V první části věnované Polsku autor Filip Harzer poukazuje, jak se tamní média obrátila k politickému kurzu místních vládnoucích elit a nyní slouží jako nástroj propagandy.

Novinař popisuje, jak po příchodu k moci strany Právo a spravedlnost (PiS) v čele s Jarosławem Kaczyńským a rychlém schválení zákona v roce 2015 Národní rada pro rozhlasové a televizní vysílání (KRRiT) ztratila pravomoc volit a jmenovat vedení a členy dozorčí rady veřejnoprávních médií. Zákon také zkrátil funkční období všem členům rad dozorujících Polskou televizi a Polský rozhlas.

Od začátku roku 2016 Polskou televizi vede Jacek Kurski, který do nové funkce přišel z pozice náměstka ministra kultury a bývalého horlivého politika PiS. Poté se veřejnoprávních média změnila na takzvaná národní média a spadla pod novou Radu národních médií.

„Ta rozhoduje o volbě vedení televize a rozhlasu a jejich dozorčích rad a také o organizační struktuře médií a jejich programu. Podobné pravomoci dostala rada i vůči Polské tiskové agentuře. Rada národních médií tudíž odebrala pravomoci dozorčím radám i KRRiT a přibrala si i kompetence navíc,“ uvádí se v článku.

Autor dále píše o rozsáhlých personálních čistkách v polských veřejnoprávních médiích, které následovaly po novém zákonu, a odkazuje na analýzu Rady polského jazyka, která v letech 2016 a 2017 prohlásila, že zpravodajství nepřináší divákům objektivní informace, ale vlastní pohled na události.

Dále popisuje mechanismy manipulace, které podle jeho názoru používá polská televize TVP ve svém vysílání k jednostrannému pohledu na témata. Mezi nimi jsou titulky a zpravodajské lišty, použití určitých výrazů na adresu opozice.

„Výjimkou není ani to, že se v jednom vydání večerních zpráv citují s určitým časovým odstupem stejní experti víckrát k různým tématům, změní se jen úhel, ze kterých je zabírá kamera a v titulku také jejich funkce. Častá jsou také ostrá vyjádření na adresu Německa,

Evropské unie či sexuálních menšin,“ uvádí se v článku.

Podle autora Filipa Harzera financování polských veřejnoprávních médií je dalším nástrojem na vládní kontrolu, protože systém výběru koncesionářských poplatků je tam „nefunkční“ a média jsou závislá na příjmech ze státního rozpočtu.

„Oficiálně jde o takzvané kompenzace za nevybrané poplatky, od jejichž placení jsou osvobozeny podle zákona z roku 2008 některé skupiny obyvatel,“ informuje Harzer.

Uživatelé internetu porovnali česká a polská veřejnoprávní média

Článek o polských médiích se začal dobře šířit po internetu. Zahraniční zpravodaj České televize na Blízkém východě Jakub Szántó chválil provedenou Seznamem práci a označil situaci v Polsku za „odstrašující“. Na jeho příspěvek zareagoval europoslanec SPD Ivan David.

„Česká televize a Český rozhlas jsou dávno kanálem úzké skupiny, která reprezentuje zájmy sotva 10 % občanů. Jakub Szántó patří mezi ně,“ napsal.

Autor článku Filip Harzer na Twitteru zveřejnil ukázky titulků zpráv Polské televize se slovy „Likvidace veřejnoprávních médií, modelový případ: Polská televize. Z TVP s pošramocenou pověstí se během pár měsíců stala propagandistická stoka“, v komentářích mu uživatel jménem Zdeněk Fekar odpověděl: „Zkuste se stejnou optikou podívat na ČT. Sice jiná propaganda, ale úplně stejná jednostrannost.“