Bezpečnostní analytik Jaroslav Štefec si ve svém příspěvku na Facebooku všiml jednoho paradoxu týkajícího se vývoje českého státu. Ten spočívá v tom, že se Marxova idea zániku státu stává skutečností v Česku, a to poté, co skončil komunistický režim. Podle názoru Štefce stát v poválečném Československu více méně plnil své základní funkce, i když se v žádném případě nejednalo o jakýsi ideál.

„Celkem úspěšně jsme se vítězství této myšlenky (zániku státu – pozn. red) dokázali bránit v poválečných letech, kdy u nás 40 let fungoval socialistický stát. Nebyl rozhodně dokonalý, ale fungoval dobře, rozumně se staral o občany, vytvářel reálné a hmatatelné hodnoty, ale – nějak odmítal zaniknout. Chyběla mu ta pravá pravda a láska,“ píše Štefec.

To, co odehrávalo v posledních desetiletích, do značné míry přispělo k tomu, že nyní máme stát, který není schopný postarat se o vlastní občany. Podle Štefce došlo k likvidaci téměř všeho, co bylo vybudováno během mnohých desetiletí naší historie. Důsledkem těchto procesů je to, že státní instituce nyní nejsou schopny ani reagovat na vnější či vnitřní výzvy a veškeré hrozby, s nimiž se potýká současný svět a naše země.

„Současné události jsou jednoznačným důkazem, že ČR jako stát de facto přestala existovat… Neřízený geografický útvar, rovněž jen ze setrvačnosti nazývaný českým státem, selhává všude, kam se podíváte. V oblasti sociální, ekonomické i bezpečnostní. Rostoucí hrozby jako by nikdo nevnímal,“ poskytuje svůj skeptický pohled český expert.

Dokážeme čelit novým výzvám?

Dále Štefec uvádí seznam současných konfliktů a hrozeb v mezinárodní rovině, na nichž státní instituce současných zemí nejsou schopné patřičně reagovat. Tím je bezesporu i pandemie covidu-19 a její ničivé důsledky. Poté je to Turecko, které destabilizuje region a agresivně jedná se svými sousedy. Nakonec zmiňuje destabilizační prvky ve Spojených státech, kde nabírá na obrátkách sociální konfrontace ve společnosti.

Na konci svého příspěvku ještě Štefec tvrdí, že v současné nepříznivé době Češi potřebují funkční státní instituce a schopnou a rozhodnou vládu, jež bude schopná nést odpovědnost za své kroky. Stejně tak je potřeba i smysluplnějšího přístupu ze strany opozice, která by byla ochotná podpořit nezbytná opatření proti šíření nákazy.