Na začátku rozhovoru padla řeč na zprávu BIS, která pojednávala kromě jiného o dostavbě Dukovan. Podle Šándora ukládá zákon tajným službám tyto výroční zprávy psát v režimu utajeném ve stupni tajné, ty se předkládají vládě a prezidentovi republiky.

„Tyto zprávy v režimu tajné jsou, předpokládám, natolik konkrétní a odůvodňující sdělované fakty tak, že

nevyvolávají jakékoliv pochybnosti. Když napíšete veřejnou zprávu a uveřejníte z ní některé věci, jak to dělá BIS, logicky vyvstávají dotazy, proč to tvrdí. Je to protimluv, když tajná služba vydává veřejné zprávy. Ničemu to moc neslouží, obzvláště v případě kontrarozvědky, která popisuje bezpečnostní stav na území České republiky,“ míní generál.

Dále zmínil, že po celou dobu, co byl v rozvědce, tak ani on a ani jeho kolegové nezažili, že by po nich někdo chtěl zdroje. Netajil se ani tím, že ani on sám neznal jména agentů, protože je podle svých slov nepotřeboval.

V rozhovoru vyjádřil Šándor i svůj pohled na to, že prezident Miloš Zeman žádá po BIS jména ruských špionů. „Čím více bude ředitel BIS Koudelka operovat ve veřejném prostoru s rejdy ruských agentů, tím více bude vzbuzovat pocit, který se dostal do podle mého absurdního požadavku pana prezidenta, že chce vidět jejich jména. Na druhou stranu, když se podíváte na zastupitelský úřad a vojenské oddělení Ruské federace, tak všichni členové vojenského oddělení ambasády budou příslušníci ruské zpravodajské služby GRU. Pak tu budete mít deklarované zástupce SVR, což je služba vnější rozvědky. Při nějakém dlouhodobém sledování těchto lidí přijdete na to, kdo kam patří,“ uvedl Šándor.

Dodává, že pokud existuje důvěra mezi exekutivou a tajnými službami, pak stačí vyjádření šéfa tajné služby. „Pokud tady bude takováto důvěra, není potřeba, abychom byli svědky těchto bezprecedentních záležitostí, kdy se pere prádlo na veřejnosti. To se dělat nemá. Pokud je exekutiva nespokojena s tajnými službami, tak má povinnost to řešit. A zjednat nápravu nikoliv s mediálním krytím, ale v uvozovkách za plentou. To není věc, aby to věděla veřejnost a všichni, kteří nám chtějí ublížit,“ dodává.

Dodržování pravidel

Podle Šándora pracují na zastupitelských úřadech mnoha zemí zpravodajští důstojníci pod krytím diplomatické funkce. Pokud podle něj dodržují pravidla a úmluvy na základě Vídeňských dohod a sbírají informace z veřejného prostoru a sledují, co se v dané zemi děje, je to všechno v pořádku.

„Pokud se nebudou snažit krást naše know-how, získávat utajované informace přes české občany majícím přístup k informacím, ovlivňovat politická rozhodnutí a zasahovat do demokratického systému této země, je to v pořádku. Není na tom nic špatného. Pak jsou tu lidé, kteří jsou oficiálně deklarováni jako příslušníci tajné služby a rámcují tu zpravodajskou součinnost mezi českými tajnými službami a tajnými Evropské unie, Severoatlantické aliance anebo dvoustranné spolupráce. Zase všechno v pořádku,“ uvedl.

Zmínil však i to, co za příliš správné nepovažuje. „Pokud ale budeme svědky toho, že ti lidé se snaží získávat utajované informace z jaderného výzkumu, z oblasti vojenství a podobně, budou se snažit ovlivňovat politiky, tak to nebude přijatelné,“ uvedl.

Zmiňme, že Šándor napsal i knihu Planeta Země – kruté místo k žití. V ní uvádí, že nevěří v nutnost mít obavy z Ruska, které s námi bude spolupracovat, pokud to bude výhodné s tím, že až když se bude cítit ohroženo ve svých zájmech, začne oponovat.

„Obecně jakýkoliv stát, který nám dodá jadernou technologii a bude dodávat jaderné palivo – to je samozřejmě závislost v uvozovkách na desetiletí. Stát, který se tuto závislost bude snažit využít k tomu, že nás bude vydírat, tak toho pak už moc neprodá. Další potenciální kupci těchto technologií si toho všimnou,“ uvedl s tím, že Rusko se dnes v mnohém změnilo.

Forma vydírání

Podle jeho mínění Rusko již v ČR nepoužívá  své zdroje nerostného bohatství jako formu vydírání. Dodal, že zájem Ruska je v prodávání svého nerostného bohatství na Západ.

„Často aby nemělo komplikace s tranzitními zeměmi, se kterými nemá dobré vztahy, tak se je snaží obejít, aby mohli dodávat do Německa, do západní Evropy i České republiky část svého nerostného bohatství. V tomto bych problém až tak dramaticky neviděl. To, že se kdekdo z těch účastníků, kteří chtějí

Dukovany dostavět, bude snažit maximálně ovlivňovat, aby to získali, je normální. Otázka je, jaké prostředky a metody k tomu bude používat. V konečném důsledku je to rozhodnutí vlády, koho Dukovany nechá dostavět. V této chvíli říci, že tato země je apriori pro nás jednoznačně bezpečnostní hrozbou, bych až tak neuměl,“ konstatoval.

Závěrem uvedl, že samotný tendr je velmi složitá věc, která se nedá zrealizovat za několik let. „Rozhodující je, abychom až se pro někoho rozhodneme, měli stoprocentní jistotu pod nějakým sankčním režimem, že cena je konečná, stejně jako vysoutěžená doba dostavby bloku,“ dodal s tím, že není žádoucí dostat se do situace, kdy se ukáže řada víceprací a vícenákladů, kdy cena nebude již tak výhodná, jak se zdálo.