanim, Romou B. a Raymondem H. Wittcoffem zkoumal systém jak v suchozemských podmínkách, tak v simulované marťanské atmosféře -33 ⁰F (-36 ⁰C).

„Náš marťanský solný elektrolyzér radikálně mění logistický počet misí na Marsu i mimo něj," řekl Ramani. „Tato technologie je stejně užitečná na Zemi, kde otevírá oceány jako životaschopný zdroj kyslíku a paliva,“ dodal.

Budoucí astronauti budou muset vyrábět vodu, aby mohli žít na rudé planetě, stejně jako palivo potřebné pro jejich cestu domů. Systém vyvinutý v Ramaniho laboratoři může produkovat obojí, aniž by bylo nutné ohřívat nebo čistit zdroj vody.

Skutečnost, že nový systém může pracovat se „suboptimální" nebo slanou vodou, může výrazně snížit náklady na elektrolýzu zařízení všude, včetně na Zemi.

Ramaniho tým očekává, že spojí své síly s NASA k dalšímu rozvoji systému a také doufá, že bude použit na pomoc potápěčům prozkoumat neprozkoumané prostředí v hlubokém moři.