Zbořil upozorňuje na to, že pověst různých institucí EU se nyní v důsledku jejích „nedefinovatelných činností“ neustále zhoršuje, a to se pak přenáší dokonce i na obraz celé EU v Evropě a ve světě. To je podle politologa nepřijatelná situace, za kterou by se měl někdo určitě zodpovídat, neboť důsledkem těchto „velkých nápadů“ bude nejen narušená pověst, ale i politická kultura jako taková.

Vetování rozpočtu Polskem a Maďarskem

EU tak například podle Zbořila řeší omezení lyžařské sezóny hned v několika alpských zemích, ale přitom se zásadně nemluví o rozpočtu. Společné setkání reprezentantů národů a rozdělování peněz vybraných z daní je podle něj jedna ze základních funkcí zastupitelských institucí, která je garancí spravedlnosti.

„Přitom se jen trochu zmateně dovídáme, že Polsko a Maďarsko zablokují kvůli nějaké námitce schvalování rozpočtu. Odpovědí na tuto námitku je, „že je přesvědčíme“. To si můžeme vyložit jako, že „jim domluvíme“, nebo-li budeme hrozit či pomůžeme uspořádat nějakou barevnou revoluci,“ interpretuje Zbořil postoj EU.

„Samozřejmě, že problém zákazu potratů v Polsku je problém kulturní, společenský a také politický, ale nestačí Polsku hrozit jenom

lidskými právy. Stejně tak další námitka o omezování svobod v Maďarsku, omezování demokracie, které si dokonce troufla paní komisařka Jourová vmést do tváře celému Maďarsku, nejenom Orbánovi, jak si ona myslela, ale celému Maďarsku, a obvinit je z nedostatku demokracie. To je falešný problém, s tím se dá překlenout nějaká situace dohadování se na úrovni kmánů, ale není to problém třeba už jenom pro předsednickou zemi EU,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.

Nečinnost EU

Politolog v této souvislosti nabývá přesvědčení, že se stále „prohlubuje a rozšiřuje jen neschopnost různých institucí a orgánů EU pochopit, čemu mají vlastně sloužit, a soustředily se příliš na to, že jejich mocenská pyramida je daná jednou provždy“.

Orgány EU navíc podle Zbořila nechápou, že existují jen proto, aby reagovaly na stávající situaci. Namísto toho však jen vytváří zdání, že něco podobného dělají:

„Můžeme mluvit například o masovém šíření infekce, o kterém se musely dohadovat jednotlivé státy bilaterálně a teprve potom se dopracovala EU k nějakému multilaterálnímu rozhodnutí, ale to stejně zůstalo na bilaterální úrovni. Jen musíme „prokazovat solidaritu“ a na úrovni velkých slov, která jsou vyprazdňovaná právě nečinností nebo omezenou činností EU jako celku,“ uvedl Zdeněk Zbořil v rozhovoru.

Modernizace NATO a ruská hrozba

V souvislosti s dohady novinářů o tom, že by nastupující americký prezident Joe Biden mohl mít v plánu nějak reformovat NATO, se Zbořil zamyslel nad budoucí roli Severoatlantické aliance.

„Co vlastně znamená zlepšování spolupráce uvnitř NATO a mezi NATO a dalšími subjekty mezinárodní politiky? Když si připomeneme nedávná slova Zprávy Vojenského zpravodajství ČR o předpokladu zvyšování napětí na mezinárodní scéně, tak si otázku o budoucnosti NATO musíme také položit. To není jenom otázka, zda je funkční nebo nefunkční, ale je třeba uvažovat o tom jakou roli bude mít vztah centrálních institucí NATO k Turecku, významnému členskému státu. Turecko, které podporovalo ázerbájdžánské vítězství ve sporu s Arménií a eliminovala se nejen úloha Rady bezpečnosti a Organizace OSN, ale já jsem v této souvislosti neslyšel ani nějaké rady z EU. Ta sice neoplývá velkými intelekty na úrovni koordinátorů zahraniční politiky EU, ale přece jenom by se k tomu měla EU nějakým způsobem vyjádřit,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.

My se zatím podle politologa jen dozvídáme, že Severoatlantická aliance chce něčeho dosáhnout, ale přitom nevíme čeho přesně, a co konkrétně dělá, aby své tužby splnila.

„Zdali to není, jak říká v jiné souvislosti Václav Klaus, jenom „touha po touze“ a pak i v této souvislosti mě zajímá, jak to, že se i v českém mediálním prostředí, stejně tak i v evropském, najednou vytrácí tzv. agresivita a nebo rozšiřování sfér zájmů Ruské federace,“ všiml si Zbořil.

Dané pojmenování se podle něj donedávna používalo jako instrument nátlaku na zahraniční politiku Ruska, a jako odůvodnění pro „sáhnutí k provokacím a la akce Skripal nebo Navalnyj nebo další podobné v takovém miniaturním provedení jako je ohrožování českých komunálních politiků z prostředí ruských tajných služeb (i když to byl možná jenom takový nešťastný způsob vyjadřování)“.

Téma ruské hrozby se ale najednou ztratilo, což podle Zbořila může znamenat například to, že téma bylo vyčerpané, neboť již ze začátku neodráželo realitu.

„Nikdo neví v jakém je stadiu, kdyby o tom čas od času nepromluvil ministr zahraničí Ruské federace, tak vlastně nevíme jaký je stav a proč to ticho vůči Ruské federaci vlastně je. Je to ticho před bouří nebo je to ticho, které vzniká z nemohoucnosti EU a NATO jako bezpečnostních záruk většiny evropských zemí,“ dodává Zdeněk Zbořil.