Pandemie způsobila rozkol nejen mezi vládou a společností, ale i mezi lidmi, konstatuje Hampl.
„Jedni viní druhé z bezohlednosti. Skutečně občas slyšíme, že bude lepší, když ti starší konečně vymřou nebo ‚jenom‘, že záchrana životů není důležitá. <…> Na druhé straně slyšíme obviňování spoluobčanů z toho, že se v jakémsi iracionálním panickém děsu vzdali občanských svobod a že podporují opatření, která poškozují ekonomiku,“
uvádí.
„Buď se národ semkne a v lidech převáží to dobré. Malý kousek z toho jsme ochutnali letos na jaře. Jindy ale národ upadne do chaosu, lidé se postaví navzájem proti sobě a z jejich povah vyplave to nejhorší,“ píše.
Pokračuje, že odpovědnost za výběr cesty leží na politickém vedení. Jako živý příklad, kdy politik inspiroval masy svými slovy, uvádí první projev Winstona Churchilla jako předsedy vlády Velké Británie v době 2. světové války, když řekl, že Britům slibuje „pouze krev, pot a slzy“, tedy bojovat až do konce a zachránit aspoň čest.
„Bez jeho vystoupení by byli z Britů horliví a ponížení kolaboranti, jak ukazují příklady malých britských ostrovů obsazených Němci,“ podotkl Hampl.
V Česku však sociolog považuje vznik takové osoby za nepravděpodobný.
„Přinést takovou vizi je v naší situaci extrémně obtížné. Mimo jiné proto, že zbabělá vláda pod tlakem
bezcharakterní opozice a nejrůznějších zájmových skupin úplně zahodila všechny výsledky jarního snažení,“ tvrdí.
A zatímco takový vůdce neexistuje, Hampl věří, že tentokrát nabízí vynikající příležitosti pro vznik skutečné opozice.
„Pro takovou opozici, která se zmůže na něco jiného než okopávání kotníků. Pro skutečného státníka, který vystoupí, podpoří i ta opatření, která jsou momentálně nepopulární, ale který ukáže delší perspektivu, morální vizi a vůdcovství. Když takové vůdcovství chybí, národ se rozpadá, země propadá chaosu a v lidech se probouzí to nejhorší,“ uzavřel celou věc.