Dne 16. listopadu se dva státy Visegrádské skupiny vyslovily proti unijnímu rozpočtu na příští finanční období, včetně fondu koronavirové pomoci ve výši 750 miliard eur. Důvodem je podmínka pro dodržení principu právního státu, který Varšava a Budapešť odmítly přijmout. Proti oběma státům se vede unijní řízení týkající se omezení nezávislostí médií a justice.

Schválení společného rozpočtu přitom vyžaduje jednomyslný souhlas všech států společenství. Slovinsko se následně vyslovilo pro odklad společného hlasování, a tím se přidalo k Polsku a Maďarsku. Po včerejší videokonferenci prezidentů a hlav států premiér Andrej Babiš poznamenal, že německá kancléřka Angela Merkelová slíibila vyjednat kompromis. Zatím ale jednání o rozpočtu nedospělo ke vhodnému řešení. 

V reakci na postoj svých kolegů z Visegrádské čtyřky se Česká republika vyslovila proti zdržení finanční pomoci jiným státům kvůli jejich nesouhlasu. Ministr zahraničních věcí ČR Tomáš Petříček pronesl: „Pro nás je velmi důležité najít způsob, jak situaci odblokovat. Myslím, že nakonec i Polsko a Maďarsko potřebují překonat sociální a ekonomické dopady koronavirové krize.“

A stejný názor má i jeho slovenský protějšek Ivan Korčok. Ten zdůraznil, že nesouhlas neznamená konec vyjednávání. Zároveň podpořil také princip právního státu, který je nezbytný pro společenství. „To je princip aplikovatelný pro všechny z nás. Bez vlády práva nebudou probíhat přesuny peněz mezi státy, nebude solidarita,“ řekl šéf slovenské diplomacie.

V4 v nesnázích

Jak poznamenal ministr Petříček, státy V4 se ne vždy vzájemně shodnou. Zeptali jsme se tedy sociologa, publicisty a vysokoškolského učitele prof. PhDr. Jana Kellera, CSc., zda je v současné době snadné skloubit různorodé zájmy všech jejích účastníků.

„I když všichni čtyři členové této skupiny mají v současnosti spíše pravicové vlády (Andreje Babiše považuji za pravicového politika, do koalice s ČSSD šel z nouze), nejsou schopni se domluvit na společném postupu. Jednak proto, že ve dvou zemích jsou u moci konzervativci a ve dvou zbylých liberálové, jednak proto, že každý z těchto států sleduje poněkud krátkozrace pouze své bezprostřední zájmy,“ poznamenal Keller.

Podle sociologa se to projevilo už v otázce povinných kvót na migranty, kde země postupovaly s různým důrazem. Současně se to projevuje i v souvislosti s připravovaným unijním rozpočtem. O dalším vývoji se Keller vyslovil skepticky: „Obávám se, že tyto různice se budou časem už jen prohlubovat. V každé ze zmíněných čtyř zemí je nachystána pátá kolona, která jejich sporů okamžitě využije k oslabení V4 jako celku.“

Jan Keller se také vyjádřil ke společnému postoji České republiky a Slovenska k rozpočtu na úkor svých kolegů. Podle sociologa to znamená jen to, že „Česko a Slovensko jsou kdykoliv ochotné jít s tím, kdo je momentálně silnější“, a je to jediná jistota, na kterou se lze při současném složení jejich politických reprezentací spolehnout.

Poláci sázejí na těsnější spojení s Američany

Jinou taktiku při vyjednávaní vlastních zájmů má sousední Polsko. Na rozdíl od Česka a Slovenska se jeví, že je pro něj vzácnější spojenectví se Spojenými státy, než evropské vazby. Příkladem může být pokračující jednání o postavení základny NATO na polském území. Zjišťovali jsme u Kellera, jak tento princip hodnotí. Sociolog vidí v postupu sousedů vícekrokovou strategii, zaměřenou i na EU.

„Jako člen Evropské unie a jako člen NATO Polsko žádné americké vojenské základny na svém území za účelem obrany nepotřebuje. Pokud si je zřizuje za jiným účelem, stejně mu nebudou nic platné. Možná to ale Poláci považují za výraz solidarity vůči Německu. Povinnost živit cizí vojáky a financovat provoz základen je jistě něco, čeho se Němci rádi zbaví,“ okomentoval Keller.

K základním cílům současné zahraniční politiky České republiky se sociolog vyjádřil poněkud skepticky: „Jaké priority má v zahraniční politice Česká republika, to neví snad ani její současný ministr zahraničních věcí. Ale určitě si v té záležitosti nechá rád poradit od lidí, které na obrazovce veřejnoprávní televize neuvidíme.“ 

Pomůže ČR a SR společný postup v rámci EU?

Co se týče společného rozpočtu, existují i další způsoby dosažení dohody, které lze aplikovat v případě absence souhlasu. Kdyby se do konce roku rozpočet neschválil, vstoupil by v platnost provizorní rozpočet zakládající se na letošním rozpočtu. Keller také poznamenal, že Česká republika má vůči Bruselu křehké postavení a může se snadno ocitnout v pozicí obviněného.

„Opakuji, že je to politika velice krátkozraká. Podmiňování přístupu k evropským penězům ideologickými požadavky, bude vždy jednostranné. Česko a Slovensko nemůže tento postup použít proti Německu a Francii, i pokud by v těchto zemích byl právní stát ohrožen mnohem více, než je dnes údajně ohrožen v Maďarsku či Polsku. Česká republika nikdy neví, kdy se někomu v Bruselu zlíbí obvinit z ideologické úchylky právě ji. Najít pro to záminku nemusí být vůbec těžké. Stěží se pak bude moci spolehnout na solidaritu svých sousedů z V4, jestliže je nyní sama opouští,“ dodává.

Pozoruhodnou pointou je i to, že od okamžiku své existence Visegrádská skupina dokázala jen málokdy vyjádřit společný souhlas v aktuálních otázkách. Stěžejním bodem se v roce 2015 stala migrační krize, kdy středoevropské státy tvořily protipól politice Německa. Jan Keller se pozastavil nad směrem vývoje skupiny v historickém kontextu. Dle jeho slov rozšíření EU sehrálo pro Česko ve středoevropském regionu i jistou negativní roli, a to zejména v oblasti vývozu.

„Visegrádská skupina vznikla v době, kdy prim v EU hrála Francie. Na rozdíl od Německa měla svého člena v radě bezpečnosti OSN, jaderné zbraně a geograficky ležela v centru tehdejší Evropské unie. Německu se podařilo poměr sil zvrátit právě v důsledku rozšíření EU na východ. Samo se nyní dostalo do centrální polohy a z nově přijatých členů si učinilo subdodavatele pro potřeby své silně exportní politiky,“ uvedl sociolog.

Profesor Jan Keller v této souvislosti připomněl slova francouzského ekonoma Thomase Pikettyho, podle kterého po rozšíření evropského společenství nejhůře ze všech členů V4 dopadlo právě Česko: „Odevzdává největší díl ze svého HDP velkým firmám sídlícím na západ od jeho hranic a dostává relativně nejméně z evropských fondů.“

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.