Začátkem září strana OĽaNO navrhla zavedení den paměti obětí komunismu a vstoupení vojsk Varšavské smlouvy na území Slovenska do seznamu státních svátků. Následně poslanci SMĚR-SD v čele s předsedou Robertem Ficem přišli s návrhem na zavedení památného dne mnichovské zrady, kterým by se připomínalo, že velké státy nikdy nebudou dohlížet na zájmy menších států. V rozhovoru jsme probrali i 4. listopadu schválenou novelu zákona o nemorálnosti a protiprávnosti komunistického režimu.

Sputnik: V iniciativě strany SMĚR-SD je Mnichovská dohoda označena za „trestné selhání západních spojenců“. V čem toto selhání spočívalo?

Robert Fico: Československo bylo v roce 1938 jedinou demokratickou zemí ve střední a východní Evropě s obrovským hospodářským a vojenským potenciálem. I přesto jej Francie a Velká Británie obětovaly ve jménu svých vlastních zájmů. Nemohu souhlasit, že na těchto dvou zemích byl ze strany Hitlera spáchán podvod. Byli to angličtí a francouzští politici a diplomaté, kteří ještě před 30. zářím 1938 přesvědčovali československé představitele, aby Německu odevzdali území na severu Čech, či moderní obranné postavení. Výsledkem mnichovské zrady potom byla likvidace Československa na Protektorát Čechy a Morava a samostatný nacistický Slovenský stát.

Pokud by se Velká Británie a Francie postavily na stranu Československa a vojensky mu pomohly, dějiny mohly vypadat úplně jinak. Nechali však Československo osamocené. Možná by i samotné bylo schopné chvíli odolávat, ale šance ve válečném konfliktu s Německem by byly nulové. I proto je asi potřeba porozumět československým představitelům, že dali přednost ponížení, které jim způsobili Britové a Francouzi, před sebevraždou.

Objektivně je třeba uznat, že jediná země, která se do poslední chvíle hlásila s podporou, byl tehdejší Sovětský svaz.

Proč strana OĽANO navrhla zavést památný den 21. srpna, ale „zapomněla“ na 30. září? Co je důvodem tohoto selektivního přístupu? Je možné říci, že události roku 1968 měly větší vliv na dějiny Slovenska než německá okupace roku 1938?

Dějiny se zkreslují. A děláme obrovskou chybu, že to dovolujeme. V poslední době mám možnost v televizi vidět více a více dokumentů vyvolávajících sympatie k vojákům fašistického Německa. Jaká jim byla zima, jak trpěli, jakého smrtelného nepřítele našli na území Sovětského svazu. Nad tím zůstává rozum stát a na otázku, proč tedy vpadli v roce 1941 na suverénně území Sovětského svazu, proč vraždili civilisty a ničili zemi, už nikdo nechce odpovídat.

Zájemce o dějiny je zahlcován informacemi, které u něj vyvolávají dojem, že 2. světová válka byla jen na západě a že kdyby nebyla v roce 1944 otevřena druhá fronta, válka by nikdy neskončila. Mám úctu ke každé jedné oběti 2. světové války na straně spojenců. Ale víme, že otevření druhé fronty bylo úmyslně odkládané až do chvíle, kdy bylo zřejmé, že vojska Rudé armády jsou nezastavitelná a hrozí, že skončí až na plážích Atlantiku.

V duchu křivení dějin se vládní strany na Slovensku chovají účelově a schvalují, co se jim hodí. I já jsem přesvědčen, že vstup vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 zastavil zdravé ekonomické a demokratizační procesy a že to je velká škoda. Vždycky mi byla sympatická myšlenka A. Dubčeka o socialismu s lidskou tváří. Ale dávat rovnítko z hlediska významu mezi 30. zářím 1938 a 21. srpnem 1968 je nemožné. Zrada v roce 1938 a její důsledky se dají těžko s něčím srovnat.

V prosinci roku 2019 EK přijala usnesení o „Významu evropské paměti“, které označuje podepsání paktu Ribbentrop-Molotov za počátek 2. světové války. Toto všeobecně přijaté usnesení přirovnává nacismus ke komunismu. Nakolik je tento pohled na světové dějiny a rovné rozdělení víny/odpovědnosti obou stran ve válce navzájem oprávněný? Je možné navrhovanou novelu označit mimo jiné také za reakci na rezoluci EK?

Dnes je módní dělat z Ruské federace smrtelného nepřítele. Já s tím nesouhlasím. Už jen proto, že svoboda na Slovensko přišla z východu, a to za cenu obrovských obětí, ne ze západu. Evropa potřebuje RF, RF potřebuje Evropu. A v tomto duchu bychom se měli k sobě chovat. Kdo sleduje mé politické postoje, musí vidět kontinuitu názorů. Slovensko nemůže znát jen západ jako světovou stranu. Ty jsou čtyři a každý rozumný člověk musí mít zájem na přátelských a vzájemně výhodných vztazích mezi Slovenskou a Ruskou federací. Jako premiér SR jsem měl deset let možnost chodit na zasedání Evropské rady a byl jsem často šokován mírou útoků na Ruskou federaci. Takto se chovají ti, kteří buď Ruskou federaci neznají nebo nechtějí znát.

Vladimir Putin uvedl, že bodem zvratu v dějinách před 2. světovou válkou nebyl Pakt Ribbentrop – Molotov, ale Mnichovská dohoda. Jaký je váš názor? Proč si myslíte, že tento den by se měl oslavovat právě teď?

Můj názor na mnichovskou zradu je dlouhodobě znám. A nepřišlo mi, že je potřeba zabývat se otázkou zařadit ji do kalendáře a připomínat si ji jako odstrašující událost. Motivovala mě různá prohlášení, že mnichovská dohoda sice byla zradou, ale že se z ní naši západní spojenci poučili. Nevěřím, že se někdo poučil, a kdyby došlo na lámání chleba, tak zájmy, národní a státní zájmy Slovenska, by byly velmi hluboko na seznamu priorit západních zemí. Jediné, co Slovensko má, je přesvědčení, že je důležité trvat na zásadách mezinárodního práva a respektovat ho. A nebát se suverénně vyslovovat své názory.

Když jsem poprvé nastoupil do funkce předsedy vlády v roce 2006, splnil jsem slib a dal jsem stáhnout naše vojáky z Iráku. Válku v Iráku jsme u nás v sociální demokracii považovali za porušení mezinárodního práva a za americké ropné dobrodružství a nechtěli jsme s tím nic mít. To pro mě nebylo jednoduché, jsme členský stát NATO a máme zájem na dobrých vztazích s USA, ale porušení mezinárodního práva je porušení mezinárodního práva. I proto je pro mě mnichovská zrada příkladem obludného porušení mezinárodního práva a podepsaných bilaterálních smluv a její důsledky a vliv na průběh 2. světové války byly rozhodující a nesrovnatelné s jinými dohodami.

Jak Vaše strana hodnotí novelu o nemorálnosti a protiprávnosti komunistického režimu?

Narodil jsem se v roce 1964, vystudoval jsem a začal pracovat a zakládat rodinu ještě do roku 1989. Nemohu jako hlupák tvrdit, že vše do roku 1989 bylo špatné. Vytvářely se ekonomické hodnoty, energetické monopoly apod., které pak byly v 90. letech levně prodávány především západním firmám. Rozumný člověk si z minulosti vybere to dobré. A bylo mnoho dobrého, co se dá opakovat i v současnosti. Byly i špatné věci, které je třeba odsoudit, a to se stalo. Podobné zákony, jako je zákon o nemorálnosti a protiprávnosti komunistického režimu, jsou pouze politickými hračkami a akorát tak mohou mnoho lidí urazit. Takový zákon jsem nemohl podpořit, protože jsme dnes v realitě často svědky jevů, které jsou podstatně horší, než tomu bylo do roku 1989, a to především v sociální oblasti, kvalitě vzdělávání, v mezilidských vztazích.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.