„Minulý týden jsme si připomínali čtyřsetleté výročí bitvy na Bílé hoře, příští týden pak 31 let od 17. listopadu 1989. Letos asi poprvé tak otevřeně zaznívaly hlasy o tom, že porážka na Bílé hoře nebyla tragédie, ale naopak požehnání. Zachránila nás před germanizací, a možná snad i před poturčením,“ napsal na začátek politik.

Diplomata zvlášť zaujala pozvolná změna hodnocení důsledků 17. listopadu a sametové revoluce.

„Ta se možná opírá o skutečnost, že změna majetkových poměrů v neprospěch domácích vlastníků má jedinou historickou analogii ve třicetileté válce,“ vyslovil předpoklad autor komentáře.

Zdůraznil, že dnes po třech desetiletích se jasně ukazuje, že listopadový sametový étos návratu ke svobodě a demokracii poněkud vyvětral.

„Svoboda vyjadřování pod dohledem různých elfů a eurokomisařek skomírá, lidé jsou nejen na sociálních sítích, ale také v zaměstnáních trestáni za své vyjadřování. Verbální trestné činy orgány činné v trestním řízení stíhají často a rády. Dokonce si kvůli tomu vymyslely nový gumový pojem ,předsudečná nenávist‘,“ podotkl diplomat  s dovětkem, že některé entity jsou nedotknutelné, u jiných projde i výzva k jejich podřezání.

Následně Bašta přichází s další analogií ze světa dějin.

„Evropa, do které jsme se s takovým nadšením vraceli, začíná v posledním desetiletí pamětníkům připomínat poměry v Brežněvově Sovětském svazu. Stále více rozhodování přechází do rukou nikým nevoleného politbyra, pardon, Evropské komise,“ varuje Bašta.

Podle jeho slov má řídicí orgán EU jen jeden recept na každou krizi, ať už jde o ekonomickou, migrační, energetickou, bezpečnostní anebo pandemickou – více Evropy.

„Tedy více pravomocí pro ty, kdo o problémech dovedou pouze bezobsažně žvanit, nanejvýš se v případech terorismu semknout. A pak připomenout, že příliv nových teroristů v migrační vlně se nesmí zastavit,“ pokračuje ve své kritice diplomat.

Dějiny se opakují

Bašta neskrývá obavy, že blízkost zmíněných obou historických událostí nespočívá jen v listopadovém kalendáři. Jedná se o moment, který se jak před 400 lety, tak dnes dotýká většiny obyvatel české země.

„Dějiny se tehdy vrátily a zase dnes vracejí k novému feudalismu a nevolnictví. Po roce 1620 to doprovodilo ještě dalších 28 let války. Tu nám ostatně slibují také dnes, jak vyplývá z právě publikované výroční zprávy Vojenského zpravodajství,“ píše Bašta.

V daném dokumentu se praví o tom, že v průběhu roku 2019 se svět přiblížil konfliktu jako důsledku narůstající polarizace zájmů, názorů a rozdílných postojů, pokračující proměny dosavadního velmocenského uspořádání, prohlubující se multipolarity a úpadku principů mezinárodního práva.

„Chyběl standardní dialog a posilovala konfrontace jako způsob řešení narůstajících problémů a rozporů. Došlo ke zpochybňování role mezinárodních institucí, vojenských aliancí, odzbrojovacích dohod, resp. záruk a jistot, které deklarovaly a poskytovaly. Byly zpochybněny i samotné jistoty dosavadního uspořádání světa. Zmanipulované myšlení, chybná východiska, neobjektivní závěry a z nich plynoucí jednání, spolu s absencí vědomí odpovědnosti, vyústily k nárůstu napětí mezi globálními rivaly: Spojenými státy americkými, Čínou a Ruskem. Vedly ale také k rozporům i mezi až dosud deklarovanými blízkými spojenci,“ odkazuje Bašta na danou zprávu.

Poté přichází se svým vysvětlením toho, co stojí za takovým stavem věci.

„Abychom pochopili motivaci autorů nápadu na rozpoutání třetí světové války (a tím je částečně identifikovali), VZ nás informuje, že vlastně jde o svérázný podnikatelský záměr: Otevřená konfrontace není chápána jako hrozba, ale je vnímána jako příležitost – těmi, kdo se domnívají, že by v konfliktu mohli být úspěšnější,“ poznamenal autor komentáře.

Doplnil, že s tím je spojena ideologizace a další polarizace postojů a názorů, a to jak mezi jednotlivými státy (jejich bloky), tak mezi společenskými skupinami.

V závěrečné části příspěvku nechybí od Bašty ironický pohled na to, jakým směrem by se taková situace mohla rozvíjet dále.

„Na rozdíl od našich předků ještě máme na výběr – do nového feudalismu a nevolnictví můžeme jít i bez války. O eventualitě, že bychom si tohle všechno neměli nechat líbit a zvolili si jiné politiky a jinou budoucnost, zatím jen sním,“ shrnul Bašta.