O tom, co způsobilo tento skandál a jak to ovlivní budoucnost Náhorního Karabachu?

Solidarita s Arménií

V rezoluci schválené 25. listopadu se odsuzuje „vojenská agrese Ázerbájdžánu uskutečněná za podpory tureckých úřadů a zahraničních žoldáků“. Dokument vyzývá k poskytování humanitární pomoci a vyšetřování válečných zločinů. Je v něm také řeč o právu přemístěných osob na návrat a o nutnosti zachovat kulturní a náboženské dědictví Arménie.
„Rezoluce je silným politickým aktem, který ukazuje naši solidaritu s Arménií,“ prohlásil Christian Cambon, předseda senátního výboru pro zahraniční záležitosti a obranu.

Francouzský ministr zahraničí Jean-Baptiste Lemoyne však zareagoval na iniciativu horní komory parlamentu chladně. Podotkl, že jednostranné uznání Paříží nezávislosti Náhorního Karabachu „neprospívá nikomu: ani Arménii, ani obyvatelstvu Karabachu, ani Francii, ani jiným spolupředsedům minské skupiny (do níž patří představitelé Moskvy, Paříže a Washingtonu), ani Evropě“.

Ze zcela pochopitelných důvodů rezoluci vřele uvítali ve Stěpanakertu. Lídr Náhorního Karabachu Arajik Harutjunjan vyjádřil hlubokou vděčnost francouzským senátorům a označil jejich rozhodnutí za historické. „Je příznačné, že senát odsuzuje ázerbájdžánsko-tureckou vojenskou agresi proti Arcachu (arménský název tohoto regionu) za účasti žoldáků teroristů, která byla rozpoutána 27. září, a vyzývá francouzské úřady, aby podnikly opatření pro obnovení hranic stanovených v roce 1994,“ zdůraznil. Premiér Arménie Nikol Pašinjan byl zdrženlivější, i když také považuje toto rozhodnutí za historické. „Uznání Arcachu se stává součástí mezinárodní agendy,“ řekl stručně.
Zmínka o turecké pomoci Baku nezůstala bez povšimnutí – Ministerstvo zahraničí Turecka obvinilo horní komoru francouzského parlamentu z předpojatosti. Právě tímto postojem pařížských politiků se vysvětluje skutečnost, že karabašský problém nebyl dosud urovnán, soudí v Ankaře. „Tento dokument ukazuje, proč minská skupina OBSE, jejíž spolupředsedové mají zachovávat neutralitu, tuto otázku dosud nevyřešila,“ uvádí se v prohlášení tureckého ministerstva zahraničí.

Výzva ke stažení ázerbájdžánské armády z obsazených území byla označena za svědectví „nehorázného, zaujatého a ignorujícího fakty chápání situace“, které se nemůže „brát vážně“. V závěru turečtí diplomaté Francii popřáli, aby z toho „učinila správné závěry“. Jejich kolegové z Baku také dali francouzskému senátu doporučení – aby se věnoval činnosti „napomáhající míru, stabilitě a pokroku“. Následovala pasáž o tom, že oficiální Paříž podle ujištění jejích prvních osob „podporuje územní celistvost Ázerbájdžánu – tato pozice byla potvrzena jak ve dvoustranném rámci, tak i v dohodách podepsaných s Evropskou unií“. Na ázerbájdžánském ministerstvu zahraničí připustili, že se téma konfliktu v Náhorním Karabachu využívá v předvolebních cílech.

„Senátem schválený dokument nemá právní platnost. Je ale politicky významný, což vyvolává vážné pochyby o nezaujatosti této země,“ usoudili diplomaté. Asistent ázerbájdžánského prezidenta pro zahraniční politiku Hikmet Haciyev označil rezoluci francouzských senátorů za „kus papíru“.
Národní parlament Ázerbájdžánu vyzval vládu k přešetření vztahů s Paříží. Poslanci se usnesli, že Baku se má „obrátit na vedení OBSE s otázkou o vyloučení Francie z minské skupiny“, a kromě toho „důkladně rozebrat politické a hospodářské styky mezi oběma zeměmi“.

Večer 26. listopadu byl velvyslanec Francie v Baku Zachari Gross předvolán na Ministerstvo zahraničí Ázerbájdžánu, kde mu byla odevzdána protestní nóta.

Největší objev

V roce 2019 ázerbájdžánský ministr ekonomiky Šachin Mustafajev tvrdil, že tato bývalá sovětská republika je hlavním obchodním partnerem Francie v regionu. Dvaašedesát procent obchodního obratu Francie s třemi zakavkazskými státy připadá na Ázerbájdžán.
Začátkem roku 2020 francouzský velvyslanec v Baku informoval o tom, že investice francouzské společnosti Total do projektu Apšeronského mořského naleziště plynového kondenzátu v Kaspickém moři už přesáhly jednu miliardu eur. Navíc diplomat obrat zboží mezi Francií a Ázerbájdžánem v částce přes 600 milionů dolarů označil za nedostatečný. Pro srovnání: tento ukazatel pro Arménii nepřesahuje 100 milionů.

Právě Total dodává do Ázerbájdžánu zařízení pro podvodní vrtací práce. Celý projekt je rozdělen stejným dílem mezi touto francouzskou firmou a ázerbájdžánskou státní společností SOCAR.

O významu Ázerbájdžánu pro francouzské ropaře a plynaře můžeme soudit podle výroku prezidenta společnosti Total pro těžbu Arnauda Breuillaka. V prosinci roku 2019 označil Apšeron za „největší objev za posledních deset let“. Víc než to: podle společných prohlášení plánovali Francouzi účast v průzkumně geologických pracích na celém území zakavkazské republiky.

Ázerbájdžán zaujímá klíčovou pozici také v programu TRACECA – rozvoji dopravních koridorů ze Střední Asie do Evropy přes Kavkaz. Letos v létě před vyostřením konfliktu v Karabachu projednával francouzský velvyslanec v Baku s generálním tajemníkem tohoto projektu Asetem Asavbajevem úlohu Paříže ve vytvoření nových obchodních cest. Strany jednaly o investicích Francouzské agentury pro rozvoj do mnohamilionové modernizace železnice z Ázerbájdžánu do Gruzie.

Navíc Paříž pomáhala Baku v realizaci kosmického programu. První ázerbájdžánská družice byla vynesena na oběžnou dráhu z kosmodromu Courou. Francouzští odborníci vyrobili pro Baku družici pro dálkové sondování Země AzerSky.

Protiturecká nóta

Republika Náhorní Karabach není oficiálně uznána žádným státem. Otázka statusu NKR vyvstala po podpisu protokolu o příměří v Biškeku v roce 1994. Jerevan zdůvodňoval odmítnutí uznat Karabach tím, že Arménie bude obviněna z okupace území Ázerbájdžánu, což bude mít za následek sankce a naruší proces vyjednávání v rámci Minské skupiny OBSE.

Nurlan Gasymov, ruský odborník na Kavkaz uvádí, že nyní lze Paříž odsunout stranou od řešení problému Karabachu. Morální podpora Jerevanu a cvrnknutí do nosu Baku mohou mít za následek snížení vlivu Minské skupiny OBSE, což bude hrát na ruku Turecku.

„Otázky budou pravděpodobně řešeny v praktičtějším formátu ‚dva plus dva‘, to znamená, že Arménie a Rusko zůstanou u jednacího stolu na jedné straně a Ázerbájdžán a Turecko na straně druhé,“ předpokládá odborník. „Není náhoda, že trilaterální prohlášení prezidentů z 10. listopadu vyvolalo znepokojení v Paříži i ve Washingtonu. Pokud vím, francouzští a američtí diplomaté zahájili konzultace se svými ruskými kolegy a účastníci procesu v rámci Minské skupiny se ptají na podrobnosti.“

Po skandálu s rezolucí se Turecko může v diplomatické oblasti uchytit jako prostředník při urovnávání konfliktu, předpokládá Gasymov. „Ankara dostane šanci posunout Washington a Paříž, což se těm samozřejmě nelíbí. Francouzské ministerstvo zahraničí již dříve vyjádřilo sympatie s arménskou stranou, v Baku to přijali s pochopením a tolerovali. Současná situace se bude také řešit na úrovni diplomatů, ale nahořklá příchuť ve vztazích mezi oběma zeměmi zůstane,“ domnívá se Gasymov.

Artur Atajev, odborník na Kavkaz a kandidát politických věd uvádí, že je zatím těžké předpovídat důsledky prohlášení francouzského Senátu. „Všechno je nepředvídatelné. Dokument může znehodnotit proces urovnávání a oslabit pozici Ruska při jednáních. V Arménii je nacionalistická menšina, která je jasně prozápadní, respektive pro-francouzská,“ zdůrazňuje.

A přesto je pro Jerevan toto usnesení diplomatickým úspěchem. „Jedná se o faktor přítomnosti arménské diaspory v kulturním poli Francie. Tři sta pět hlasů senátorů je skutečným průlomem,“ dodává politolog. Vysvětluje však, že každý diplomatický dokument má různé složky. Na první pohled je rezoluce proarménská, ale obsahuje také nótu proti Erdoganovi, která je velmi aktuální pro francouzskou zahraniční politiku - Paříž tak jasně dává najevo, že blokuje pokusy Turecka o integraci do Evropské unie. Nehledě na skrytou povahu prohlášení je jeho obsah tvrdý.

„Rozhodnutí Senátu uznat Náhorní Karabach nemá žádný praktický význam,“ domnívá se francouzský expert Jean Viardot. „Zahraniční politiku páté republiky určuje prezident a poslanci na něj nemohou vyvíjet nátlak. Vláda s největší pravděpodobností dokument ani nebude projednávat, natož aby ho položila na Macronův stůl. Usnesení je jakési pukrle směrem k velké arménské diaspoře, která byla rozhořčená nečinností francouzských úřadů. Přitom všichni chápou, že Senát není schopen ovlivnit ani domácí politiku. Francouzští novináři o dokumentu nenapsali prakticky nic, jelikož všichni chápou, že nemá nic společného s realitou.“

Podle Viardotových slov si Francie uvědomuje, že jako člen Minské skupiny neudělala nic pro vyřešení konfliktu. Hlavním mírotvorcem se stala Moskva. A nyní situace vypadá tak, jako kdyby se francouzští poslanci chtěli ze závisti pomstít Rusku za jeho zahraničněpolitický úspěch na karabašské scéně vojenských operací.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.