PRVNÍ ZVLÁŠTNOST: Všichni tito interviewování (včetně vicepremiéra Hamáčka a ministra kultury Zaorálka), bez jediné pochybností či výhrady věří tomu, co uvádí náš nejhorší bulvár. Nuže, jestliže tedy Prymula spáchal to, z čeho jej Blesk obviňuje, musí na post ministra rezignovat. A když nebude rezignovat ze své vlastní vůle, musí ho z vlády vyhodit premiér.

DRUHÁ ZVLÁŠNOST: Takto zkratkovitě jedná i premiér. Aniž by ministra Prymulu vyslechl a zjistil si, do jaké míry je osočení Blesku založeno na faktech, má v případu okamžitě jasno: Prymula porušil pravidla, která on sám národu předpisuje, což je postoj pro člena vlády neúnosný. Prymula tedy musí jít.

Premiér informuje o tomto svém stanovisku prezidenta republiky, který ovšem k řešení, které premiér navrhuje, vysloví svou pochybnost. A je to v ten okamžik, jak se už za pár hodin ukáže, jediný hlas rozumu, který v těch vzrušených dopoledních hodinách v kampani zazní.

Na dvanáctou polední hodinu je ohlášena tisková konference, na které, jak všichni v televizním studiu ČT očekávají, podá Prymula svou rezignaci. Postupně se však tato tisková konference odkládá, až konečně po jedné hodině přichází ministr Prymula před posluchače republiky a sděluje jim tuto novinu: Ničeho proti pravidlům, jimiž se má zabránit šíření Covidu – 19, jsem se nedopustil. A na potvrzení pravdivosti svých slov uvádí jednotlivé kroky, které nikoli v hospodě, ale v soukromém sektoru na Vyšehradě při jednání o plošném testování mezi ním, ředitelem Havrlantem a poslancem Faltýnkem probíhaly.

A je to vše řečeno tak přesvědčivě a nevyvratitelně, že v tu chvíli se celé dopolední a celonárodní hemžení, po němž měl padnout nejdříve ministr a po něm i celá vláda, podobá hemžení much nad podzimním pastviskem.