Votava: Od listopadu 1989 uplynulo 31let, můžeme bilancovat, zejména má generace, která tyto události prožívala. Na tuto otázku může být stručná odpověď. Vystřízlivěli jsme, bilancujeme.

Dávám si otázku, kolik z nás by šlo znovu na náměstí našich měst zvonit klíči, nebo dokonce deklarovat svou věrnost těmto ideálům? Většina těchto ideálů se nenaplnila. Ta masarykovská republika vybudovaná našimi předky, z nichž mnozí za ni položili své životy, se rozpadla. Naše obchodní zahraniční vztahy byly násilně přervány, bezkoncepční změnou orientace z východních na západní trhy nastal kolaps zejména našeho strojírenství. Mizí česká vesnice a s ní i naše potravinová soběstačnost. Stali jsme se velkoskladem Evropy. Tisíce kamionů denně brázdí naší krajinou. Jsme členy EU i NATO. Poznali jsme na vlastní kůži, co je nezaměstnanost, bezdomovectví, drogová závislost, korupce, exekuce. Pokračuje rozpad tradiční rodiny. Zároveň je skutečností, že můžeme cestovat po celém světě, studovat v zahraničí, v přeplněných obchodech západním zbožím si můžeme koupit jahody v zimě, nebo i ty často vzpomínané banány. Místo párku máme pizzu, nebo hamburger. Mohl bych pokračovat a pokračovat. Stručně řečeno, výsledek je nejednoznačný.

Pamatuje si dnešní generace ty, kdo přispěl k vítězství revoluce před 31 lety? Nebo se někdo z bývalých hrdinů ocitl ve stínu historie?

Pro dnešní generaci je 17. listopad především dnem volna. Historický obraz těchto událostí je postupně přebarvován, historie je upravována. Václav Havel se stal božstvem, ke kterému je vzhlíženo. Kdo si dnes vzpomene na příklad na úlohu Svobodného Slova, které téměř v ilegalitě burcovalo občany k účasti na demonstracích v listopadu 1989. Jako první na tvrdý zásah policie proti studentům reagovala svým prohlášením Československá strana socialistická, vydala k tomu své odsuzující prohlášení. Její deník Svobodné Slovo a balkon Melantrich se tak staly tribunou lidu. Význam balkonu Melantrich, „balkonu revoluce“ pro tyto události byl záměrně potlačen. Svobodné Slovo, to bylo denně až 400 000 výtisků! Četlo se po celé republice. Mnohé osobnosti jsou již v zapomnění. Příkladem může být tehdejší dělnický předák, organizátor stávkového hnutí mezi dělníky, pak ministr práce a sociálních věc, kovář z ČKD Petr Miller, on se svými dělníky tehdy dobarvil tvář tzv. něžné revoluce.

Hlavní silou sametové revoluce v Československu byli studenti, umělci, spisovatelé, představitelé inteligence. Ale jak se tehdy zachovala dělnická třída jako celek?

Na tuto otázku navazuji v předcházející odpovědi. Tehdejší organizátoři, povětšinou reformní komunisté z roku 1968, pociťovali absenci dělníků, pracovníků z továrního prostředí, proto jednali rychle, účelově. Tato sociální skupina měla být tím rozhodujícím článkem nátlaku na předlistopadovou vládu. Jejich účast byla pro tyto dny zásadní. Následná generální stávka, zejména strojírenských závodů, komunistickou moc zlomila. To vystřízlivění z té krátké slávy přišlo, ale brzo se továrny krátce na to zavřely, dělníci šli na „pracák“. Kdo si na ně dnes vzpomene?

Kde konkrétně vás události z listopadu 1989 zastihly, zúčastnil jste se jich?

Pracoval jsem v ČKD Trakce jako zámečník, zároveň jsem byl členem Zastupitelstva hl. města Prahy za Československou stranu socialistickou (ČSS). Většina nás, občanů, si přála změny, to dokládá i obrovská,  dnes již nemyslitelná téměř 100% účast ve volbách v červnu 1990. Je třeba si také uvědomit, že Československo bylo jedním z posledních států východní Evropy, kde docházelo k těmto změnám. V té době padla již Berlínská zeď, v Polsku vládla Solidarita. Dnes se to nepřipomíná, ale dělo se tak s posvěcením představitelů SSSR, zejména Gorbačeva. Všichni byli oslněni. Také mne zahltily tyto události, tak jako ostatní občany. Denně jsem byl na Václavském náměstí v budově Melantrichu. Stal jsem se členem Rady Zastupitelstva hl. m. P. za ČSS. Krátce po listopadu však přišlo vystřízlivění, nejen u mne…

Myslíte si, že je to tradice listopadových událostí protestovat na náměstí proti jednání úřadů, žádat rezignaci zvolených vůdců, co nyní dělá hnutí Milion chvilek? A je to dnes účinná metoda protestu, když přece jen existuje pravidelný svobodný tisk, televize a volby?

Je to pokus destabilizovat vnitropolitickou situaci v ČR, vyvolat krizi, odstavit vládní koalici, následně i prezidenta. Některá média, zejména Česká televize, těmto nátlakovým akcím dávají velký mediální prostor. Ztrácí se tím respekt k volbám, ty se tak stávají zcela nadbytečnými. Nizoučká účast voličů, například při volbách do Senátu, to dokládá. Nabízí se otázka legitimity těchto voleb. Také prezident je vulgárně urážen, je obviňován z pročínských či proruských postojů.  Mám obavu, že média dnes již zdaleka nejsou tím strážcem demokracie, či svobodného názoru, jako povětšinou jinde ve světě.

Co byste v tento památný den 17. listopadu popřál sobě a všem svým přátelům?

Mým vroucným přáním je naplnění listopadových ideálů z roku 1989. Jedním z volaných přání na náměstích byla touha po porozumění, po zrušení vojenských paktů, tedy po světu bez válek. Varšavská smlouva byla zrušena, obdobný krok nebyl ale učiněn u NATO. Naopak NATO posiluje a přibližuje se stále více k hranicím Ruské federace. I my jsme součástí NATO. Vedle koronavirové hrozby nám tak hrozí i válečné konflikty. Jeden z nich v Náhorním Karabachu byl právě zastaven díky iniciativě Vladimíra Putina, ale – kolik nevinných lidí zemřelo, kolik domů, kde lidé po staletí žili, bylo zničeno? Přeji všem mír, ať něžné revoluce přinášejí jen mír, ne válku.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.