V rozhovoru pro zpravodajský portál CyberDefense24 Żaryn uvedl, že Varšava čelí „koordinovaným informačním útokům“ a to zejména ze strany Německa. Těchto útoků se mají účastnit „různé mocenské struktury“. Kromě toho se zmínil o historicko-politické informační kampani, kterou Varšava považuje za „důsledné a systematické akce“, jejichž cílem je přesvědčit lidi, že válku nezačali Němci, ale „mocní nacisté, kteří zaútočili na Polsko, zabili Poláky a zinscenovali holokaust“.

Podle slov Żaryna se i další zločiny spáchané během druhé světové války interpretují obdobným způsobem. Pokud zanalyzujeme zprávy německých médií, lze si všimnout, že jednají systémově a snaží se „přezkoumávat“ události druhé světové války. Tato opatření Německa v informační sféře poškozují zájmy Polské republiky, zdůraznil zástupce ministerstva, aniž by uvedl konkrétní příklady.

Je jasné, že Rusko je oblíbeným „příkladem nepřítele“ Poláků, ale i Německo?

„Stanisława Żaryna jde pochopit: pokud jeho země, Polsko, v jehož čele stojí národně-konzervativní (čti nacionalistická) strana Právo a spravedlnost, cítí tlak, je logické, že začne hledat vnější nepřátele,“ uvedl historik a politolog Stefan Bollinger pro Sputnik.

Podle jeho slov existuje mnoho momentů, v souvislosti s kterými vedení strany Právo a spravedlnost cítí nepohodlí. Dlouhotrvající protesty žen proti zákazu potratů, nespokojenost LGBT komunity, kritika ze strany EU směrem k sporné reformě soudního systému, v důsledku čehož se soudy změnily na „pravou ruku“ vlády v čele s Právem a spravedlnosti, a nespokojenost Bruselu s odmítnutím Polska sjednotit se s EU v otázkách migrační politiky – to všechno může vést k blokádě Polska proti rozpočtu EU.

To, že Rusko je pro Polsko oblíbeným obrazem nepřítele, není překvapivé, řekl dále historik. A koneckonců, Rudá armáda a polští komunisté zničili „krásné, reakční a buržoazní Polsko mezi dvěma světovými válkami, v nichž vedoucí roli hrála bezvýznamná šlechta, která však nebyla vůbec demokratická, ale autoritářská“, zdůraznil.

„Moskva je tam zobrazena tak, že vypadá téměř tak stejně jako němečtí fašisté. A své vlastní polské komunisty, kteří se s proměnlivým úspěchem snažili vytvořit moderní Polsko, již dávno vyškrtli z oficiálních učebnic dějepisu a označkovali je štítkem zrádci.“

Proč se tedy Němci stali znovu hrozbou? Żarynova kritika směrem k „nové historické politice“ Německa ve vztahu k Polsku je dvojí, pokračoval historik. Na konci října v Bundestagu proběhla diskuse ohledně vytvoření v Berlíně památníku o zvláštních vztazích mezi Německem a Polskem. Generální tajemník Křesťanskodemokratické unie Paul Ziemiak, rodák z Polska, kritizoval fakt, že se Polsko změnilo v „hřbitov evropské civilizace“. Většina poslanců vyjádřila důvěru v to, že je nutné podpořit společnou paměť a poučit se z historie.

Frakce Levice (Die Linke) požadovala, aby se jednalo o „dvounárodní německo-polské muzeum“. A představitel strany Alternativa pro Německo Marc Jongen se ukázal jako obhájce Varšavy. Podle jeho slov by Berlín neměl být natolik smělý vůči místní patriotické vládě a zdržet se toho, aby se mu říkalo „právně-populistický“.

Na oficiální úrovni (a německý ministr zahraničí Heiko Maas to pravidelně potvrzuje) Berlín zdůrazňuje, že vina nacistického Německa při útoku na Polsko a v politice vyhlazování jeho obyvatel je nepochybná. Němci zároveň rozhodně odmítají požadavky polského vedení na zaplacení dodatečných reparací Varšavě.

„Konflikt vzplanul novou energií“

Expert nicméně nemohl nepřipustit, že Żarynův kritický pohled není v rozporu s postupným, ale úspěšným přehodnocením historie války. Zástupce polských tajných služeb podle jeho slov ovšem mlčel o tom, že jeho země nese samotnou část odpovědnosti za tento proces přepisování historie, a to především proto, že tvrdí, že se SSSR v roce 1939 zúčastnil útoku na Polsko. Podle Bollingera Poláci neustále zmiňují smlouvu o neútočení mezi nacistickým Německem a Svazem sovětských socialistických republik a k němu připojený tajný protokol, aby odvrátili pozornost od „politiky appeasementu“ západních mocností a rozdělení Československa, kterého se mimo jiné účastnilo také Polsko.

„Vidíme tedy, že když se historické dokumenty a obvinění stanou prvkem politického boje, obvykle nejde o historickou pravdu, ale o současné politické struktury - proti údajně existujícím vnějším hrozbám, proti vnitřním politickým protivníkům. Pravda v takových situacích zůstává kdesi v dáli a starý konflikt vzplanul novou energií,“ zdůraznil nakonec historik.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.