Mnacakanjan: Dne 10. října přijali ministři zahraničních věcí Ruské federace, Arménie a Ázerbájdžánu společné prohlášení v Moskvě, jehož body jsou jakousi „cestovní mapou“. První tři, které se týkají příměří, potřeby dohodnout se na jeho konkrétních parametrech, výměny těl mrtvých a válečných zajatců, musí být splněny okamžitě, a to bez předběžných podmínek.

Hlavní překážkou jednání byla neochota Ázerbájdžánu zavázat se k udržitelnému a ověřitelnému příměří. Ázerbajdžán však odmítá vytvoření ověřovacích mechanismů, a jeho dlouhodobým postojem je vyhnout se režimu udržitelného příměří a ponechat prostor pro vzájemná obvinění.

Pokud jde o ověřovací mechanismy, v současné době probíhají mezi Ministerstvy obrany Ruské federace, Arménie a Ázerbájdžánu konzultace. Nicméně, Ázerbajdžán zatím odmítá konstruktivně se podílet na vývoji parametrů příměří a pokračuje v rozsáhlých vojenských operacích.

Bajramov: Nehledě na to, že od 27. září 2020 naše ozbrojené síly úspěšně prováděly odvetné operace a osvobodily naše území od okupace, Ázerbajdžán v duchu dobré vůle a humanismu souhlasil s humanitárním příměřím. Společné prohlášení, přijaté v Moskvě dne 10. října, bylo následně potvrzeno za prostřednictví Francie 18. října a později i prostřednictvím Spojených států, a to 24. října. Arménie hrubě porušila všechny tyto dohody o okamžitém humanitárním příměří. Arménie tak evidentně nemá zájem na urovnání konfliktu pomocí vyjednávání. Její předseda vlády jasně uvedl, že neexistuje žádné diplomatické řešení konfliktu. Jejich konečným cílem je posílit status quo, a to na základě okupace. Nyní se ale situace na Zemi změnila. Už žádný status quo není. Dřívější kontaktní linie už neexistuje. Ázerbájdžánská armáda osvobodila mnoho vesnic, měst a strategických výšin od vojenské okupace Arménie.

Po jednáních o příměří by měla bezprostředně následovat věcná jednání, která jsou založena na základních principech, jak se uvádí ve společném prohlášení Moskvy ze dne 10. října. Příměří neznamená vyřešení konfliktu a žádný ověřovací mechanismus nemůže nahradit udržitelné řešení konfliktu. K tomu, aby bylo dosaženo nastolení míru v regionu, se musíme zbavit samotné okupace. Arménské síly se musí stáhnout z okupovaného území Ázerbájdžánu, jak to jasně požaduje příslušná rezoluce Rady bezpečnosti OSN z roku 1993.

Situace v Náhorním Karabachu

Boje na kontaktní linii v Náhorním Karabachu začaly 27. září. Arménie a Ázerbájdžán se navzájem obviňují z rozpoutání bojových akcí, v Karabachu hlásí dělostřelecké ostřelování mírových osad neuznané republiky, včetně jejího hlavního města Stěpanakert. Arménie vyhlásila stanné právo a poprvé i obecnou mobilizaci s tím, že Ankara aktivně podporuje Baku.

V Ázerbájdžánu byla zavedena částečná mobilizace a na některých místech stanné právo. Vedoucí představitelé Ruska, Spojených států a Francie vyzvali znepřátelené strany, aby střety ukončily a zahájily jednání bez předběžných podmínek.

V noci na 10. října se konaly v Moskvě konzultace ministrů zahraničí Ruska, Arménie a Ázerbájdžánu. Do ruské metropole pozval diplomaty prezident Vladimir Putin. Po několika hodinách jednání se strany dohodly na zastavení bojů. Režim příměří pro výměnu zajatců a těl zahynulých za prostřednictví Červeného kříže nabyl platnosti v poledne 10. října. Avšak strany se začaly ihned navzájem obviňovat z porušení dohody.

Druhý pokus o zorganizování humanitárního příměří podnikly Baku a Jerevan v noci na 18. října, ale také marně.

Konflikt v Karabachu začal v únoru 1988, kdy autonomní oblast Náhorní Karabach oznámila odtržení od Ázerbájdžánské SSR. V důsledku ozbrojené konfrontace v letech 1992–1994 ztratil Ázerbájdžán kontrolu nad Náhorním Karabachem a sedmi sousedními regiony. Od roku 1992 probíhají jednání o mírovém urovnání konfliktu v rámci Minské skupiny OBSE v čele se třemi spolupředsedy - Ruskem, USA a Francií. 

Ázerbajdžán trvá na zachování své územní celistvosti, Arménie chrání zájmy neuznané republiky, protože Republika Arcach není účastníkem jednání.