Jak píše server Popular Mechanics, během studené války americké letectvo získalo několik sovětských stíhacích letounů na výcvikové účely. V 60. letech minulého století si je CIA zakoupila nebo půjčila od takových zemí, jako jsou Izrael, Čína, Egypt a Indonésie. Poté se letadla převelela do amerického letectva.
Odborníci tak přeložili provozní pokyny a vyškolili nejlepší piloty na obsluhu neznámých strojů. Malá flotila sovětských stíhaček byla dokonce spojena do samostatné letky ve státu Nevada.
A právě takového výcviku se účastnil bývalý pilot F-15 Paul Woodford. Ten promluvil o tom, že bojoval ve vzduchu s MiG-23, kterého označil za „překvapivě hbitý a drsný letoun“. Sovětské letadlo se také ukázalo jako velmi nenápadné kvůli malé velikosti. Obtížné bylo pro amerického pilota také zacílení.
Podle slov amerického pilota mohl MiG-23 letět na přídavné spalování asi dvacet minut. „Bylo to napjatých 20 minut,“ zavzpomínal Woodford.
Publikace dále uvádí, že pro americké piloty nebylo úplně snadné na MiG-23 létat. Sovětské stíhačky přitom mohly efektivně provádět vysokorychlostní útok pod velkým úhlem, a poté velmi rychle odletět.
„Odletěl od nás tak jako nic jiného, co jsem předtím a ani potom neviděl. Pokud máte raketu, je lepší ji vypustit rovnou, protože za sekundu zrychlí a opustí cílovou oblast, a myslím si, že to byla ta hlavní lekce. Na světě nebude nikdy dost paliva, aby se povedlo dohonit MiG-23, který odlétá,“ dodal.
MiG-23 je sovětský proudový stíhací letoun s měnitelnou geometrií křídel. Letoun byl i prvním sovětským letounem se schopností „look-down/shoot-down“ (možnost útočit z výšky na cíle proti pozadí země) a jeden z prvních se schopností vzdušného boje za hranicí viditelnosti. Výroba se rozběhla v roce 1970 a bylo vyrobeno více než 5 000 letounů, tím se stal nejvíce vyráběným stíhačem s měnitelou geometrií na světě.