Studie je publikována v časopise Journal of Near Eastern Studies a krátká verze je zveřejněna na portále Phys.org. Mluvíme o papyru FMNH31324, který byl získán muzeem Field Museum of Natural History v Chicagu 24. května roku 1894. Pro muzeum byl tento artefakt v Evropě zakoupen sběratelem Edwardem E. Ayerem.
Předchozí studie ukázaly, že text na papyru je fragmentem zmíněné První knihy dechů a byl přepsán, ale ne zkopírován, z dřívějšího zdroje.
Při studiu původu této knihy vědci zjistili, že písař nedodržoval doslovnou citaci. Text doplnil kouzly z Knihy mrtvých, vynechal některé pasáže a zbytek doplnil novými komentáři.
Nebylo možné určit přesné místo původu, ale vědci se domnívají, že rukopis pochází ze západního pobřeží Vesetu. Věří se, že byla zřejmě napsána a ilustrována jedním autorem. Psal na samostatné listy, které pak byly spojeny do jednoho svitku.
Kvůli poškození papyru nebyl majitel rukopisu dosud identifikován a přesné datum jeho vzniku dosud nebylo určeno. Ale výzkumníci poznamenávají, že pokud se v budoucnu najdou další papyry patřící stejné osobě, jméno vlastníka bude možné zjistit.
Podle stylu psaní vědci zjistili, že vznikl přibližně mezi druhou polovinou prvního století před naším letopočtem a koncem prvního století našeho letopočtu. Autor byl asi vzdělaný člověk, jelikož v textu nejsou žádné charakteristické chyby a gramatika je verzí „klasického středoegyptského jazyka s mnoha různými rysy pozdější doby“.
Papyrus obsahuje ilustrace, zejména obraz božstva na oltáři, slavnou scénu z Knihy mrtvých a tři ozbrojené mytické strážce: jedná se o postavy s lidskou hlavou a nožem v ruce, s krokodýlí hlavou a palcátem v ruce, stejně jako s hlavou šakala a nožem.
Bylo také zjištěno, že papyrus FMNH 31324 je „zkrácenou“ verzí První knihy dechů. Vyprávění je v něm přerušeno poté, co dojde ke „ztotožnění částí těla zesnulého s různými božstvy“. Předpokládá se také, že První kniha dechů byla vždy pokládána pod hlavu zemřelého a Druhá kniha dechů byla uložena pod nohama.