Musím říct, že jsem se ve velmi negativním smyslu „pobavil“ textem pana Niedermayera, vystudovaného kybernetika matematika, od roku 1993 ředitele řízení rizik ČNB, od roku 1996 člena bankovní rady a později viceguvernéra České národní banky jmenovaný naším prezidentem Václavem Havlem.

Po uveřejnění svých doporučení se nedivím, jak dopadl náš bankovní sektor v době privatizace, když jsme téměř zdarma odevzdali náš bankovní sektor evropským bankám, které dnes velice štědře stabilizují své banky, pobírají tučné dividendy a nebylo jim ani hanba prodat u nás svá sídla, peníze transportovat do vlastních zemí a u nás platit nájmy za svá bývalá sídla, aby nemuseli platit tak velké daně ze svých zisků.

Stejně tak tento pan z pozice viceguvernéra přihlížel privatizaci našich úspěšných podniků a díval se, jak se naše země téměř ve všech odvětvích dostává do rukou zahraničního kapitálu za směšné ceny a stát se ocitá ve stejné situaci jako po Bíle hoře v roce 1620. V té době trvalo 300 let, než jsme se jako Češi k našemu majetku opět dopracovali. Doufám, že nebude trvat opět 12 generací, než dostaneme majetek z rukou cizího kapitálu do rukou těch, kteří v České republice žijí, zvyšují životní úroveň našeho obyvatelstva a vytvářejí dobré podmínky pro naše potomky.

Dnes je v EU mnoho malých farem, ale každým rokem se jejích počet v jednotlivých zemích EU údajně snižuje. V Německu či Rakousku prý zanikají ročně tisíce malých farem, protože farmáři nemají nástupce. Je to pravda?

Ve svém článku pan europoslanec kritizuje koncentraci v zemědělské výrobě, preferuje jen malé a střední podniky. Kritizuje vysoký průměr 130 hektarů zemědělské půdy na farmu v České republice, oproti 16 hektarům v Evropské unii, a razantně kritizuje velké podniky s několika tisíci hektary.

Z této první části článkuje je patrné, že pan europoslanec není gramotný nejen v oblasti zemědělství, ale i v oblasti ekonomiky. Vždyť koncentrace výroby je v jakémkoliv oboru vedle intenzity výroby a produktivity práce základním faktorem pro zvyšování růstu ekonomiky, zajištění konkurenceschopnosti, zlevňování jakéhokoliv výrobku, zvyšování životní úrovně obyvatelstva a dalších faktorů ekonomické prosperity, jak kteréhokoliv odvětví, tak státu. Je vidět, že nezná situaci nejen v Evropě, ale i v zemědělských velmocích na světě.

Jak to je tedy jinde v Evropě, případně i ve světě?

Například východní část Spolkové republiky Německo zvýšila výměru podniků na více než 200 hektarů, většina podniků výměrou roste a je skutečností, že podniky s výměrou 3 až 10 tisíc hektarů vyrábějí rozhodující část zemědělské produkce. Podniky na produkci monogastrů (chov a výkrm prasat, výkrm drůbeže) a zpracovatelské podniky (v rostlinné výrobě, v produkci mléka, vepřového masa, drůbežího masa) jsou v koncentraci vyšší 5 až 10krát, než je tomu u nás. Zemědělské podniky ve výměrách 200 až 5 000 hektarů a více, kde koncentrované podniky zajištují převážně výživu obyvatelstva, můžeme vidět v severní Itálii, Anglii, v části Francie, USA, Brazílii, Austrálii, Argentině a dalších zemědělsky prosperujících státech.

Pokud zvýšíme podporu pro malé podniky, které ve větším počtu na hektar zemědělské půdy produkují velmi málo produkce, nedočkáme se zlepšování životné úrovně ani zlepšování životního prostředí, ale hlavně ztratíme konkurenceschopnost úplně. Českých potravin bude na našich pultech podstatně méně a střední a velké podniky koupí zahraniční kapitál a bude využívat několika násobně vyšší národní dotace z mateřských zemí. Tento scénář nemůže prosazovat gramotný člověk ve věcech agrárních ani ekonom, který se ekonomem sám nazývá.

Znalosti europoslance v oblasti zemědělství jsou bohužel na úrovni žáka 6. B.

Pokud zvýšíme podporu pro malé podniky, které ve větším počtu na hektar zemědělské půdy produkují velmi málo produkce, nedočkáme se zlepšování životné úrovně ani zlepšování životního prostředí, ale hlavně ztratíme konkurenceschopnost úplně. Českých potravin bude na našich pultech podstatně méně a střední a velké podniky koupí zahraniční kapitál a bude využívat několika násobně vyšší národní dotace z mateřských zemí. Tento scénář nemůže prosazovat gramotný člověk ve věcech agrárních ani ekonom, který se ekonomem sám nazývá.

K dalšímu moudru, že na produkci zaměřené hospodářství rychle znehodnocují půdu a vytváří tak problém do budoucna a polovina půdy je u nás postižená erozí, je úplný nesmysl a svědčí o tom, že pan europoslanec nemá elementární znalosti o zemědělské výrobě, stavu českého zemědělství a používá formulaci těch, kterým jde o to, abychom doma nic nevyráběli a vše vozili ze starých zemí EU.