Nedávný průzkum veřejného mínění zjistil, že politická korektnost je v Americe krajně nepopulární, a to i mezi umírněnými a nezávislými, což mě přimělo se nad tímto tématem zamyslet. Existuje starý citát známého britského psychiatra jménem Anthony Daniels týkající se politické korektnosti. Je to nejlepší citát, který o tomto tématu znám, a už nějakou dobu nad ním uvažuji, zvažuji jeho význam a důsledky. Citát zní:

Politická korektnost je komunistická propaganda na papíře. Při studiu komunistických společností jsem došel k závěru, že účelem komunistické propagandy není přimět ani přesvědčovat, ani informovat, ale ponižovat, a proto čím méně to odpovídá skutečnosti, tím lépe.

Když jsou lidé nuceni mlčet, když se jim říkají ty nejočividnější lži, nebo ještě hůř, když jsou nuceni ty lži sami opakovat, ztrácejí jednou provždy smysl pro bezúhonnost. Souhlasit se zjevnými lžemi znamená spolupracovat se zlem a nějakým malým způsobem se sám stát zlem. Postavení člověka vzdorovat čemukoliv je tak nahlodáno, a dokonce zničeno.

Společnost zhýralých lhářů se dá snadno ovládat. Myslím, že když se zabýváte politickou korektností, má to stejný účinek a má to tak být.

Takto lze politickou korektnost chápat nejen jako formu kontroly vyprávění a potlačování pravdy, ale i jako druh neúprosné šikany. Řečové kódy a vytrvalá propaganda, proti níž nikdo nesmí nic namítat (jako uctívání rozmanitosti nebo smyšlenky, které neustále slýcháme o lidské rovnosti), posilují pocit bezmoci ve společnosti. Pokud dokážete přimět lidi, aby souhlasili se zjevnými lžemi, nebo ještě lépe je opakovali, nebo ještě lépe je vstřebali, tedy lhali sami sobě, není prakticky nic, k čemu byste je nedonutili. Porušil jsi pečeť, jak říkají pijáci.

Je to, jako byste donutili člověka zavraždit nevinného nebo znásilnit vlastní sestru. Zničili jste mu kus duše, donutili jste ho vzdát se, podrobit se, dát přednost pragmatismu před poctivostí, vzdát se svého rozumu v zájmu společenského nebo profesního přežití. Jakmile člověk ztratí pocit studu, hrdosti, autority, bezúhonnosti, jakmile musí opustit své vlastní svědomí a předvést se před celým světem, jen aby byl společensky přijat, je v tu chvíli ovcí, kterou vedou na porážku. Byl zcela podroben. Jeho srdce je zející rána. Byl pokřiven a ponížen do morku kostí, do své podstaty.

Politickou korektnost pak musíme chápat jako velmi intenzivní formu psychologického a duchovního boje. Cílem není jen cenzurovat myšlenky a slova a držet lidi v nevědomosti. Konečným cílem je zničit subjektův smysl pro právo a subjektův pocit studu a hlavně jeho vůli vzdorovat, žít život plný autenticity, cti a ctnosti. Jakmile jsou tyto hráze prolomeny, neřest bez námahy klesá pro jednotlivce i pro společnosti žijící ve stínu těchto hrází, známé hovorově jako princip, svědomí, bezúhonnost, čest a občanská ctnost – věci, které podporují lidskou civilizaci.

Pokud lidé nejsou ochotni ani vstát a vyvrátit ty nejkřiklavější lži, čemu se postaví? V tu chvíli budou souhlasit skoro se vším. Lidé zvyklí nosit masku každý den svého života, prezentovat světu dokonale falešné já, oslavovat věci, které by žádný slušný nebo rozumný člověk nemohl nebo nechtěl oslavovat, už souhlasili s nesnesitelnými.

Až dorazí ta nejneuvěřitelnější zvěrstva, budou více než připraveni je tolerovat. Už mají bohatou praxi v tolerování nemyslitelného. Už mnohokrát souhlasili s popřením skutečnosti přímo před jejich očima a s tím, že to, co ve svých srdcích znají, považují za čisté zlo.

Pokud chápeme politickou korektnost tímto způsobem, musíme chápat politickou korektnost nejen jako útok na pravdu, což samozřejmě je, ale jako hlavní frontu války proti lidské svobodě samotné, svobodné mysli, svobodným národům. Politická korektnost dláždí cestu armádě hrůz, které se za ní skrývají, tím, že šílenství mění v evangelium, pokoru v módu a podlézavost v návyk.

Zlikvidované, demoralizované národy se nebrání, nepovstávají a podřizují se marxistické tyranii. Spíš tleskají, než aby se krčili (jak by to udělali všichni lidé se zdravým rozumem), když jejich vládci předvádějí v celostátní televizi jedenáctiletou transku oblečenou do oděvu pouliční šlapky. Nedělají nic, když se jim řekne, že devítiletí kluci jsou naprosto schopní se rozhodnout, že se začnou fyzicky měnit na dívky pomocí silných, permanentně měnících léků. Hrají podle toho, když nám kulturní marxističtí oligarchové a mediální osobnosti říkají, že zaplavení země zločinci a imbecily ze třetího světa povede k morálnímu a společenskému pokroku.

Mlčí, když se jim říká, že skuteční rasisté jsou východní Asiaté a běloši, protože nechtějí být systematicky rasově diskriminováni při přijímání zaměstnanců a přijímání na univerzity v celé zemi. Protože kdo by souhlasil s absurditou, je už na půl cesty ke zvěrstvu. Obětoval kus své duše kvůli bezpečnosti, ale nedostane ji. Vesmír takovou dohodu nikdy neodměnil a nikdy neodmění.