Parlament rovněž vyslovil protest francouzskému senátu kvůli včerejší rezoluci o Náhorním Karabachu a vyzval k revizi politických a ekonomických vztahů s Paříží. Parlamentní předsedkyně Sahiba Gafarovová prohlásila, že „ázerbájdžánský lid je i nadále stmelen kolem prezidenta Ilhama Alijeva a dokáže zamezit všem špinavým činům proti státu a národu“.

Francouzští senátoři 25. listopadu schválili rezoluci s návrhem vládě uznat Náhorní Karabach. Pro se vyslovilo 305 členů horní komory, proti hlasoval jeden. Rezoluce má povahu doporučení.

Francouzské ministerstvo zahraničí přitom prohlásilo, že uznání nezávislosti Náhorního Karabachu Paříží nebude nikomu prospěšné. Státní tajemník při ministerstvu zahraničí Jean-Baptiste Lemoine připomněl, že se k podobnému kroku neodvážil ani Jerevan.

Asistent ázerbájdžánského prezidenta Hikmet Gadžijev nazval rezoluci „útržkem papíru“ přijatým kvůli úzkým politickým ambicím, a rovněž hanebným krokem pro politiku a parlamentarismus Francie.

Arménský premiér Nikol Pašinjan zase rozhodnutí francouzského senátu zhodnotil jako „historické“. Podle jeho názoru tím horní komora navrhla otázku uznání regionu k projednání ve světovém měřítku.

Dohoda o Náhorním Karabachu

Arménie a Ázerbájdžán se koncem září navzájem obvinily z eskalace konfliktu, který trvá od konce osmdesátých let. Všichni účastníci vyhlásili úplnou nebo částečnou mobilizaci, rozpoutaly se boje. Během půldruhého měsíce podnikly strany tři bezúspěšné pokusy o příměří.

V noci na 10. listopadu Rusko, Ázerbájdžán a Arménie podepsaly čtvrtou dohodu, podle které byli ázerbájdžánští a arménští vojáci povinni zastavit válečné akce, zůstat na obsazených pozicích a vyměnit si válečné zajatce. Jerevan se zavázal, že vrátí Baku Kelbadžarský, Lačinský a Agdamský rajón.

V zóně konfliktu byli rozmístěni ruští příslušníci mírových sil. Kontingent, který tvoří jednotky mírové 15. samostatné motostřelecké brigády Centrálního vojenského okruhu, čítá 1 960 vojáků, 90 obrněných transportérů, 380 kusů automobilové a speciální techniky.

V Baku označili dohodu za kapitulaci Jerevanu. Ilham Alijev zdůraznil, že je maximálně výhodná Ázerbájdžánu, a po ukončení vojenské etapy se dá přejít k politickým otázkám.

Pašinjan zase prohlásil, že rozhodnutí o míru pro něj bylo mimořádně těžké, umožnilo však zachovat to, co by Karabach ztratil. Pak začaly v Jerevanu protestní akce s požadavkem demise premiéra.

Nezávislost Náhorního Karabachu dnes neuznává žádný stát, včetně Arménie.