Jak již bylo zmíněno, díky dokumentu by se nově mohly prodloužit lhůty k poskytnutí informací, a to teoreticky až na dobu po odeznění krize.

Nicméně, podle spoluautora zákona o svobodném přístupu k informacím současné zkušenosti ukazují, že v krizové situaci je nezbytné zajistit právo na informace bezodkladně, nikoli s mnohaměsíčním či mnohaletým zpožděním. Autoři novely to ale zřejmě vidí jinak.

„Informace, (…) jejichž zveřejnění by mohlo ohrozit (…) účinnost krizových opatření (…) se neposkytují,“ mohla by znít nová podoba paragrafu 38a.

Připomeňme, že o jeho vložení do krizového zákona usiluje ministerstvo vnitra pod vedením šéfa ČSSD Jana Hamáčka. Díky němu by se tak pro úřady rozšířila možnost veřejnosti na některé otázky neodpovídat.

Tato novinka je vágní, tvrdí Kužílek

K celé věci se vyslovil také Oldřich Kužílek, který je spoluautorem zákona o svobodném přístupu k informacím. Podle jeho slov je totiž chystaná novinka příliš vágní.

„Důvodem návrhu je nepochybně snaha příslušných pracovišť rozvázat si ruce a získat možnost rozhodovat o utajení libovolných informací s jakkoli volným vztahem ke krizovému řízení,“ myslí si dotyčný.

Podle něj se navíc jedná „o reakci na dotazy médií a jejich snahu získat od příslušných ministerstev rychlé a pravdivé informace o vývoji pandemie“. Tím v podstatě naráží na vlnu kritiku, která se snesla na ministerstvo zdravotnictví i Ústav zdravotnických informací a statistiky. Uvádí se totiž, že dané úřady v minulosti zatajovaly informace o vývoji pandemie. A odůvodnění tehdy znělo tak, že by reálná čísla vzbudila paniku.

Připomeňme, že dané statistiky přitom začalo nejdříve zveřejňovat hlavní město Praha a po rezignaci ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha se rozhodl pro změnu své politiky i celý resort.

Když nastupoval do funkce ministra Roman Prymula, již na začátku října avizoval: „Chceme data zveřejňovat a ta, které je možno publikovat, tak publikována budou. Bude to proto, aby měl každý možnost si ověřit, proč postupujeme tak a proč ne jinak.“

Nicméně, z důvodové zprávy k chystané novele je zřejmé, že chce ministerstvo vnitra dát úřadům větší vůli při rozhodování, co zveřejní.

„V rámci úvah o vyřízení žádosti (…) bude orgán krizového řízení vždy posuzovat, zda je poskytnutí těchto informací skutečně způsobilé ohrozit uvedené chráněné zájmy (bezpečnost státu a ochrany práv třetích osob, pozn. red.),“ stojí v dokumentu.

Zároveň však chybí konkrétní příklady, kvůli kterým chce ministerstvo výjimku do zákona prosadit.

Mohlo by docházet ke zneužívání

V této souvislosti navíc Kužílek upozorňuje na to, že by úřady volné formulace mohly zneužívat. Myslí si však, že by se stát měl snažit spíše o opak.

„Současné zkušenosti ukazují, že v krizové situaci je nezbytné zajistit právo na informace bezodkladně, nikoli s mnohaměsíčním či mnohaletým zpožděním,“ zopakoval.

To však není jediná věc, která by se v novele krizového zákona dala zneužít. Dokument totiž obsahuje i další takový paragraf. V podstatě jde o to, že by vláda nově mohla libovolně prodloužit některé lhůty, což by dle Kužílka dopadlo právě i na žádosti o informace, které za normální situace musí úřad zodpovědět do 15 dní.

„Přitom právo na informace, a zejména v krizových situacích, je kriticky závislé na rychlosti procesu. Pouze v zemích, s nimiž bychom se v kvalitě demokracie neměli srovnávat, se lhůty prodloužily,“ uvádí dotyčný a dává za příklad Rusko, Rumunsko, Srbsko a Moldavsko.

Jedna novela za druhou…

Za zmínku stojí také to, že se ministerstvo vnitra v čele s Jana Hamáčka snaží právo na informace omezit již poněkolikáté. V současné chvíli například vyhovělo Kanceláři prezidenta republiky, které se nelíbí, že ji při poskytování informací kontroluje nezávislý Úřad pro ochranu osobních údajů.

V minulém roce zase resort prosadil další novelu informačního zákona, jež v neprospěch žadatelů prodloužila některé lhůty a zavedla další důvody pro odmítnutí. V neposlední řadě uveďme, že vnitro v roce 2018 prosadilo výjimku, která se týkala informací o zahraniční službě. I když Hamáček původně tvrdil, že ji úřad nebude zneužívat, jen rok poté právě kvůli ní odmítl zveřejnit informace, jak dobře Česko do svého právního řádu přijalo evropskou směrnici o ochraně osobních údajů.