„Co to vlastně dnes slavíme? Přiznám se, že nevím. Osobně jsem vsadil na Mezinárodní den studenstva. Je to navíc jediný svátek českého, resp. československého původu se skutečně celosvětovým dosahem, po němž ale v naší vlastní zemi posledních 30 let v podstatě ani pes neštěkl,“ táže se na začátku svého zamyšlení na Facebooku analytik a dodává: „Polistopadové politické garnitury pompézně slavily dnešní den nejprve jako Den boje studentů za svobodu a demokracii, aby v roce 1999 studenty z názvu úplně vypustily. Ostatně proč ne. Mouřenín přece už vykonal svou práci a může jít.“

Podle jeho názoru byl 17. listopad posledních 20 let slaven jako zcela prázdný den bez obsahu. Jeho hlavním účelem údajně bylo zakrýt Německý zločin na Čechoslovácích z roku 1939.

„Dalších dvacet let tak byl 17. listopad „slaven“ pouze jako Den boje za svobodu a demokracii. Název zcela syntetický, bezobsažný a nic neříkající. Trapná kouřová clona, snažící se překrýt historickou realitu zločinu, kterého se v roce 1939 dopustili Němci na českém národu ve snaze zlikvidovat českou inteligenci, zlikvidovat české vysoké školství a vymazat nás definitivně z mapy světa. Tehdy se jim to ještě nepodařilo,“ uvedl.

Jaroslav Štefec říká, že současní studenti „genderových oborů“ by pravděpodobně nebyli ani schopni říci, kdo byl Jan Opletal a co se vlastně v roce 1939 na území tehdejšího protektorátu dělo.

„Rád bych věděl, kolik asi studentů genderových oborů různých "universit" by vědělo, kdo byl Jan Opletal a co se vlastně v noci z 16. na 17. 11. roku 1939 v tehdejším Protektorátu stalo. Ostatně bylo to právě toto výročí, od něhož se odvíjely události v Praze roku 1989 a následné třicetileté zuřivé nastolování pravdy, lásky, svobody a demokracie až do dnešní smutné podoby české rádoby státnosti. V jejímž rámci ti zřejmě demokratičtější, pro pravdu a lásku více zapálení "aktivisté" pro obveselení veřejnosti vyhazují do odpadových košů kytice a věnce, pokládané na různá pietní místa "protivnými stranami", zejména premiérem a prezidentem republiky,“ napsal Štefec na Facebooku.

V současné době prý školství vytváří pouze práce neschopné lidi, kteří následně pouze pracují pro všudypřítomné neziskovky. Druhou variantou pro ně je vyskladňování zboží v supermarketech.

„A bohužel, doba „vygradovala“ i do smutné podoby dnešního českého (ne)vzdělávacího systému, v němž musí "demokraticky" sedět vedle sebe v lavicích děti s IQ 130 a 70, matematika je považována za nástroj ďáblův a multikulturalismus je propagován jako úžasný model soužití národů. Systému, chrlícího každoročně stovky absolventů absurdních studijních oborů, kromě "práce" v neziskových organizacích nepoužitelných téměř k čemukoliv jinému. Možná ještě tak k vyskladňování zboží ve velkoskladech nadnárodních korporací. Například Amazonu,“ prohlásil k tématu českého školství.

Svoji úvahu Jaroslav Štefec doprovodil fotografií. Na ní je vidět starší muž, pravděpodobně bezdomovec, jak sedí na lavičce popsané: „Lavička Václava Havla. Děkujeme.“

„Přemýšlel jsem, jak co nejlépe zakončit úvahu nad dnešním svátečním dnem. Bohužel, nenašel jsem fotografii ze závěrečné scény filmu „Planeta opic“, v němž hlavní hrdina klečí na břehu oceánu před napůl zaneseným a zaplaveným torzem sochy Svobody, zoufale tluče pěstí do písku a říká zlomeným hlasem: "Tak se vám to přece podařilo!" Použiji proto fotografii tematicky sice poněkud odlišnou, navíc ze současnosti, z reálného života, jejíž atmosféra si ale se závěrečnou scénou americké sci-fi nezadá ani v nejmenším,“ uzavřel své zamyšlení nad svátkem 17. listopadu analytik.

Protesty v Praze

V Praze včera protestovaly stovky lidí proti opatřením učiněným vládou v boji proti koronaviru. Odpolední pochod dorazil k Národnímu divadlu, následně se lidé vydali zpět na Václavské náměstí. Mnoho účastníků demonstrace přitom nemělo roušku. Akci pořádalo Jedno společné české srdce za svobodu. 

Demonstranti drželi v rukou české vlajky, ale i jiné transparenty, například s nápisy: „Už i viry jsou schopnější než vláda“, „Vláda plní plán Rockefellerovy nadace“, „My chceme chodit do školy, a ne sázet brambory“ nebo „Vlastizrádci! Demisi!“.