Diplomatické zdroje agentury sdělily, že řecký ministr zahraničí Nikos Dendias zaslal německému ministru zahraničí Heiku Maasovi, španělské kolegyni Aranche González Laya a italskému ministru zahraničí Luigimu di Maiovi poselství, ve kterém poukázal na poslední aktivity Ankary a požádal o zavedení embarga na dodávky zbraní Turecku. Dříve Řecko požádalo o pozastavení celního styku mezi EU a Tureckem. S příslušnou písemnou žádostí se na komisaře EU pro otázky rozšíření a politického sousedství Olivéra Várhelyiho obrátil řecký ministr zahraničí Nikos Dendias.

Bývalý turecký ministr pro záležitosti EU a bývalý hlavní vyjednavač vstupu Turecka do EU, nyní turecký velvyslanec v Praze Egemen Bağış, okomentoval v rozhovoru pro Sputnik protiturecké výzvy Atén k zemím EU, eventuální postoj Ankary v této situaci a další scénáře vývoje vztahů mezi Tureckem a Bruselem.

Co pro Turecko znamená dohoda o celní unii?

Bağış: Celní unie sehrála závažnou úlohu v turecké ekonomice, ve zvýšení její schopnosti konkurence, přispěla velkým přínosem k rozvoji tureckého průmyslu. Dnes však dohoda o celní unii uzavřená v souladu s reáliemi devadesátých let minulého století neodpovídá potřebám Turecka s jeho aktivně rostoucí ekonomikou. Turecko již dávno vyzývá členské země EU k revizi dohody o celní unii.

Přibližně polovina celého zahraničního obchodu Turecka připadá na země EU. A co je ještě důležitější, přichází větší část světového kapitálu do naší země ze zemí EU. Nejsou to ale jednostranné vztahy. Transakce v rámci celní unie jsou výhodné nejen pro Turecko, ale také pro státy EU, jež jsou členy Evropské celní unie. Díky této unii získaly přístup k tureckému trhu, přes který dokázaly podstatně rozšířit prodej svého zboží a služeb ve světě. Proto pokus EU o potrestání Turecka přes celní unii ji vlastně samotnou spoutá, poškodí její zájmy.

Může EU zrušit dohodu o celní unii s Tureckem?

Ne, EU nemůže zrušit dohodu o celní unii s Tureckem, poněvadž je to v rozporu se zájmy samotné EU. Evropská unie není organizace, která se může podřídit rozmarům nějaké jedné země nebo lídra. Tato dohoda může být dnes zrušena pouze jednohlasným rozhodnutím 28 členských států.

Ale dosažení jednohlasného rozhodnutí není možné. Jde o to, že Německo, jenž dnes hraje v EU roli lokomotivy, má velký obchodní obrat s Tureckem. I přes častou kritiku na adresu Ankary nesmíme dnes podcenit obchodní obrat Turecka s Francií, Nizozemskem, Rakouskem, Belgií a Švédskem. Turecko je pro tyto země důležitým trhem. A co je ještě důležitější, vede přes něho spolehlivá cesta do důležitých trhů.

Řecko je soudě podle všeho velmi znepokojeno, zvlášť po oznámení výsledků prezidentských voleb v Severokyperské turecké republice (pozn. podle výsledků nedělního druhého kola prezidentských voleb v této částečně uznané republice zvítězil Ersin Tatar, kterého podporuje turecká vládnoucí strana a osobně Erdogan), a již neví, co má ještě podniknout. Nemyslím ale, že ostatní členské státy EU budou vážně reagovat na tyto výzvy Atén, protože jim v tom brání jejich vlastní zájmy.

Jak si představujete budoucí vztahy mezi Tureckem a EU?

Budoucnost vztahů mezi Tureckem a EU spočívá v respektování vzájemných zájmů, potřeb a v uvědomělém dialogu. Tohle mám na mysli: dnes se 70 % energetických zdrojů, jež potřebuje EU, nachází na severu, jihu nebo východě Turecka. Jak je známo, spočívá jeden z hlavních problémů Evropy v migrační krizi. Turecko dnes přijalo přibližně čtyři miliony migrantů, čímž velmi usnadňuje život evropských států, což nemůže žádná z nich ignorovat.

Pokud jde o bezpečnost, roli, kterou hraje Turecko s druhou největší armádou v NATO v zajištění evropské a světové bezpečnosti, si velmi dobře uvědomují nejen v NATO, ale také v EU. Ano, nejsme zajedno ve všech otázkách, ale spolupráce v hlavních věcech je nepochybně v zájmu obou stran. Turecko nežádá, aby ho zítra přijaly do EU jako plnoprávného člena. Pouze chceme, aby jednání o tom byla konstruktivnější.

Hlavní problém ale nespočívá ve vzájemných vztazích Turecka a EU, je uvnitř samotné unie. Již dlouho mluvím a píšu o tom, co je námětem mé doktorské disertační práce. Je to nutnost přešetření Bruselem vlastního mechanismu přijetí rozhodnutí. Stávající mechanismus přijatý šesti státy má dnes hodně pochybných stránek.

Z tohoto hlediska by možná měla EU pozměnit své kategorie členství. Dokonce Rumunsko, které se jako poslední připojilo k EU, a je jednou ze zemí, která nejvíc čerpá z jejích fondů, si stále častěji klade otázku, jestli neudělalo chybu, když se stalo členem této organizace. Jak dobře víme, předvedla Velká Británie, jedna z největších zemí EU, svůj záměr z ní vystoupit.

V době pandemie přestaly fungovat svoboda pohybu a obchodu, jež jsou hlavními hodnotami EU. S ohledem na to by bylo správné, kdyby Brusel změnil svoji strategii v otázce členství, své způsoby fungování a také s ohledem na to všechno i vztahy s Tureckem.

Jaký postoj by mělo zastávat Turecko v Egejském moři a východním Středomoří?

Turecko musí vyváženě, ale rozhodně hájit své zájmy, všude čelit nátlaku a hrozbám ze strany Řecka a řecké vlády Kypru. Dnešní Turecko není to, co bývalo dříve. Nejedná již podle instrukcí vnucených zvenčí takzvanými spojenci.

Dnes je to důležitý světový hráč usilující o zajištění bezpečnosti a stability jak na vlastním území, tak v celém regionu. Země, které dříve nebraly Turecko vážně, jsou dnes nuceny s ním konzultovat, poslouchat jeho názor a společně pracovat na cestovní mapě. Tito hráči si dnes uvědomují, že nemají jiné východisko než akceptovat tuto situaci.

Co si myslíte, kam jsou zaměřeny zájmy Turecka, na Západ nebo na Východ?

Turecko je současně euroasijská, středomořská, balkánská a blízkovýchodní země. Nesmíme opovrhovat anebo ignorovat žádnou z těchto zvláštností. Naše zeměpisná poloha předurčila úlohu Turecka jako mostu. Dnes hrajeme důležitou spojující úlohu na křižovatce světových obchodních a energetických tratí. Naše národní zájmy si vyžadují současný dialog se všemi hráči v rámci společných zájmů.

Z tohoto důvodu bude Turecko přirozeně spolupracovat jak s USA, tak s Ruskem, Čínou, Indií, Blízkým východem balkánskými státy. Turecko má dnes vlastní místo u jednacího stolu v celé řadě nejdůležitějších světových geopolitických problémů.

Stalo se to reálným díky samostatnosti a rozhodnému postoji Turecka a také díky vůdcovským vlastnostem jeho prezidenta. Souhlasí s tím dokonce ti, kdo nesdílejí jeho politické názory. Ve světě jsou dnes tři přední lídři mající největší zkušenosti z řízení státu a z řešení globálních problémů. Jsou to Erdogan, Putin a Merkelová. Mluví o tom jak prezident USA, tak Čína. Je to samozřejmě obrovská přednost Turecka.