Každý si dělá nějaké závěry. Ivan David tvrdí, že vše se děje vinou Turecka, což je leitmotiv jeho politického sdělení. Ne, že bych se nedomníval, že Erdogan dlouhodobě prosazuje, tu i jinde, své osmanské představy, ale v arménském případě mu fatální prohru své země na stříbrném talíři přinesl sám vůdce arménské barevné revoluce…
Čím to je, že se všichni ti barevní revolucionáři chovají megalomansky jako šílenci. A všichni dovádí své barevné revoluce ke kolapsu země… A tak gruzínský prezident Saakašvili, kdysi miláček Západu, vyvolal válku proti Rusku (na radu známého amerického jestřába senátora McCaina, který ho mimochodem navrhoval na Nobelovu cenu míru) a následně nechtěl věřit, jak gruzínská vojska byla hanebně poražena. Možná ještě větší miláček Západu ukrajinský prezident Porošenko odstartoval zběsilé útoky proti Putinovi a výsledkem byl Krym, kde 98% jeho obyvatel hlasovalo pro připojení k Rusku, stejně jako občanská válka na východě Ukrajiny, která přinesla přes deset tisíc mrtvých. A to nemluvím o naprosto rozvrácené ekonomice.
Něco podobného je arménský šílenec. Poté, co se stal revolučním premiérem, zahájil trestní stíhání Roberta Kočarjana, bývalého prezidenta Náhorně-karabašské republiky, předsedy vlády Arménské republiky a po deset let následně jejím prezidentem. To znamená, jak již dříve konstatoval Jan Campbell, osobního přítele prezidenta Putina. Zahájil rovněž – a to je fakt už na hlavu - trestní stíhání generála Jurije Chačaturova, tajemníka Organizace Dohody o kolektivní bezpečnosti. Stejně tak minimálně toleroval nacionalistické demonstrace proti ruské vojenské základně a v rozporu s četnými závěry tzv. Minské skupiny, která ve známých madridských požadavcích stanovila vyvážený postup, včetně faktu návratu sedmi okresů pod ázerbájdžánskou správu, prohlásil, že Náhorní Karabach je a bude arménský. A tečka.
Takhle mohl jednat jen politik, který absolutně neví, která bije a který tak přivodí své zemi zkázu. Chová se zhůvěřile i při posuzování jiných reálií. Ignoruje, že Ázerbájdžán je mnohem bohatší díky zásobám ropy a plynu a má skvěle vybavenou armádu.
Ale nejen to. Zatímco tak trochu trvale na Rusy útočil, ještě před několika týdny odmítal návrh Putina na uzavření dohody o příměří s tím, že uprostřed bojů nelze dohodu tohoto typu uzavřít. Proč by Putin měl podporovat svého nepřítele? A co mohl očekávat od Baku, které provokoval tím, že své území Ázerbájdžán nikdy nedostane?
Jak říkám barevný revolucionář – šílenec.
Ve svých nebezpečných provokacích pokračuje i nadále.
Na jeho facebooku, uprostřed mohutných demonstrací vybízejících ho k odstoupení, se objevil následující text k vojákům vracejícím se z Náhorního Karabachu:
"Dnes jsem sledoval desítky videí vojáků z první linie. Jsem ohromen chytrostí těchto chlapů. Máte pravdu. Čekám na tebe v Jerevanu. Pro konečné řešení problému fňukajících pod zdmi. Pyšný na vás."
Prostě sebevrah.
No může se někdo divit, že to většina arménských politiků chápala jako výzvu k občanské válce? A dokonce bych se nedivil, že v tak zoufale napjaté národní situaci by ho klidně mohl někdo pověsit na nejbližším kandelábru, pokud by dostal příležitost.
Nikol Pašinjan prostě hraje vabank.
Jak to skončí, upřímně nevím.
Foto: Poté, co premiér podepsal dohodu o Náhorním Karabachu, dokonce za zády prezidenta, vtrhli do budovy parlamentu protestující Arméni.