„Řekli mi, že se volby nedají vyhrát, když tě nepodporuje BigTech. Ukažme jim zítra, že je to možné,“ prohlásil Donald Trump v projevu ke svým stoupencům před volbami. Již příští den, když proti němu začaly fungovat informační technologie podpořené vážným administrativním zdrojem, bylo jasné, že prezident neměl pravdu.

Internet se dnes spojil s předními médii a prakticky jmenoval prezidentem USA Joe Bidena navzdory názoru desítek milionů Američanů a nehledě na nekonečné skandály s falešnými hlasovacími lístky a hlasováním „mrtvých duší“. Vyvrcholením tohoto posmívání se demokratickým procedurám bylo vypnutí přenosu projevu prezidenta Trumpa, který obvinil své odpůrce z podvodů během voleb.

Několik posledních měsíců předvolává Kongres a Senát USA šéfy IT korporací, vyslýchají je a nutí skládat účty. Zdálo by se, že na Zuckerberga (Facebook), Dorsaye (Twitter), Pichaiho (Google) mají útočit republikáni, vždyť sociální sítě cílevědomě ničily právě Trumpa a jeho stoupence. Ve skutečnosti ale vypadá všechno jinak.

Demokratičtí kongresmani útočí na majitele sociálních sítí neméně zuřivě než jejich političtí odpůrci. Republikáni obviňují BigTech z cenzury, demokraté zase z monopolizace trhu.

Republikáni hrozí zrušením 230. části zákona o telekomunikacích. Učiní to operátory zodpovědnými za jakýkoli obsah na jejich sítích. Každý uživatel bude moci žalovat u soudu jakoukoli IT korporaci, počet těchto žalob bude znamenat jejich rychlý bankrot.

Demokraté chtějí použít proti IT korporacím protimonopolní zákon. Tento zákon skutečně umožňuje, i když pomalu a obtížně, rozdělit korporace, které obsadily příliš velkou část trhu. Protimonopolní zákon svého času byl uplatněn proti Rockefellerovu ropnému byznysu a proti korporaci IBM.

Vypadá to tedy tak, že američtí politici z různých politických stran, kteří urputně bojují mezi sebou ve volbách, se najednou spolčili proti IT korporacím. Proč k tomu došlo?

Minulý rok názorně ukázal, jak se změnil mocenský řád v USA. Prezident Trump ztrácel před očima celého světa kontrolu nad zemí. V tomto čase tvořili v celé Americe (a také ve světě) obraz dění majitelé IT gigantů. Sociální sítě démonizovaly Trumpa, terorizovaly jeho stoupence, rozdmýchávaly protesty Black Lives Matter.

„Směrnice“ Gatese, Bezose a Zuckerberga s vervou plnili starostové a guvernéři patřící k Demokratické straně. Prezident byl zcela vyloučen z procesu řízení země. Navzdory jeho přímým pokynům provokoval starosta New Yorku a podporoval řádění ve svém městě. Starostka Seattlu mu v odpovědi na žádost udělat pořádek napsala na Twitteru: „Seď ve svém bunkru!“

Listopadové volby na tom nic nezměnily. Joe Biden se ještě líp hodí do úlohy prezidenta loutky hrající ryze ozdobnou roli a zbavené všech mocenských pák.

Starostové a guvernéři budou nyní řídit vše sami, podle svých sil a dovedností. Velet jim budou zase nějací nejasní multimiliardáři vlastnící transnárodní společnosti se sídlem v Dublinu. Anebo ještě méně známí lidé, jež stojí za těmito úředníky.

Pro prezidenta USA, ba i pro celou třídu amerických politiků, prostě nezbylo místo v tomto dvoupodlažním schématu řízení. Právě tohle znepokojuje americké kongresmany a senátory bez ohledu na jejich stranickou příslušnost. Všichni najednou ucítili, že jsou zbyteční.

Není to žádná náhoda, že Američané najednou zapomněli na ruské hackery. Ukázalo se, že fakeoví podvodníci, kteří píšou čárový kód v ruštině, jsou jednoduchá a srozumitelná hrozba. Stání tajné služby si navzájem škodí pravidelně. Nadměrný vliv IT korporací je fakt, který dokáže zničit všechny státy spolu s jejich tajnými službami, politiky, úředníky, lobbisty a dokonce nesmrtelnou Nancy Pelosiovou.

Před pár léty byli domácí liberálové pobouřeni myšlenkou „suverénního internetu“ a vymýšleli na toto téma směšné memy. Pak na sobě ale Američané pocítili neomezenou svobodu informačních technologií a dostali jiného prezidenta než toho, za koho hlasovali. Najednou se ukázalo, že bez kontroly internetu neexistuje žádná suverenita.

Navzdory mantrám o tom, že soukromé podnikání nemá ideologii, vnucují internetové korporace celému světu zcela určitý a jasný politický program. Jeho smysl spočívá v omezení práv bílé většiny, radikálně zeleném programu, deindustrializaci, denacionalizaci, rozpoutání nekonečných „kulturních“ válek po celém světě. Jednoduché myšlenky již dávno mají vlastní nový jazyk a složitý systém politické cenzury.
To všechno se snadno přenáší na všechny země, na všechny kontinenty. Občas je to dokonce k smíchu: obyvatelé Japonska vycházejí masově na mítinky Black Lives Matter, i když by se zdálo, že nemají nic společného s utlačováním Afroameričanů. Stejně dobře se dá vnutit dvoupodlažní mocenský systém, pro který jsou dnes polygonem USA.

Kritici národní kontroly nad internetem dnes mluví o soukromém statutu IT korporací. Prý majitelé sociálních sítí mají právo stanovit jakákoli pravidla ve svém krámu. Avšak monopolní povaha jejich činnosti umožňuje majitelům obrovských internetových společností cenzurovat svobodné myšlení miliard lidí a šířit jakékoli myšlenky, až lidožroutské. Nesmíme zapomínat, že také Völkischer Beobachter začínaly kdysi jako ryze soukromé noviny.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.