V Sovětském svazu koupené „padesát pětky“ se do indické armády dostaly v polovině 60. let minulého století. Prakticky zároveň byly z Polska a Československa zahájeny dodávky T-54.

Touto technikou byly vybavovány jednotky pozemních vojsk, které předtím využívaly zastaralé tanky americké výroby typu Sherman.

T-54/55 byly aktivně využívány ve válce roku 1971, kde musely čelit vzhledově velmi podobným pákistánským Type 59 čínské výroby.

Aby v průběhu boje nedošlo kvůli chybám naváděčům k palbě na své tanky, na děla indických tanků byly instalovány falešné injektory. Válka ukázala, že to bylo správné rozhodnutí.

Podle zveřejněných fotografií byl na památník vybrán tank, který byl modernizovaný. Jeho staré 100mm dělo D-10T2C bylo nahrazeno anglickým 105MM L7A1 s lepšími charakteristikami průbojnosti pancíře.

Po vyřazení tanků z armády, bylo v plánu, že část veteránů bude předěláno na těžké obrněné transportéry. V současnosti jsou nadále používány mostní tanky na platformě T-55. Tyto inženýrské prostředky byly zpozorovány na vlacích v únoru 2019 během dalšího vyostření situace s Pákistánem.

Nejlepší tank do 3. světové války

Jens Wener a Bernhard Kast z Vojensko-historického muzea v Drážďanech označili tank T-72 za nejlepší tank pro třetí světovou válku, kdyby začala v době studené války.

Podle názoru odborníků byl T-72 poměrně levný a měl pokročilé charakteristiky, lepší než u západních modelů.

„V 70. letech byl dost nadějný ve srovnání s tanky, které mělo v té době NATO – například německý Leopard I s velmi lehkou pancéřovou ochranou nebo americké tanky M60,“ řekl Wener ve vysílání YouTube kanálu Military History Not Visualized.

Odborník podotkl, že pancíř tanku T-72 spolehlivě chránil posádku před účinky jaderného výbuchu a také před následky použití chemických a biologických zbraní. Kromě toho měl tento tank velkou palebnou sílu a byl přitom rychlý a pohyblivý.