Ať tomu říkají, jak chtějí, ode dneška platí takzvaný lockdown. Za práh bytu můžeme jen ve zvláštních situacích. Zaběhat si můžeme, pivo s kamarády si nedáme. Do potravin můžeme, novou televizi si v elektronice osobně nevybereme.

A teď si vážení čtenáři představte, že vláda mlčí, zapírá a bum - jsou tu další opatření. Nikdo o nich nevěděl a příslušné orgány nic neříkají, protože jim to umožňuje zákon. Tak nějak podobně to může vypadat, jestli bude schválena Novela krizového zákona, kterou připravuje ministerstvo vnitra, má omezit, na co se občané mohou státu ptát. Vláda by navíc nově mohla prodlužovat lhůty k poskytnutí informací – teoreticky až na dobu po odeznění krize.

Ministerstvo vnitra připravilo novelu krizového zákona, na základě které by stát neposkytoval informace o přípravě a řešení krizových situací, pokud by to mohlo ohrozit bezpečnost státu nebo fungování záchranného systému. Důvod je k tomu prý proto, že orgány krizového řízení pravidelně dotazy na krizové plány, bezpečnostní rizika a způsoby ochrany objektů dostávají, odpovědi pak tazatel může použít nezákonně.

Ministerstvo připravilo změny spolu s návrhem ústavního zákona, který by měl nově obsahovat vedle nouzového stavu a stavu ohrožení státu i stav nebezpečí. Tento krizový stav by pak mohla vyhlásit i vláda, která v současnosti takovou pravomoc nemá.

Ale to je jen jedna strana mince. Na tu druhou upozorňuje spoluautor zákona o svobodném přístupu k informacím Oldřich Kužílek. Politik varuje, že úřady volných formulací budou zneužívat, přičemž by se stát měl snažit spíše o opak. „Důvodem návrhu je nepochybně snaha příslušných pracovišť rozvázat si ruce a získat možnost rozhodovat o utajení libovolných informací s jakkoli volným vztahem ke krizovému řízení," říká. 

A teď se na povrch dere logická otázka. Co chce vláda zatajit? A proč tak nutně chce vládní kabinet mít možnost vyhlásit krizový stav? Vypadá to, jako kdyby se chtěla vyvléknout z veřejné kontroly. V budoucnu se už nedozvíme skutečný počet nakažených koronavirem nebo toho, co přijde někdy po něm? Nebo něco jiného? Už to, že zákon vzniká v rezortu Jana Hamáčka, je varováním. Ministr vnitra už v minulosti projevil snahu o omezování našich svobod.

O krizové novele Sputnik hovořil s poslankyní za SPD a členkou sněmovního výboru pro zdravotnictví Karlou Maříkovou.

„Jde o neuvěřitelnou drzost a aroganci moci. Přesto, že ČSSD dostala ve volbách 7,27 %, tak si dělá, co chce. Omezit při krizi data pro občany je totalitní náhled na vedení společnosti a svědčí to o tom, že chce tady něco před občany tajit. Ministr Hamáček zapomíná, že politici jsou zaměstnanci občanů a že žijeme v demokratickém státě, nikoli v totalitním. Ministr vnitra Hamáček již zcela odkryl karty a nezakrývá, že chce neomezenou moc a totalitní praktiky, které nemají absolutně nic společného s demokracií. Možná tohle je ta jeho ochrana v krizi, kterou ČSSD avizovala v předvolební kampani. Je nepřípustné, aby vláda před lidmi zatajovala informace např. o vývoji pandemie a tak dále," říká politička.

Nejsou na místě obavy, že se vláda chystá zatajovat vážně informace?

„Krizový zákon upravuje podrobnosti stavu nebezpečí, a to především, která práva a svobody lze omezit a které povinnosti uložit. Proti novele se vyslovil dokonce spoluautor zákona o svobodném přístupu k informacím Oldřich Kužílek. Argument, že dotazy často slouží k řešení soukromých zájmů tazatele je irelevantní. Naopak v krizové situaci je nutné zajistit právo na informace bezodkladně, tak aby v občanech nevznikalo pochybení a nedůvěra.

Už samotný návrh dává právě prostor pro otázky, co chce ministr Hamáček tajit, nebo co se chystá tajit, že něco takového navrhuje? Již nyní vidíme kritiku počtu nakažený bez příznaků, s příznaky, těžké stavy a úmrtí na covid či s covidem. A to právě plyne z nedostatečné informovanosti, komunikace a zveřejňování tvrdých dat ze strany vlády. Zákon zvýší ještě více nedůvěru občanů vůči vládě," míní paní poslankyně.

Čeho se tak ministr vnitra Jan Hamáček a zbytek vlády bojí?

„Ministr vnitra Jan Hamáček je si spolu s vládou plně vědom své zodpovědnosti za situaci, kterou tu máme. A nikdo z nás neví, co mají v plánu. Navrhovaná novela na mě budí dojem, že chce skutečně ministr vnitra Hamáček a vláda něco utajit, protože jinak by takový návrh ani nepředkládala.

Můžeme si všimnout, že pomalými a nenápadnými kroky míříme do totality, je to tzv. syndrom vařené žáby. Podle tohoto příběhu platí, že vezmete-li živou žábu a hodíte ji rovnou do hrnce s vařící vodou, tak se rozhodně zaživa uvařit nenechá a vyskočí z vody ven. Dáte-li však živou žábu do hrnce se studenou vodou a začnete ji poté velmi pomalu ohřívat, tak si chudák obojživelník hrozící nebezpečí vůbec neuvědomí, nevyskočí z pomalu se zhoršujícího prostředí," nekompromisně říká paní Maříková.

A poslední, přesto klíčová otázka. Projde novela zákona parlamentem?

„Ministerstvo vnitra pod vedením ministra Jana Hamáčka se v poslední době snaží čím dál více utahovat šrouby. Tato novela není jediné, co by nemělo projít. Není to tak dlouho, kdy ministerstvo představilo novelu ústavního zákona o bezpečnosti, ve kterém je uvedeno, že během stavu nebezpečí bude možné na nezbytně nutnou dobu omezit vlastnické právo, svobodu pohybu a pobytu, právo pokojně se shromažďovat, podnikat či právo na nedotknutelnost osoby a obydlí. Novela krizového zákona je jen další krok k zavedení totality.

Pokud by tyto novely prošly, tak to je jako kdyby vláda řekla, jsme totalitní vláda, a vy občané ČR nemáte právo nic vědět a my se vám nebudeme z ničeho zodpovídat a budeme si dělat, co chceme. Vládní koalice ANO a ČSSD s podporou KSČM má většinu a i přesto, že bude opozice proti, tak pokud budou chtít, tak tento zákon bohužel projde," říká poslankyně za SPD Karla Maříková.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.