Před více než dvěma týdny vyhlásil miláček Západu Svjatlana Cichanouská ultimátum prezidentu Lukašenkovi, aby odstoupil. Nebo bude vyhlášena generální stávka.

První den generální stávky, kterou vůdkyně nařídila, zahájil smíšený začátek, kdy někteří dělníci položili své nástroje, ale většina státních podniků fungovala jako obvykle.

Takže generální stávka byla zahájena a po pravdě řečeno… byla to blamáž.

Od počátku přitom bylo jasné, že Lukašenko nemá důvod odstoupit. To že se stávkuje v Minsku ještě neznamená, že stávkuje celý národ. Ne, že by všechno bylo bezproblémové, ale míra celkové podpory generální stávce je v podstatě sporadická. A to je dobře…

Nezapomeňme, že barevné revoluce směřující ke svržení stávajících hlav státu jsou produktem agresivních hybridních západních válek, často též válek namířených proti Rusku či Číně. A je z hlediska stability světa důležité, aby byly poraženy.

Vezměme si kolik škody napáchalo arabské jaro, které například v Egyptě přivedlo – bohudík jen na čas – vládu nejtvrdších islamistů v podobě Muslimského bratrstva. Obama byl šťastný jako dítě a jeho projev v Egyptě po porážce Muslimského bratrstva už raději nikdo nevysílal.

Zhroucenou zemí je dnes Ukrajina. Její nenávistný boj proti Rusku se prostě nevyplatil. A mimochodem nedělní propad Zielenského v komunálních volbách ukázal i děsivý propad nového koštěte.

Protiruská fanatická lobby EU tvořená Polskem a zeměmi Pobaltí vsadila vše na svržení prezidenta Lukašenka, coby představitele spolupráce s Ruskem, byť často lavírujícího. EU přijala sankce vůči Lukašenkovi i dalším představitelům a Evropský parlament ještě minulý týden udělil Cichanouské Sacharovovu cenu. Marné to je. Svým zbrklým krokem jen dokázala, že je-li útok Západu namířen proti hlavě státu, která se nebojí, jako kdysi Janukovyč, nemá šanci.

Nuže samozvaná prezidentka – jak je též někde označována – už zřejmě bude sledovat osud dalšího podobného pučisty Juana Guidóa, kterého Západ včetně nás uznal prezidentem Venezuely namísto prezidenta Madury, ale po dvou letech Maduro dál vládne a Guidó snad aby zametal chodníky. Což je jen další příklad poražené barevné pseudorevoluce, tentokrát v Jižní Americe.

Je dobře, že cirkus v Bělorusku zjevně nedosáhne svého účelu a že Lukašenko, byť ho osobně málokdo z nás pokládá za sympatického a nějak bere za svého, svržen násilným pučem nebude.

Je to dobře i proto, že potencionální budoucí prezident USA Biden označil Rusko za největšího nepřítele a tak jako kdysi podporoval imperialistickou válku v Iráku a útok proti Libyi, jistě jeho poradci už vymýšlejí, co si na Putina připravit.

A víme, že další barevky zřejmě budou následovat.