Dnešní útok v Nice se odehrál na pozadí problémů souvisejících s bojem proti radikálnímu islamismu, který vyhlásil prezident země Emmanuel Macron. Mělo by mezinárodní společenství jednomyslně odsoudit výbušnou rétoriku některých představitelů islámského světa, která může vést k tragédiím, jako je ta dnešní?

Syruček: Já si myslím, že je třeba nejen odsoudit rétoriku, ale je třeba i přijímat nějaká účinná opatření. Já jsem se podíval podrobněji na průběh toho atentátu v Nice, protože to samotné město je mi blízké. Byl jsem tam mnohokrát a znám tu katedrálu, kde došlo k těm vraždám. Jednou z obětí je správce této baziliky a dalšími dvěma oběťmi jsou ženy. Ten správce je navíc otcem dvou dětí. A v Nice to není ojedinělý případ a ve Francii už vůbec ne. Je to celý řetěz akcí a souvisí to například i s brutálním zavražděním francouzského učitele dějepisu Samuela Patyho před několika dny. A ukazuje se, že Francie, která jinak byla a dosud je tolerantní k různým přistěhovalcům různých vyznání a podobně, zažívá toto nesmírně těžké období, které ještě znásobuje ty problémy, které samozřejmě vyvolává epidemie covidu-19.

Vím, samozřejmě, že protesty jsou nutné. Vždyť, například právě v této minutě, jsou tři hodiny, se ve Francii rozezněly všechny kostelní zvony na vyjádření smutku nad těmito vraždami, k nimž došlo ne náhodou. Vyjádřilo se k tomu Sdružení francouzských biskupů, s poukazem, že křesťané se již nadále nesmějí stávat terčem podobným akcí. Vyjádřil se k tomu dokonce i generální tajemník Francouzské muslimské rady Abdullah Zekrí, který tento akt odsoudil, protože prostě islám přece nepředstavuje terorismus.

Přečetl jsem si například nějaké články známé spisovatelky Ayaan Hirsi Aliové, která samozřejmě islámistické atentáty odsoudila. Ona je původem ze Somálska a dlouhodobě se zabývá problémem islámu, v tom smyslu, že žádá jeho hlubokou reformu. Reformu v tom smyslu, aby byl stejně tolerantní, jako jsou jiná náboženství. Ona byla i před nedávnem poslankynídolní komory nizozemského parlamentu, předtím emigrovala v roce 1992, ve svých 33 letech, ze Somálska do Holandska. To jen uvádím jako příklad toho, že i sami muslimové nebo stoupenci této víry nesouhlasí s podobnými atentáty.

Já si vzpomínám, že v rámci cyklu diskusních fór, které jsem v Praze organizoval v Evropském domě, jsem tam měl také kardinála Dominika Duku a jednoho arabistu, kteří diskutovali o tom, jaký je vlastně rozdíl mezi křesťanstvím a islámem, tedy biblí a koránem. Zda jsou prostě ty rozdíly kardinální, anebo, v čem spočívají. A oba se shodli v tom, že se vlastně korán a bible ve své čisté podobě blíží na 99 %. Neprotiřečí si. To jenom ta extrémní skupina vyvolává tento strach. Seje ten terorismus a vyvolává z něj strach. Tím více je třeba proti tomu bojovat, nejen slovními deklaracemi, ale opravdu nějakými účinnými opatřeními. Vždyť oni ti islamisté vyhlašují, že to je válka. Že ty atentáty jsou součástí jejich války proti křesťanství.

A co by mělo podniknout mezinárodní společenství?

Já se necítím tak moudrý, abych radil, co by mělo podniknout. Ale měla by se o tom zavést vážná diskuze na mezinárodním fóru, dokonce snad možná i na půdě OSN nebo kdekoliv jinde. Diskuze o tom, jaká opatření by se měla přijmout, aby se v maximální možné míře tomu terorismu zabránilo. Vždyť ten jeden muž a dvě ženy, kteří podlehli tomu atentátníkovi a zemřeli zcela zbytečně, to je jenom kapička z mnoha dalších, o kterých víme. Tak není snad už na čase se nějak dohodnout a říci si, jaká asi by mohla být účinná opatření? Nehledě na to, že samozřejmě někdo může říct, že to je proud imigrantů z těchto zemí, nepřipusťme je do Evropy. Ale ono se ukazuje, že to v řadě případů nebyli nově příchozí, ale že to byli ti, kteří se nechali zfanatizovat, ačkoli tam v těchto zemích žijí dlouhodobě. Ve Francii se třeba dokonce narodili, jejich rodiče odtamtud přišli. Takže on je to velice vážný problém. My tady teď samozřejmě z jedné strany zápasíme s problémem té epidemie, ale nesmíme zapomínat, že nás zasahuje i jiná epidemie. Epidemie toho krajního islamistického teroru.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.