Veto na unijní rozpočet pro období 2021-2027 a finanční balíček pomoci pro ekonomiky v době pandemie zamítli lídři Polska a Maďarska. První plán vyžaduje souhlas kvalifikované většiny, ale finanční pomoc se musí schválit jednomyslně. Dva státy Visegrádské skupiny odmítají zásadu právního státu, kterou je podmíněno čerpání evropských fondů. Zástupci dvou krajin V4 v tom vidí snahu Bruselu šikanovat konzervativnější země, které nepřijímají společnou politiku nelegální migrace.

Maďarská ministryně spravedlnosti Judit Varga vysvětlila stanovisko své země těmito slovy: „Neexistují jasná objektivní kritéria ani jasná definice zásad právního státu, takže jej nemůžete použít jako nástroj pro sankční mechanismus." Dle jejích slov je politické vydírání velmi špatnou a nezodpovědnou taktikou Evropského parlamentu a některých členských států. Podobného názoru se drží i její polský protějšek, Zbigniew Ziobro. Zamítavý postoj odůvodnil tím, že zásada právního státu je jen záminkou. Ve skutečnosti jde o „institucionální, politické zotročení, radikální omezení suverenity“.

K vetu sousedních států se vyslovili ministři zahraničních věcí ČR Tomáš Petříček a jeho kolega Ivan Korčok ze Slovenska. Oba politici se postavili na stranu zakládajících členů EU a navrhli pokračovat v jednání o finanční pomoci bez účasti svých partnerů z V4.

Unijní rozpočet přitom jediným bodem rozděluje postoje států V4. Patří k nim i následující body:

• Ačkoli má Maďarsko zájem o diverzifikaci dodavatelů plynu, dává přednost projektům Nord Stream 2 a Turecký proud. Polsko se naopak domnívá, že výstavba Nord Streamu 2 poškozuje energetickou politiku EU zevnitř a způsobí závislost Evropy na dodávkách ruského plynu.


• Slovensko a Polsko zastávají sblížení Ukrajiny s NATO. Budapešť ponechává právo veta na pořádání schůzí komise Ukrajina-NATO na nejvyšší úrovni, dokud nebudou vyřešeny problémy maďarské zakarpatské komunity. Souvisí to s ukrajinským zákonem o jazyku a vzdělání, který podle Maďarska diskriminuje jejich spoluobčany.


• Ve zprávách českých a polských zpravodajských služeb se Rusko tradičně označuje za hrozbu. Maďarský ministr zahraničí Peter Szijarto zase řekl: „Nemyslím si, že Rusko pro nás představuje existenční hrozbu.“ 


• Na rozdíl od ostatních zemí V4 Slovensko neuznává nezávislost Kosova.

Aktuální názory visegrádských partnerů a jejich strategie jednoho vůči druhému Sputniku okomentoval slovenský právník a expert na geopolitiku a mezinárodní právo doc. JUDr. Branislav Fábry, Ph.D. Je autorem řady monografií o právní problematice a pracuje na Katedře teorie práva a sociálních věd Univerzity Komenského v Bratislavě.

Sputnik: Visegrádská čtyřka byla původně koncipována jako sdružení posilující vliv nových členů EU. Nakolik je V4 životaschopná v kontextu poměrně různorodých zájmů svých členů? Je to nyní spíše územní seskupení než to, čím měla původně být? 

Branislav Fábry: Jednota V4 byla a je velmi přeceňována. Od jejího vzniku existovaly vnitřní rozpory mezi členy, zejména mezi Slovenskem a Maďarskem, které bránily vytváření společných politik. I v zahraniční politice existují zásadní rozpory, např. ve vztahu k Rusku, kde Maďarsko a Polsko představují různé póly evropské politiky. Je sice pravda, že V4 by mohla mít svou váhu v rozhodovacích procesech, avšak jednota se objevovala zejména tehdy, když se tyto státy mohly opřít o silného spojence, např. o USA proti Německu a Francii během irácké krize.

Česká republika a Slovensko se společně postavily proti Polsku a Maďarsku v otázce rozpočtu. Znamená to, že první dvě země spíše sázejí na evropskou jednotu a přesněji na solidaritu s Bruselem než na podporu svých visegrádských kolegů?  

V případě SR a ČR se obě země rozhodly jít cestou lehčího odporu a poslouchat mocnější spojence v EU. Současná slovenská vláda dělá vše pro to, aby ujistila své velké spojence, že je loajální vůči Západu. Ministr zahraničí Korčok opakovaně deklaroval, že Slovensko není mostem mezi Západem a Východem. SR sice oficiálně deklaruje i to, že jí záleží na regionální spolupráci ve V4, avšak politici, kteří určují zahraniční politiku, jsou nakloněni podpořit spíše Brusel. Ani ministr zahraničí, ani premiér a ani prezidentka nejsou ochotni riskovat konfrontaci s Bruselem nebo Berlínem ve věcech kvůli podpoře sousedů.

Jak hodnotíte strategii Polska, které klade větší důraz na regionální sdružení a spolupráci se Spojenými státy než na evropskou solidaritu? Jaké priority v zahraniční politice má Slovensko? 

Pozice Polska je výsledkem dlouhodobějších rozporů s Bruselem a Berlínem, a proto Varšava usiluje kompenzovat toto napětí spoluprací v regionu. Slovenská zahraniční politika byla více multipolární, ale to se v roce 2020 začalo měnit. Po zhoršení vztahů s Ruskem a Čínou je SR ochotna riskovat i zhoršení vztahů s Maďarskem a Polskem. Nová vláda se snaží západním velmocím vycházet vstříc i proto, aby měla volné ruce pro restriktivní politiku uvnitř státu. Kdyby totiž Evropská komise chtěla, mohla by vůči Matovičově vládě vznést množství výhrad kvůli autoritářskému stylu vládnutí a porušování právního státu.

Visegrádská skupina byla založena v roce 1991. Přitom se dokázala skutečně spojit a působit jako spolek proti Německu pouze během migrační krize v roce 2015. Tehdy se Německo snažilo uvalit kvóty na uprchlíky. Nemyslíte si, že Visegrádská skupina, která byla původně zamýšlena k posílení evropské jednoty, se změnila v protiváhu vlivu starých členů EU? 

V4 se nemůže změnit na skutečnou protiváhu Německa, už proto, že rozpory mezi zeměmi V4 jsou podstatné a občasná shoda na tématech jako migrace na tom mnoho nezmění. Země V4 však mají potenciál překážet rozhodnutím Paříže a Berlína tehdy, pokud je podporují mocné subjekty, zejména USA. USA možnost využití zemí V4 pochopily rychle, i když v poslední době se Němci a Francouzi snaží působit, aby se region nestal nástrojem odporu proti jejich politice. I proto se některých setkáních V4 přímo zúčastnili.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.