Tak předně, ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu ji opakovat. To je známý výrok filozofa a spisovatele španělského původu George Santayany. Naši politici, předně ti komunální, si myslí, že tato poučka pro ně neplatí. A tak hyzdí náš veřejný prostor a staví si tam symboly historicky nevhodné. Až se zdá, že jde o zlomyslnost – v případě starosty Řeporyjí Novotného o tom není pochyb.

Co se tentokrát děje? Park u Prašného mostu v Praze 6, ano přesně tam, zdobí první tuzemská socha habsburské panovnice Marie Terezie. Za pomník Praha 6 zaplatila jeho autorovi zhruba 3,6 milionu korun. Oficiální představení sochy jediné ženy na českém trůnu se uskutečnilo 20. října. Tohoto dne roku 1740 Marie Terezie nastoupila na rakouský trůn.

Pomník, jehož návrh vytvořil sochař Kovářík spolu s architektem Janem Proksou, svým tvarem připomíná figurku ze hry Člověče, nezlob se. Socha panovnice je umístěná na podstavci z odlehčeného betonu, jádro sochy vzniklo z polymerní směsi podle Kováříkovy receptury.

„Socha zobrazuje jedinou korunovanou českou královnu Marii Terezii, která bývá zatracována jako uzurpátorka, ale i tak si myslím, že českým zemím dala mnoho, a to reformami v oblasti školství, soudnictví, ale i třeba i stavebnictví," sdělil při představení sochy

starosta Prahy 6 Ondřej Kolář.

Tak takhle se to má? Uzurpátorka českých zemí pomník může mít, ale osvoboditel Prahy a naší vlasti, hrdinný sovětský maršál Ivan Koněv nesmí? To je velmi pokroucená logika starosty Koláře. Ale asi Kolářovi imponuje, že Marie Terezie je germánské krve.

Koho byste raději viděli ve veřejném prostoru, vážení čtenáři? Habsburskou císařovnu nebo hrdinného českého odbojáře? Na Praze 6 mají jasno. Místní občané přitom několikrát požadovali, aby na místě byl důstojně zvěčněn Václav Morávek, slavný český odbojář a člen legendární skupiny Tří králů, který u Prašného mostu během přestřelky z nacisty přišel o život. Ten skromný kámen s jeho jménem není adekvátní Morávkova významu pro naši svobodu.

„Habsburkové tuto zemi po Bílé Hoře zpustošili, potlačili náběhy k občanské společnosti i zárodky občanských svobod a odřízli ji od evropských center svobodného rozvoje věd a umění. A Marie Terezie je považována spíše za macechu Čechů, která Rakouskou říši v zájmu habsburské dynastie dále centralizovala. Před pražskou korunovací roku 1743 prohlásila, že česká koruna se podobá šaškovské čepici. Zrušila Českou dvorskou kancelář, vládla zaostalé říši, stále praktikující mučení, usmrcování evangelíků i útisk poddaných, jejichž povstání bývala krvavě potlačována a kteří na více místech dopadli jako sedláci u Chlumce. Vyháněla statisíce do dynastických válek. Prosadila-li povinnou školní docházku, sledovala, na rozdíl od některých jiných vládců-reformátorů, ne prospěch svých (dříve znevolněných) poddaných, ale především vlastní mocenské zájmy...

Ono připravované místo je ostatně spjato s hrdinstvím štábního kapitána Morávka, který nezištně bojoval proti nacistům, právě na onom místě byl gestapem usmrcen a zaslouží si tam sochu především. Stavět tam pomník cizí utlačovatelce národa vyzní naopak jako cynický výsměch humanistickým tradicím této země," stojí v petici z loňského roku, kterou radní Prahy 6 nevzali v úvahu.

A co je snad nehorší a zároveň největší argument proti soše Marie Terezie. Císařovna tvrdě postihovala židovské obyvatelstvo své říše. V letech 1744 a 1745 z jednotlivých zemí české koruny vypověděla všechny osoby židovského původu, přičemž nebylo možné usadit se ani v ostatních zemích habsburského soustátí. Po třech letech drastického úbytku příjmů na daních si panovnice vše rozmyslela a vypovězení odvolala. Židé však museli nejen zaplatit tučnou daň, ale na veřejnosti museli chodit speciálně označení. Muži museli mít žlutý pásek na pravé paži, ženy žlutou stužku ve vlasech a zvláštní účes. Připomíná vám to něco? Asi víte, kde se inspirovali nacisté. Ale to Kolářovi nevadí.

Komentář k odhalení sochy Marie Terezie poskytl Sputniku stínový ministr kultury za KSČM Zdeněk Štefek.

„Umění do veřejného prostoru patří, jsem zastánce dokonce povinných procent do umění při projektech z veřejných prostředků. Umění tu plní totiž nejen kulturní a reprezentativní funkci, ale je i určitým katalyzátorem vytvářejícím širší společenské vědomí. V krizových dobách tento model navíc pomáhá i mnoha tvůrcům, jak se o tom lze přesvědčit už z dob Rooseveltova New Dealu.

Ale vyhodit 3,6 milionu korun za figurku z Člověče, nezlob se, co má ztělesňovat Habsburka, to je jiné kafe. Ne, že bych zpochybňoval třeba přínos zavedení povinné školní docházky, ale v tomto případě mi to spíše připomíná předraženou lavičku Václava Havla. Za červený sud a fošnu dala před lety šestka 850 tisíc korun.

Nemohu pominout ani to, že byl nedávno, i přes protesty veřejnosti, obnoven Mariánský sloup, symbol pobělohorské poroby. Nemohu pominout ani to, že se zároveň likvidují pomníky osvoboditelů, že se stavějí pomníky vlasovcům.

To přece nemůže být náhoda. To prostě není náhoda. Nejdříve pomalu, plíživě, nyní již rychleji a důrazněji, se mění svět okolo nás, a i naše dějiny. Už dávno se neřeší jen únor 1948, už se jde na Beneše, na Masaryka, dokonce se útočí i na naše národní obrození. ‚Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost,´ psal Orwell v románu 1984. Jaká tedy bude budoucnost? To je i na nás," míní politik.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.