Lidský mozek a vesmír jsou dva nejsložitější přírodní systémy. Astrofyzik Franco Vazza z Boloňské univerzity a Alberto Feletti, neurochirurg z Veronské univerzity, uvedli, že navzdory obrovskému rozdílu v měřítku se fyzikální procesy, které vedly ke strukturování hmoty v těchto systémech, chovaly podle jedněch a těch stejných zákonů. Ve výsledku pak došlo k vytvoření struktur se stejnými úrovněmi složitosti a sebeorganizace.

Lidský mozek funguje díky obrovské neuronové síti, která obsahuje asi 69 miliard neuronů. Pozorovatelný vesmír se zase skládá z nejméně 100 miliard galaxií.

Neurony a galaxie uspořádané ve formě dlouhých vláken a uzlů, tvoří jen asi 30 procent hmotnosti systémů, 70 procent pak připadá na složky, které hrají pasivní roli – voda v mozku, temná energie v pozorovatelném vesmíru.

Na základě společných rysů vědci sestavili srovnávací model fluktuací hmoty v obou systémech a studovali jejich strukturní, morfologické a síťové vlastnosti.

„Vypočítali jsme spektrální hustotu obou systémů. Tato metoda se v kosmologii často používá ke studiu prostorového rozmístění galaxií,“ uvádí se v tiskové zprávě Boloňské univerzity slova Franca Vazzy.

Kromě toho vědci ohodnotili parametry, které charakterizují jak neuronovou síť, tak i kosmickou pavučinu a opět našli neočekávaně vysokou úroveň shody. „Je pravděpodobné, že vzájemné poměry uvnitř těchto sítí se vyvíjejí na podobných fyzikálních principech, a to nehledě na výrazný a očividný rozdíl mezi fyzickými silami, které regulují rozmístění galaxií a neuronů,“ uvádí Alberto Feletti.

„Překvapivá úroveň shody, kterou ukazuje naše analýza, předpokládá, že samoorganizace obou složitých systémů se pravděpodobně formuje v souladu s těmi stejnými principy síťové dynamiky,“ dodali autoři článku.

Voda na Marsu

Před pár dny jsme psali, že týmu amerických vědců se povedlo zjistit jednu z pravděpodobných příčin zmizení vody na Marsu. 

Výzkumníci zjistili, že během prachových bouří dosahuje voda z povrchu planety horních vrstev atmosféry, kde se přemění v atomární vodík, který pak uniká z atmosféry Marsu do vesmíru. Podle názoru vědců ovlivnil tento proces evoluci klimatu na rudé planetě.

Мnožství vody v horních vrstvách atmosféry se mělo měnit v závislosti na sezóně, dosáhlo vrcholu během jižního léta, a zvýšilo se během prachových bouří.