V roce 2007 američtí vědci Duncan Lorimer a jeho postgraduální student David Narkevich analyzovali archivované záznamy pozorování pulzaru, provedené radioteleskopem observatoře Parks. Odhalili nepochopitelné vrcholy krátkodobé aktivity, kterou vyvolávají pouze velmi silné výbuchy energie.

Tento jev dostal název Lorimerův záblesk. Termín „rychlé rádiové záblesky“ (Fast Radio Bursts - FRB) se ujal později.

„Lorimer jako jediný na světě věřil, že to není nějaké rušení, ale skutečný fyzický jev, avšak obecně byli k této myšlence skeptičtí. Uplynulo mnoho let, vědci objevili další rychlé rádiové záblesky a názor se změnil,“ říká Alexandr Rodin z Puščinské radioastronomické observatoře (PRAO), vedoucí

projektu výzkumu FRB.

Až donedávna zaznamenali specialisté něco přes 150 rychlých rádiových výbuchů, většinou vněgalaktických. Ale v dubnu letošního roku byl první takový impuls objeven uvnitř Mléčné dráhy. V katalogu je označen jako FRB 200428.

Hned několik vědeckých skupin ho okamžitě sledovalo k objektu SGR 1935 + 2154 v souhvězdí Lištičky (Chanterelle), 30 tisíc světelných let od nás. Je to magnetar, kompaktní, extrémně rychle se otáčející neutronová hvězda s velmi silným magnetickým polem a silnými gama a rentgenovými emisemi. Vědci předpokládají, že právě magnetar je zdrojem rychlých rádiových záblesků periodicky se opakujících. Tři články publikované v britském časopise Nature hovoří o významu tohoto objevu.

Puščinští vědci také zaznamenali FRB 200428 z magnetaru SGR 1935 + 2154, o čemž byl 17. listopadu vydán astrotelegram. Maximální aktivita byla pozorována v říjnu. Objev učinila Viktoria Fjodorovová, výzkumná pracovnice PRAO, na základě analýzy archivních údajů radioteleskopu Velká skenující anténa na frekvenci 111 megahertzů.

„V podstatě se jedná o nejcitlivější radioteleskop na světě v takovém dosahu,“ vysvětluje Rodin. „S tak silným nástrojem jsme v roce 2017 zahájili vlastní projekt hledání FRB.“

Celkem bylo v Puščinu detekováno 11 rychlých rádiových záblesků, ještě jeden čeká na potvrzení.

Narazil na překážku

Astronomové vtipkují: hypotéz o původu tohoto jevu je více než samotných rádiových záblesků. Objevily se dokonce úvahy, že to byly ozvěny motorů mimozemských lodí. Nyní však nikdo vážně neuvažuje o umělém původu FRB.

„Obvykle jsou rychlé rádiové záblesky spojovány s výrony plazmy, která se dostává do kužele pulzárního záření a vzplane. Dejme tomu, že důvodem jsou asteroidy, které prolétají kužely a tam shoří. Obecně je příliš brzy na to, abychom hovořili o mechanismech, musíme nabrat statistiku,“ říká Alexandr Rodin.

Po objevení galaktického FRB 200428 bude hlavní hypotézou zrod rychlých rádiových výbuchů v atmosféře magnetarů. „Ačkoliv to nevyvrací ostatní verze,“ upřesňuje astrofyzik.

Dmitrij Levkov z Ústavu pro jaderný výzkum Ruské akademie věd je ohledně možných mechanismů tohoto jevu opatrný.

„Hypotéza o magnetarech je zajímavá, ale svítivost FRB je o dva řády vyšší než nejjasnější emise z těchto zdrojů. Nikdo neví, odkud superzáblesky pocházejí. Musíme vytvořit model, který by vysvětlil všechny pozorované údaje. Zatím neexistují žádné odpovědi,“ říká Levkov.

V říjnu společně se svými kolegy publikoval na Arxiv.org článek popisující objevenou periodickou strukturu ve vněgalaktickém FRB 121102. Radiový záblesk pochází z trpasličí galaxie nacházející se ve vzdálenosti gigaparseku, což je již srovnatelné s velikostí pozorované části vesmíru. Je to jeden z mála opakujících se FRB.

„Signál přichází na různých frekvencích najednou. Můžeme tedy zkoumat závislost jeho intenzity na frekvenci, což jsme také udělali. Ukázalo se, že existuje periodicita - jako bychom přijímali signály z rozhlasových stanic pracujících každých sto megahertzů,“ vysvětluje vědec.

Autoři práce se domnívají, že takový obraz je typický pro fenomén difrakce - rozštěpení signálu na dvě části, které obcházejí překážku a znovu se spojují (interferují). To je případ světla v experimentu s dvojitou štěrbinou, teprve v takovém případě jde o rádiovou vlnu.

Otázkou je, co rozštěpilo FRB 121102.

„Možná

černá díra s hmotností o čtyři řády menší než Slunce,“ uvažuje Levkov. „Takové malé reliktní díry se mohly vytvořit na úsvitu vesmíru. Další možností je plazmový mrak, který slouží také jako čočka rozštěpující rádiovou vlnu na dvě.“

Vědci jsou přesvědčeni, že jejich objev pomůže zkoumat nejen neobvyklé vesmírné objekty, ale také místo výskytu hmoty v galaxiích. K potvrzení však musí být získány údaje od dalších vědeckých skupin.