První chybou je podle magazínu zřejmá neinformovanost USA o válce v tomto regionu. V článku se uvádí, že v březnu náměstek ministra zahraničí Stephen Bigan nadále Ázerbájdžánu poskytoval americkou vojenskou pomoc, protože Baku slíbilo urovnání územních sporů diplomatickými způsoby.

„Lhal Bigan a ministerstvo zahraničí? Anebo je oklamal Ázerbájdžán? Proč byla americká ambasáda v Baku zaskočena?“ zajímá se autor článku.

Vyslovil rovněž názor, že Baku koordinovalo válečné plány s Tureckem.

Druhá chyba amerických tajných služeb spočívá v neprozíravosti ohledně aktivit Ruska v regionu. Americká rozvědka nedokázala zejména předvídat rozmístění ruských mírových sil v zóně karabašského konfliktu, což bylo důsledkem přímých jednání Moskvy, Jerevanu a Baku, a nikoli minské skupiny OBSE, jejímž členem jsou USA jako jeden z předsedů spolu s Ruskem a Francií.

Třetí neúspěch americké rozvědky souvisí s neznalostí USA podrobností jednání o Náhorním Karabachu mezi prezidentem RF Vladimirem Putinem a jeho tureckým protějškem Recepem Erdoganem.

Hlavy Ruska, Arménie a Ázerbájdžánu přijali v noci na 10. listopadu společné prohlášení o klidu zbraní v Náhorním Karabachu. Podle tohoto dokumentu měly zůstat Baku a Jerevan na obsazených pozicích a vyměnit si válečné zajatce.

Do Náhorního Karabachu také vstoupily ruské mírové jednotky.

Arménský premiér Nikol Pašinjan poznamenal, že tato dohoda byla pro něj velmi těžkým rozhodnutím. Prezident Ázerbájdžánu Ilham Alijev zase označil její podepsání za kapitulaci Arménie.