Česká televize je v naší zemi veřejnoprávní televizí. Její příjmy tvoří koncesionářské poplatky, které musí platit každý, kdo vlastní televizní přijímač. Výše měsíčního poplatku činí 135 korun. U Českého rozhlasu je pak měsíční poplatek 45 korun.

A právě toto se nelíbí komunistickému poslanci, který by chtěl, aby povinnost platit poplatky byla zrušena. Podle jeho mínění by se totiž měl každý rozhodnout dobrovolně k finanční podpoře ČT či rozhlasu.

„Zastávám názor, že každý má mít možnost volby, které vysílání chce sledovat. Pokud takovou volbu projeví celá domácnost a projeví to předepsanou formou, měla by existovat možnost být z povinnosti platit poplatek vyvázána,“ uvádí.

A jak by to celé probíhalo? Pokud by osoba předložila ověřené čestné prohlášení, že nesleduje médium veřejné služby, nemusí hradit ani poplatky. Podle jeho mínění ale této možnosti nevyužije mnoho lidí, on sám je odhaduje na jednotky domácností.

Podle portálu se chystá vláda tuto předlohu zamítnout. Jen v připomínkovém řízení se k ní totiž postavily odmítavě čtyři resorty. Jen ministerstvo práce a sociálních věcí vyjádřilo neutrální postoj.

„Vláda upozorňuje na to, že přijetím předloženého návrhu zákona by došlo k nezanedbatelnému snížení objemu finančních prostředků určených na plnění úkolů veřejné služby v oblasti rozhlasového a televizního vysílání,“ je uvedeno v usnesení, které se vláda chystá schválit.

Vládě kromě jiného vadí to, že poslanec nepředložil přibližný odhad, jak by zasáhla tato novela do příjmů obou médií veřejné služby. Navíc jde podle ní o novelu proti smyslu zákona s tím, že platit jednoduše musí každý, kdo má televizní či radiový přijímač. Kromě toho nevyužívání televize a rádia není ani možné doložit.

Změna zákona

Toto však není jediné, co se Ondráčkovi nelíbí. Navrhuje změnu zákona i o České televizi. Chce totiž, aby Rada ČT mohla projednávat stížnosti na jednotlivé redaktory.

„Každý poplatník má právo podat stížnost, a to nejen na generálního ředitele, ale i na kteréhokoli zaměstnance. Pokud takové právo má, má také právo, aby taková stížnost byla nezávisle posouzena a bylo o ní rozhodnuto. V poslední době se množí stížnosti na jednotlivé zaměstnance, ale Rada ČT nemá pravomoc o těchto stížnostech rozhodovat,“ objasnil Ondráček svůj postoj.

Zřejmě však podporu nenalezne ani v této věci. Podle vlády totiž rada není orgán, který má mít takovou pravomoc. Podle vlády je povinností ředitele, aby postupovali redaktoři při tvorbě obsahu korektně – odpovědnost má tak ležet v rámci redakci.