Zahradil v debatě zastával postoj, že integrace EU by měla být čistě ekonomická. Hlubší integraci na úkor národních států tak rozhodně odmítá.

„On ten volný pohyb stále ještě není dokonalý, ale už jsme hodně daleko. A o čem jsme vždycky měli pochybnosti a já mám pochybnosti stále větší, je ta snaha integrovat se i po politické stránce, tedy vytvářet tady nějakou jednotnou zahraniční politiku. To je to, s čím nesouhlasím a nesouhlasíme. Proto také vznikla naše frakce Evropských konzervativců a reformistů,“ uvedl Zahradil.

„Abych to zkrátil, tak EU nám přinesla možnost zapojení do toho jednotného trhu, odbourání všech těch bariér, kterým jsme čelili, když jsme byli mimo. To je to, co nám EU dala. Ale vzala nám určitý stupeň volnosti v rozhodování ve věcech, které já považuji za strategické a považuji je za věci primárně národního zájmu,“ dodal Zahradil.

Peksa však dal najevo, že se dívá na EU poněkud jinak, protože patří do jiné generace a celý svůj dospělý život žije jako občan EU.

„Včetně toho, že odjedete studovat do evropského zahraničí. I když já nevím, jestli tomu říkat zahraničí. Z pohledu té mojí generace to vlastně zahraničí není. On je to jeden společný prostor, kde se společně pohybujeme,“ sdělil Peksa. „Pro mě je to svého druhu prodloužení domácí politiky,“ doplnil ještě.

EU rovněž vnímá i jako společný prostor, v němž se sdílejí celoevropské zájmy a ideály, jako je například svobodný internet či boj proti změnám klimatu. Stavět ale proti sobě národní zájmy, aby každý bojoval za svůj, je podle Peksy nebezpečné.

„Já bych to určitě neformuloval tak, že bojujeme za nějakou konkrétní zemi, protože to je strašně toxická rétorika. Ve chvíli, kdy se k tomu stavíte tak, že je to Češi proti Němcům, tak prostě nemůžete vyhrát, protože těch Němců je národně víc. Proto my bojujeme za konkrétní ideje, které hájíme jak na národní, tak na té evropské úrovni, bez ohledu na ty jazyky,“ popsal svůj pohled na EU Peksa.

Poté zdůraznil, že některé věci musí řešit EU jako celek, protože na to už národní stát nestačí. Když v roce 2009 vypukla ekonomická krize a hrozil pád bankovních obrů, bylo podle Peksy třeba hledat celoevropské řešení, protože mnohé národní státy neměly kapacity na to zachránit ekonomické obry, ale zároveň nechtěly tyto obry nechat padnout, protože by to znamenalo, že o peníze přijde velké množství občanů.

Konzervativci se ale pod Zahradila podobnému levicově-liberálnímu pohledu brání hlavně v tom, aby se stále více pravomocí nepřesouvalo z národních států na evropskou úroveň, protože posouvat další a další pravomoci na úroveň EU není v pořádku.

„To, o co jsme se snažili, je odbourávat nadměrnou byrokracii, odbourávat nadměrnou regulaci vnitřního trhu a dokončit ten volný vnitřní trh. Snažili jsme se, aby neprošlo přenesení daňové legislativy na evropskou úroveň, protože jsme přesvědčeni, že daně musí stoprocentně zůstat v rukou národních států, národních legislativ, národních parlamentů. Snažili jsme se a budeme se snažit, aby také zahraniční politika zůstala v tom ranku jednomyslnosti a aby do ní nebylo zaváděno hlasování kvalifikovanou většinou, což by pak znamenalo, že některé státy by byly nuceny zaujmout takové zahraničněpolitické pozice, které neodpovídají jejich národním zájmům,“ podotkl Zahradil.

Zmínil i boj proti klimatickým změnám. Souhlasí totiž, že je tato problematika důležitá, ale politici, kteří vystupují za záchranu klimatu, podle Zahradila zcela přehlížejí ekonomická rizika. „Ostatní státy na nás budou pobaveně koukat, jak si kopeme vlastní ekonomický hrob a pak se tou lopatou jenom zaházíme,“ varoval europoslanec ODS.

Pokud ale jde o důležitost role národních států, ta se podle Zahradila v plné míře projevila během epidemie. „Ukázalo se, že role národních států je v koronavirové krizi nezastupitelná,“ zdůraznil s tím, že si členské státy mohou v epidemii vyměňovat informace, ale jinak jsou zdravotnické systémy a systémy zdravotního pojištění natolik odlišné, že není možné více spolupracovat.

Peksa na to ale odpověděl, že EU nemá v oblasti zdravotnictví prakticky žádné kompetence, protože si to členské státy tak přály.