Čírtková poznamenává, že Kissinger popisuje ustavení a změny mezinárodního pořádku od vestfálského míru až do dnešních dnů.

Dále uvedla, že vzhledem k tomu, že tady pořád někomu leží na srdci Rusko, alespoň soudě podle komentářů, které se k němu pravidelně vracejí, rozhodla se vybrat pro zajímavost citaci z kapitoly o Rusku v době před vídeňským kongresem (1815):

„V rozepjaté a zadumané ‚ruské duši‘ (jak o ní ruští myslitelé posléze začali hovořit) prodlévalo přesvědčení, že jednou veškeré ruské snahy a rozpory dospějí k rozkvětu, pouť Ruska se prokáže jako platná, jeho výkony se dočkají chvály, pohrdání Západu se překlopí v úžas a obdiv, země sloučí moc a rozlehlost Východu s kultivovaností Západu a mravní silou pravé zbožnosti a Moskva – ‚třetí Řím‘ a dědic padlé Byzance, jejíž car je ‚následníkem východořímských caesarů, pořadatelů církve a jejích koncilů, jež ustavily samotné krédo křesťanského náboženství‘ - bude hrát rozhodující roli v nastolení nové epochy celosvětové spravedlnosti a bratrství,“ odkazuje na citát z knihy amerického politika.

Poté Čírtková uvádí další připomínku Kissingera, která se týká významných stránek světových dějin.

„Právě toto Rusko – uvnitř Evropy, ale vlastně ne evropské – zlákalo Napoleona svou rozlehlostí a mystickou aurou a přineslo mu (stejně jako Hitlerovi o století a půl později) zkázu, když ruský lid se svou ocelovou výdrží prokázal schopnost snášet horší bídu než Napoleonova Grande Armée (či Hitlerovy pluky),“ stojí v příspěvku s odkazem na kapitolu Ruská hádanka v Kissingerově knize.

Ve finální části statusu advokátka přichází se svým závěrem.

„Škoda, že Henry Kissinger není povinnou četbou pro internetové diskutéry. Opravdu škoda,“ konstatovala advokátka.

Na její příspěvek zareagovali sledující Facebooku.

„V Rusku jsem žil a pracoval dva roky. Odjížděl jsme s předsudky, vracel se s respektem,“ okomentoval své vlastní zkušenosti Petr Klouček.

S obsahovými poznámkami přišel také uživatel Jiří Ron.

„Nezapomeňte na mongolské hordy, které Rusko zastavily ve vývoji o několik století a jak tvrdí historikové, díky Rusku Mongolové nedosáhli evropské pastviny, mohu jen dodat, američtí vojenští velitelé v Mnichově, veteráni druhé světové války měli s ruským protějškem oboustranný respekt, historii od konce studené války se dá shrnout do latinské parafráze, běda poraženým a sláva vítězům, což je eufemismus pro soudobý iluzorní revisionismus!“ napsal.

„Neštěstí pro celé lidstvo byla předčasná smrt Roosevelta a nastolení Trumana, Hirošima uvalila na SSSR odvetu za to, ze USA porušily dohody o dobití Japonska, jako porušují dohody dneska. 20 milionů mrtvých Rusů není možné smazat z historie revisionistickou propagandou!“ dodal.

„Škoda, že tu knihu nečetli taky někteří státníci, to by jim pak třeba došlo, že sankce uvalené na Rusko ve svém důsledku Rusku pomohou, zbaví ho závislosti na jiných a upevní sounáležitost Rusů. Relativně často jsem tam jezdil a dobře vím, jak se Rusové dívají na okolní svět a jak vzhlíží ke svým autoritám... Ten národ nemá nikdo šanci zlomit. Války, sankce, omezení, výsměch... Všechno jedno,“ zareagoval Martin Herman.

V diskuzi pod příspěvkem Monika Čírtková přišla s další poznámkou, kterou zdůvodňuje, proč se věnovala myšlenkám Kissingera.

„Já jsem to psala proto, že tady po mně každou chvíli někdo vyjede s otázkou ‚co si myslíte o Rusku‘, nebo mne nařkne, že nějaký názor – na vnitropolitický problém – je přece ‚proruský‘. Vždycky na to koukám, vzpomenu si na Henryho a říkám si, jestli dotyčný ví, co plácá... tyhle primitivismy mi vadí čím dál tím víc. Já si o geopolitických záležitostech čtu u chytřejších lidí, nekomentuji je, protože vnímám jejich složitost, a fakt mne fascinují lidé, kteří sem vlítnou s tím, že nějaká věta je ‚proruská‘,“ podotkla advokátka.