K momentu zahájení konfliktu bylo letectvo KLDR vybaveno hlavně starými sovětskými letadly doby druhé světové války a kvůli své slabé účinnosti bylo zničeno během prvních měsíců bojů, uvádí se v článku.  

Situace v nebi, kde panovalo bojující na straně Jižní Koreje americké letectvo, se změnila díky technické podpoře, kterou Sever dostával od Moskvy, a tajné přítomnosti sovětských letců. Tak od útoků amerických bombardérů B-29 Superfortress chránil strategické objekty KLDR 64. sbor sovětských stíhaček, poznamenává se. 

Bojové úspěchy sovětského letectva autorka článku vysvětluje technickou převahou MiGů-15 nad americkými F-80 a F-84 a manévrům, které v této souvislosti mohli podnikat sovětští letci. 

„V pokusu obrátit situaci ve svůj prospěch v prosinci 1950 posílají USA do Koreje nové stíhačky F-86 Sabre. Tato letadla se během korejské války stala hlavním protivníkem MiGů,” uvádí se.  Nehledě ale na to, že nové americké stroje neustupovaly v leteckých schopnostech a vybavení sovětským strojům, nemohly se ve většině bojů vyrovnat sovětům. „Stíhačky se rozmisťovaly na letištích v Jižní Koreji, při dlouhém létu k místu možného střetu s nepřítelem stroje spalovaly hodně paliva, takže v boji museli piloti palivo šetřit a nehonit letadlo v maximálních bojových režimech,” vysvětluje autorka.

Účinnost sovětské pomoci KLDR je v článku ilustrována příklady dvou leteckých bojů, které se do amerických dějin zapsaly jako „černý čtvrtek“ a „černé úterý“.  

„12. dubna 1951 sestřelily MiGy během několika minut deset těžkých bombardérů a čtyři stíhačky nepřítele, dalších 15 B-29 bylo po návratu na letiště vyřazeno z provozu. Sovětští piloti se vrátili na základnu beze ztrát,” uvádí se. 

„30. října téhož roku se 21 těžkých bombardérů pod ochranou 200 stíhaček pokusilo prorazit na území KLDR. Proti Američanům bylo 44 MiGů, jejichž pilotům se podařilo sestřelit 12 Superfortressů a čtyři stíhačky F-84. Nepřátelským pilotům se v této bitvě podařilo sestřelit pouze jedno sovětské letadlo. Po tomto incidentu se bombardování Severní Koreje téměř na měsíc zastavilo,” uvádí další příklad.  

K tomu se ještě dodává, že jednou z oblastí, kde se američtí a sovětští letci nejčastěji střetávali, byla tzv. alej MiGů nad jižním břehem řeky Jalu: „Předpokládá se, že tato alej byla prvním místem prvních leteckých bojů v historii proudových stíhaček.” 

Na závěr svého textu autorka dodává, že to byli sovětští letci, kdo svým spojencům pomohl dosáhnout v nebi parity s protivníkem, a připouští, že tato skutečnost mohla také zabránit jaderným útokům, které Američané zvažovali.  

Válka mezi Severní a Jižní Koreou trvala od 25. června roku 1950 až do 27. července 1953. Na straně Pchjongjangu bojovaly SSSR a Čína, a na straně Soulu zase USA a evropské země. Washington ztratil v tomto konfliktu přibližně 36,6 tisíc svých vojáků.