Hampl popisuje rovnováhu, která se historicky vyvinula ve vztahu mezi vládou a společností: vládnoucí vrstva má moc nad členy ovládané třídy, ale není ta moc nikdy neomezená. A historie zná mnoho příkladů.

„Ti nahoře si vyzkoušeli, že ty dole už nedokážou víc zmáčknout. Buď bude přibývat výbuchů zoufalého násilí nebo se životy těch dole zhroutí natolik, že nebudou schopni pracovat pro panstvo. Dojdou tedy k závěru, že je lepší spokojit se s mírným útlakem, a dokonce těm dole občas něco poskytnout,“ napsal a dodal, že „ti dole si zase vyzkoušeli, že víc nedokážou vybojovat ani vyvzdorovat“.

Podle Hampla se taková společenská smlouva v Evropě projevila v tom smyslu, že „horní vrstva se zavazovala bránit ty dole před vnějším nepřítelem, zajišťovat řád a stabilitu a pěstovat vzdělanost“.

„Dolní vrstva zase ohnula hřbety a trpělivě dřela, aby uživila ty nahoře. Ani jedni to nepokládali za ideální, ale všichni s tím dokázali žít,“ uvedl.

Ale rovnováha netrvala dlouho. Každopádně postupem času jedna strana oslabuje a druhá sílí. Hampl míní, že ekonomické změny, které proběhly v uplynulých desetiletích, vedly k posílení moci úzké vrstvy velkých vlastníků a manažerů a teď potřebují větší kontrolu nad lidovými masami.

„Je tedy logické, že ti nahoře se snaží ty dole více omezit, vymačkat z nich více zdrojů a snížit jejich životní úroveň. A je logické, že našli ideologie, které to ospravedlní – kvůli záchraně Matky Země, kvůli volnému trhu, kvůli právům transvestitů, kvůli právům

migrantů,“ vysvětluje Hampl.

Podle něj, kdyby proběhly jiné ekonomické změny, které by naopak posílily pozici těch dole, smlouvalo by se o úplně jiné věci.

Tyto změny vyvolaly diskuse o dvojím metru. Co to znamená? Podle Hampla jde o to, že jedna strana přestala respektovat dosavadní pravidla a zvyklosti, a druhá ze stran to nechce akceptovat.

„Po staletí bylo nemyslitelné, že by ti nahoře rozhodovali o pohlavní identitě dětí z poddanských rodin. Po desetiletí bylo nemyslitelné, že když příslušníci nižších tříd neodhlasují požadovaný výsledek, budou

volby prostě zfalšovány,“ napsal.

Sociolog se ptá, proč se takové nové požadavky nesetkají s bouřlivě nepřátelskou reakcí? A dává odpověď: „Za prvé, neexistuje žádný způsob, jak ti dole mohou klást odpor. Zadruhé, nyní se zdá, že lidé mají omezené možnosti realizovat své postavení a je pro ně obtížné chránit se před vnucováním falešných programů,“ uvádí.

„Takže neprotestují proti přemrštěným ziskům ani proti likvidaci státního školství, ale proti hygienickým opatřením,“

podotkl.

Může se situace změnit? Podle Hampla ano. Myslí si, že během několika let dojde k radikálnímu posunu moci směrem k lidovým vrstvám.

„Dojde k němu v důsledku rozpadu současné mocenské a finanční elity. Utopí se ve vlastní neschopnosti, zbabělosti a byrokratických problémech. Moje prognóza je, že jejich vnitřní degenerace bude tak hluboká, že nebudou schopni vyjednat novou rovnováhu, ale dojde k prudkému konfliktu,“ dodal na závěr.