Největším dojmem působí fakt, že jsme, tedy svět, žili v posledních dvou nebo třech desetiletích velmi dobře, ale jen málokdo si toho všiml, protože na dobré si člověk zvykne. Od začátku devadesátých let se počet lidí na světě za hranicí absolutní bídy (1,9 dolaru denně) snížil z 35 na 8,4%, což je fantastický úspěch, především díky Číně, kde zbohatlo asi 700 milionů lidí. Na začátku roku zůstalo na Zemi jenom 9,2% „extrémně chudých“, čili 689 milionů lidí. Mluvilo se o tom, že do roku 2030 dojde k naprostému vítězství, ke světu bez bídy.

A teď nás Světová banka informovala, že nastal rok 2020, a poprvé se zlomila křivka na diagramu. Zpátky do chudoby má být ke konci roku navráceno 88-115 milionů lidí. A vrátit se k výchozímu včerejšímu bodu se podaří asi jenom za deset let (budeme-li mít štěstí).
Banka uvedla následující příčiny: válečné konflikty, změny klimatu a pandemie. Nejdůležitější je poslední faktor. Když se na to podíváme pozorně, uvidíme, že dříve byl nejchudobnější člověk obyvatelem daleké vesnice v Africe, na jih od Sahary. Dnes byly ale postiženy naprosto jiné země, země „se středním příjmem,“ ve kterých teď budou mít na 82 % právě zchudlých.

Je to především Indie, Bangladéš, Nigérie, a další. Profil lidí, kteří se dnes vrátili do bídy, je následující: jsou to spíše městští obyvatelé, kteří pracovali v „neformálním sektoru“ a v nějakých továrnách, „které nejvíc postihly lockdowny a omezení pohybu“. Připomeňme, že Indie je známá nejdelšími a nejtvrdšími karanténami ze všech zemí světa. Takže na pokraji přežití se v nejbližší době ocitne 150 krát více lidí, než zemřelo na samotnou pandemii.

Všechno dohromady připomíná ztráty po světové válce. Hodně expertů napsalo, že Třetí světová již dávno probíhá, jenže novými způsoby, bez bojových střetů (nepočítaje regionální konflikty). Je to válka hodnot a způsobů globálního a místního spravování, která je pevně spojena s bojem různých lobby a hospodářských odvětví o to, kdo z nich bude diktovat lidem, jak teď mají žít.

Prudký nárůst krajní chudoby je pouhou součástí tohoto procesu. Připomeňme zchudnutí střední třídy v relativně malé skupině západních zemí, které se označují za vyspělé. Anebo velmi divnou kampaň zalidnění Evropy nebo USA migranty za doprovodu řečí o „vrozeném rasismu bílých lidí“. Anebo další kampaně mající za cíl zničení normálního života společnosti. Dříve docházelo ke změnám celého systému podle výsledků masových bojových akcí (hodování vítězů), dnes nejsou zapotřebí.

Kvůli bezpříkladnosti toho všeho vzniká myšlenka, že výzvy SB „něco udělat“ s nárůstem chudoby, neuslyší dnes každý, prostě jsou lidé zaměstnáni jinými věcmi. Například USA: věří dnes někdo, že Amerika s jejími nynějšími problémy je schopna zlepšit svět? I když ministři financí G20 věnovali vážnou pozornost prodloužení moratoria na obsluhování zahraničního dluhu nejméně vyspělých zemí ještě na rok 2021. Jenže je to kapka v moři dnešních problémů.

Jediná velmoc, která dělá optimistická prohlášení ohledně lidské schopnosti úspěšně a svorně překonat nynější černé období, je Čína. Například, myšlenka vybudování „prosperujícího, čistého a krásného světa“ je dost typická pro tato čínská zahraničněpolitická prohlášení (v daném případě jde o o návrhy ve sféře ekologicky přátelských technologií). Pekingu se ale daří v nejlepším případě jenom vyznačit směr, kterým by chtěl kráčet spolu s partnery. Anebo se postavit do čela hnutí, i když vůdcovství je věc, kterou je třeba navrhovat velmi opatrně.
Složitější je to s praktickými a efektivními aktivitami. Například Čína minulý týden podnikla akci v OSN. Jde o návrh společného prohlášení 26 zemí v Třetím výboru (o sociálních a humanitárních problémech). 26 zemí (včetně Ruska) jsou státy, proti kterým byly zavedeny sankce USA a jejich spojenců, i když to není úplný seznam. Podstata prohlášení je jednoduchá: sankce mají být neprodleně zrušeny. Poněvadž vždy zhoršují život obyvatel zemí, proti kterým byly zavedeny. Nynější okamžik je právě případ, kdy je třeba dát sankcím vale.

Všichni si ale uvědomují, že nikdo dnes nic zrušit nehodlá, přes jakýkoli nárůst počtu „nových chudých“. A nakonec to nebyl jenom Třetí výbor, již 23. března k tomu vyzvala komisařka OSN pro lidská práva a 26. března také Generální tajemník OSN. A pak i celé Valné shromáždění většinou hlasů.

Dnes zrušení sankcí zřejmě není ani fyzicky možné. Magazín The Atlantic napočítal 7 967 sankcí USA proti nejrůznějším zemím, jsou to ale data z května 2019. Od té doby (letos v říjnu) přibyly třeba sankce proti 18 íránským bankám, tedy, v podstatě proti těm, kdo s nimi budou mít co do činění. A ještě hodně dalších. Důvody sankcí již dávno nikoho nezajímají. A jak se dá z technického hlediska zlikvidovat tato spousta předpisů, která se ani za celý den nedá vyjmenovat?

Podle výsledků světových válek obvykle podobné věci zavrhují šmahem. Avšak, třetí světová válka není ještě zjevně ukončena, takže odpor sankcím, a s tím související boj s náhle vyhrocenou chudobou, ještě dlouho neskončí.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.