Atomová ponorka speciálního určení projektu 09851 Chabarovsk schopná nést až šest strategických bezpilotních přístrojů Poseidon bude spuštěna na vodu v první polovině roku 2021. Ruským médiím to sdělil zdroj v obranném průmyslovém komplexu, ale tato informace nebyla oficiálně potvrzena. Nicméně není to zdaleka první zmínka o Chabarovsku v kontextu s Poseidony. Letos v létě časopis Forbes napsal, že tato ponorka s patřičnou „náplní“ může změnit světovou taktiku podvodního boje.

Zbraň Soudného dne v sedmi bodech

Připomeneme si, co vlastně víme o Poseidonu

1. Strategický podvodní robotizovaný komplex 2M39 Poseidon poprvé prezentoval veřejnosti prezident RF Vladimir Putin v poselství Federálnímu shromáždění RF 1. března 2018.

2. Avšak informace o tomto projektu, který se dříve nazýval Status-6, se objevila již v roce 2013, kdy se do zpravodajství jedné z ruských televizních stanic dostal (náhodou?) záběr z prezentace na vojenské poradě u ruského prezidenta.

3. Jde podle všeho o bezpilotní podvodní přístroj s malou jadernou pohonnou jednotkou, s neomezenou dobou plavby pod vodou a s termonukleární bojovou hlavicí o síle pravděpodobně přes 2 megatuny.

4. Jeho úkolem je vyřazení z provozu objektů infrastruktury na velké ploše pobřeží země agresora v podmínkách, kdy už byly pozemní, letecké a konvenční námořní složky strategických jaderných sil RF zničeny. Proto je Poseidon někdy označován za „zbraň Soudného dne“.

5. Podle všeho bude Poseidony těžko zachytit a zničit: jsou menší a méně hlučné než ponorky. Navíc vydrží vyšší tlak a mohou se nacházet v hloubkách pro moderní zachycovací prostředky nepřístupných.

6. Z těchto hlubin může bezpilotní přístroj zaútočit také na eskadru lodí, a to díky své „neviditelnosti“ (či „neslyšitelnosti“) pro systémy hydroakustické obrany.

7. Taktika rozvinutí Poseidonů může být následující: v době ohrožení se vypouštějí bezpilotní přístroje z ponorek ve vzdálených od pravděpodobného nepřítele oblastech světového oceánu. Když nastane hodina X, dostanou Poseidony pomocí superdálkového nízkofrekvenčního spojení rozkaz k útoku.

Z toho vyplývá, že efektivita použití těchto bezpilotních přístrojů záleží nejen na jejich „náplni“, ale také na moderních prostředcích dopravy Poseidonů k místům jejich nasazení.

Kolik je třeba ponorek?

Prvním nosičem Poseidonů se stala výzkumná zkušební ponorka K-329 Bělgorod. Je to mimochodem nejdelší ponorka ve světě, její délka činí kolem 180 metrů.

Bělgorod byl spuštěn na vodu 23. dubna 2019, a jeho výstavba se dokončuje v podniku Sevmaš (Severní strojírenský podnik) v Severodvinsku na severu Ruska. Tam také začnou pravděpodobně v roce 2021 zkušební plavby této ponorky ve spojení s komplexem Poseidon.

Bělgorod je výzkumná ponorka – má provádět zkoušky v oblasti použití různých robotechnických podvodních prostředků a součinnosti s atomovými hlubinnými stanicemi. A bojovým nosičem komplexu Poseidon se stane atomová ponorka projektu 09851 Chabarovsk, která se také staví v podniku Sevmaš.

Hodnověrná informace o charakteristikách Chabarovsku zatím není. Podle odhadů odborníků může činit délka ponorky přes 110 metrů a nákladový výtlak kolem 10 tisíců tun. Bude to tedy atomová ponorka svými rozměry srovnatelná s víceúčelovou ponorkou s okřídlenými raketami projektu 885 Jaseň. Můžeme předpokládat, že rychlost Chabarovsku pod vodou bude činit asi 30 uzlů, těchto dohadů ale raději necháme a počkáme na oficiální informaci o charakteristikách nejnovější ponorky.

Co bránilo tomu, aby byl postaven dříve?

Nikdo ve světě nepostavil tak velký bezpilotní přístroj a jadernou pohonnou jednotku, jako je Poseidon, a tedy i ponorky – nosiče pro takové přístroje. Dokonce i vypuštění tak velkého bezpilotního přístroje z odpalovací rampy ponorky je mimořádně složitým technickým úkolem. Po vypuštění přístroje totiž nabírá ponorka do odpalovacího zařízení několik desítek tun vody a bez speciálních opatření se může „propadnout“ do hloubky a po odčerpání vody se naopak vynořit kvůli ztrátě hmotnosti. Nosné ponorky typu Chabarovsk nebo experimentální ponorky B-90 Sarov, na nichž se prováděly zkoušky makety budoucího Poseidonu po roce 2010, jsou vybaveny dost objemnými speciálními zatěžovacími cisternami, které mají ponorku udržet v potřebné hloubce.

Jinak se předpokládá, že v ponorkách projektu 09851 Chabarovsk bylo maximálně využito technických řešení ověřených na jejich strategických „bratřích“ – raketových ponorkách projektu 955A Borej-A.

Výstavba ponorky Chabarovsk byla zahájena v Severodvinsku 3. června 2014. Původně se očekávalo, že už v roce 2018 bude ponorka spuštěna na vodu a v roce 2020 bude zařazena do ruského loďstva. V těchto prognózách se však nebral ohled na to, že projektování ponorky probíhalo téměř současně s její výstavbou. Rychlost výstavby ovlivnila samozřejmě také ekonomická krize z roku 2014, a v roce 2020 také problémy s pandemií. Bude-li ponorka spuštěna na vodu v prvním pololetí roku 2021, potrvá její dostavba v každém případě nejméně dva roky, a pak začnou zkoušky jak samotné ponorky, tak i její součinnosti s Poseidonem, kvůli níž se vlastně staví. Potrvá to ještě několik let.

V současné době se staví Chabarovsk v jediném exempláři, už se však ví o plánech vybavení každé flotily otevřeného moře, to znamená Severní a Tichomořské, dvěma ponorkami nesoucími komplexy Poseidon. Umožní to zaručeně mít v oceáně v bojové pohotovosti jednu ponorku, zatímco druhá se bude na základně připravovat k plavbě. Myslím si, že plavba bude trvat v průměru maximálně 90 dnů – taková je totiž autonomie plavby současných ponorek.

Mečoun proti Poseidonu

Podobnou variantu vývoje událostí nenechají samozřejmě bez povšimnutí USA, kde budou vyvinuty nové výzvědné a protiponorkové systémy, mj. i bezpilotní, které budou moci fungovat v libovolné hloubce. Vlastně už teď pracují v Americe na podvodním komplexu Hammerhead, který, jak se očekává, bude schopen čelit Poseidonům.

Do roku 2025 může Rusko zařadit do výzbroje první atomovou ponorku – nosiče unikátního podvodního strategického komplexu zbraní. Bude to nová strategická realita, nový předmět pro mezinárodní jednání o omezení zbraní, nový zadržující činitel a nová hrozba. Všechno záleží na tom, kdo a jak se na tento systém podívá.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.