„Česká minimální mzda se pomalu ale jistě propadá na chvost mezi ty nejchudší země EU. Zvýšení o mizerných 600 Kč na 15 200 Kč měsíčně je hanba,“ řekl v rozhovoru pro Sputnik pražský politolog a občanský aktivista Jan Miklas.

Miklas: Pokusím se to zdůraznit třeba na nákladech na bydlení, které jsou v Česku k poměru k platům – zvlášť těm nízkým, neúměrně vysoké. Pokud člověk bydlí v pronájmu, tak je tato částka absolutně nedostačující. Průměrná cena pronájmu jenom garsonky, a to nejen v Praze, je cca 10 000 Kč  plus poplatky cca 4 000 Kč. Dostáváme se tedy na částku 14 000 Kč, přičemž minimální mzda činí za rok 2020 14 600 korun. Nicméně jedná se o mzdu hrubou, pokud tedy odečteme platby zdravotního a sociálního pojištění, dostáváme se na částku asi 12 000 Kč. V praxi to tedy znamená, že nízko příjmový pracovník, který pobírá minimální mzdu, nejen, že nepokryje ani základní životní potřeby, ale dokonce ani samotné bydlení, aniž by musel žádat o doplatky na bydlení, které je ale kvůli zpřísňující se sociální legislativě čím dál obtížnější získat. Jenže, ani pro pracovníka s minimální mzdou, který má vlastní bydlení, nevypadá situace nikterak růžově, jelikož i tak samotné náklady na bydlení spolknou skoro polovinu čisté minimální mzdy, a zbytek stačí pouze na velmi skromné živobytí, kdy dotyčný může zapomenout na takové věci, jako je třeba zahraniční dovolená, kulturní vyžití apod. Někdo může namítnout, že minimální mzdu pobírá jen malé procento zaměstnanců - což je sice pravda. Ale už se nemluví o skutečnosti, že další, a to už je mnohem větší procento pracovníků, pobírají mzdu jen o něco málo vyšší než je ta minimální. A to nehledě na skutečnosti, že nízká minimální mzda se promítá i do tzv. zaručené mzdy, která je vázaná právě na výši minimální mzdy.

Hlavním problémem Česka je především nepoměr mezi vysokými náklady na život v poměru k nízkým mzdám, což je setrvalý problém. Například Španělé mají podobné životní náklady jako Češi, jenže minimální mzdu mají takřka dvojnásobnou blížící se částce v přepočtu 30 000 Kč. To je rovněž částka, která byla nedávno spočítána nezávislými odborníky jako skutečně důstojná minimální mzda, zohledňující životní potřeby jedince tak, aby nebyl ohrožen příjmovou chudobou, což v Česku při minimální mzdě 15 000 Kč není, a spíš zde hrozí to, co se nazývá „pracující chudoba“. Tzn. že člověk, i když regulérně pracuje, nedosáhne ani na pokrytí základních životních potřeb. Cit: „Kupní síla je tu extrémně nízká, téměř nejnižší v EU. Čtvrtina lidí není schopna platit nečekaný výdaj, desetina obyvatel je v exekuci. Tato skutečnost je alarmující. Již zmíněná kupní síla je dokonce v Česku nižší než v Rumunsku, které patří mezi nejchudší země EU. A to je vše důsledkem nepoměru vysokých nákladů na život v poměru k nízkým mzdám v Česku.

Návrh sociálních demokratů na zvýšení této částky neprošel. A byly k tomu příležitosti – ministerstvo práce nabídlo čtyři varianty – zvýšení o 400 Kč, 900 Kč, 1400 Kč a 1800 Kč. Poslanci se však dohodli na 600 korunách. Stručně řečeno, pokud by sociální demokraté měli v parlamentu větší potenciál, občané by zbohatli. Souhlasíte?

To je otázka, jejíž odpověď se bude pohybovat v rovině spekulací, co kdyby. Určitě by růstu minimální mzdy nebránila. Realita je ale taková, že sociální demokracie je ve výrazné politické defenzívě, a de fakto zcela závislá na libovůli premiéra Babiše a jeho strany ANO, která navzdory selektivnímu sociálnímu populismu pro své voliče (senioři) levicová není ani trochu. Co se týká samotné ČSSD, tak ta byla od 90 let několikrát u vlády, nicméně se jí žádným zásadním způsobem nepodařilo otočit politickou i sociální situaci v České republice směrem doleva (o což se stejně ani nepokoušela). Ale na druhou stranu, její činnost rozhodně neměla podobu šílených asociálních reforem vlád tandemu TOP 09 a ODS v letech 2006 až 2013, kdy byli sociální demokraté de facto vyšachováni z vlády. Právě v této době se na řadu let zastavil růst minimální mzdy, a zde byl také počátek současného fatálního sociálního zaostávání Česka.

Pokud jde o minimální mzdu, nyní je Česká republika prakticky na ocase, spolu s tzv. zaostalými zeměmi EU – Bulharskem, Rumunskem a Lotyšskem. Proč to tak v Česku je? Koneckonců, před pandemií vykázala Česká republika nejvyšší ekonomický růst v Evropě?

Počátek tohoto stavu je v neoliberálních reformách vlády TOP 09 a ODS v letech 2006 - 2013, které byly v důsledku velmi destruktivní a způsobily fatální sociální zaostávání Česka, navzdory „papírové“ výkonnosti a růstu ČR, což se ovšem nikterak neodráží v reálné životní úrovni obyvatel Česka, která je v rámci EU velmi nízká. Následná mocenská hegemonie oligarchy Babiše a jeho ANO tuto situaci nikterak nezměnila, pouze zakonzervovala, a místo systémové změny sociální politiky zacílila na selektivní populismus a politický marketing. Ve skutečnosti premiér Babiš, ani jeho ANO, nemá nejmenší snahu tuto situaci měnit. A vlastně mu i vyhovuje, jelikož mu umožňuje tuto situaci využívat k manipulaci svých voličů pomocí dílčího sociálního populismu a politického marketingu, a přitom si ponechávat otevřená vrátka k neoliberální pravici (například ODS), pokud by se změnila politická konstelace v Česku. Což bohužel reálně hrozí v příštích parlamentních volbách, a to úplným vymizením parlamentní levice ČSSD a KSČM. Je to bohužel velmi tristní obraz možné budoucí politické scény, kdy špatnou variantu oligarchy Babiše vystřídá ještě horší varianta znovuobnovené hegemonie neoliberální pravice. Tato skutečnost by pravděpodobně měla pro Česko natolik destruktivní důsledky, že by došlo k dalšímu zhoršování nyní již špatné sociální situace obyvatel Česka.

Evropská komise navrhuje zavést jednotnou úroveň minimální mzdy v EU. Je možné toho dosáhnout pro země s tak rozdílnou úrovní ekonomiky? A proč to Evropská komise dělá? Je možné, že má bývalý prezident Václav Klaus pravdu v tom, že Brusel jde tvrdohlavě k federalizaci Evropy?

Samozřejmě, že je to reálné i navzdory rozdílným ekonomikám zemí EU. Avšak návrh Evropské komise na jednotnou evropskou minimální mzdu, pokud by se ho podařilo realizovat, by byl určitě přínosem pro řadového obyvatele. V praxi to totiž znamená zvýšit poměr minimální mzdy k průměrné mzdě v dané zemi na 60 %. V Česku, které má v EU nejnižší poměr minimální mzdy k té průměrné – pouze 42 %, by to bylo jednoznačně přínosem, alespoň pro jeho obyvatele. Evropská komise to z altruismu určitě nedělá, to je její podstatě cizí, už z toho důvodu, že EU je v podstatě neoliberální projekt. Je to nejspíš řešení, které má zamezit konkurenci levné pracovní síly z východní Evropy, a také je to dělané z obavy z případných sociálních protestů, jako byly Žluté Vesty, kvůli nimž neoliberál Macron musel přehodnotit svoji politiku. Pokud ale odhlédneme od postranních motivací na zavedení evropské minimální mzdy, tak pochopitelně pro východoevropské oligarchy těžící z levné práce, tento návrh znamená ohrožení vlastních partikulárních zájmů, které v ohrožení budou vydávat za ohrožení „národních zájmů“ a snažit se hrát na populistickou, národoveckou notu (ne náhodou se lídři zemí V4 svorně proti tomuto návrhu postavili). Pro řadové obyvatele Česka by ale realizace tohoto návrhu byla jednoznačně přínosem.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.