Kde je to možné – inu, kde jinde než v Turecku. Tento týden padl v tureckém městě Diyarbarkir - kurdsky Amed - osvobozující rozsudek v procesu s policistou, který zjevně úmyslně zabil mladého Kurda Kemala Kurkuta při oslavách Newrozu, kurdského Nového roku, v roce 2017 ve městě Diyarbarkir. Důvod osvobozujícího rozsudku – nedostatek důkazů. Jak vypadal onen nedostatek důkazů, můžete vidět na přiložených obrázcích. Policisté pronásledují zjevně neozbrojeného, do poloviny těla svlečeného mladíka a střílejí. Je tedy zjevné, že nebyl ani ozbrojen, ani neměl v úmyslu odpálit se coby „živá bomba“, jak zněl jeden z důvodů, které přednesl obhájce obviněného policisty.
Prokurátor chtěl trest 6-9 let za úmyslné zabití. Rozhodnuto bylo jinak. Soud rozhodl o zproštění viny většinovým hlasováním, protože prý neexistovaly žádné jisté a přesvědčivé důkazy, které by stačily k potrestání.

Mimosoudní popravy a vraždy Kurdů jsou v Turecku až příliš běžnou věcí, o znásilněních kurdských žen a dívek nemluvě. Pachatelé nejsou téměř nikdy odsouzeni, a pokud ano, jsou rychle propuštěni, jakmile případ zmizí ze stránek novin – pokud se tam tedy v přísně cenzurovaných tureckých médiích vůbec dostane. Oficiálně trest smrti v Turecku není – koná se tedy „neoficiálně“. Nepohodlný jedinec je buďto zabit, nebo „zmizí“.
28. prosince 2011 bylo takto popraveno, konkrétně postříleno z letadel turecké armády 40 kurdských teenagerů, pašujících cigarety a další zboží na mulách na hranici mezi Sýrií a Tureckem u města Sirnak. Incident vešel do povědomí světa jako masakr v Roboskí. Nikdo nebyl potrestán. Po delších tahanicích a masových protestech se dne 7. ledna 2014 vojenští prokurátoři (Generální štáb Vojenské prokuratury) rozhodli, že nebudou proti vojenskému personálu vznášet obvinění ( nolle prosequi ) s odvoláním na to, že u podezřelého vojenského personálu není nutné žádné vyšetřování.

Zodpovědní důstojníci „se dopustili velké chyby, ale plnili své povinnosti v rámci daných příkazů“.

Turecko je zemí dvojích standardů. Zatímco turecký policista, voják či důstojník je osvobozen i v případě zjevné vraždy, Kurdovi, který se odváží byť jen zkritizovat prezidenta Erdogana, o politické činnosti v opoziční straně HDP nemluvě, hrozí trest 15 let za „podporu terorismu“. Tresty samozřejmě hrozí i tureckým občanům jakéhokoli původu za „urážky prezidenta“ či podporu hnutí Fetulláha Gülena, jehož Erdogan obviňuje ze zorganizování puče v roce 2016. Kurdové jsou ale podezřelí už jen tím, že se hlásí ke své národnosti.

Dávám tento otřesný příklad policejní vraždy do přímého kontrastu s případem kurdského režiséra Kazima Öze, kterému hrozí 15 let vězení za „členství v ozbrojené teroristické organizaci“, aniž kdy v životě držel v ruce zbraň.

A znovu zdůrazňuji, že Turecko je země, které Evropa platí miliardové výpalné a která je stále vedena jako kandidátská země EU. Nedělám si jakékoli iluze, že další veřejné popravy Kurdů a dalších nepohodlných odpůrců režimu prezidenta Erdogana na tom mohou cokoli změnit.