V článku Bašta uvádí, že tuší, že si úhel jejich pohledu jen stěží dovede představit. A podle svých slov s tím má své osobní zkušenosti.

„Stačí, když si vzpomenu na události konce šedesátých let, a pak si přečtu, co o tom píší dnešní mladí (někdy i starší) badatelé. Vyprávění o chování českých politiků a potažmo valné části obyvatel v morovém roce 2020 bude nepochybně patřit ke stejně frekventovaným tématům jako pro nás léta 1938, 1948 a 1968,“ poznamenává.

Stejně tak se ale obává, že naše žhavá současnost zřejmě poslouží jako dramatická ilustrace tezí filosofa a biologa Stanislava Komárka o historickém prokletí západní civilizace, které nazývá cesta k opaku.

„V podstatě jde o to, že nakonec každou ideu změníme v ideologii, a tu prosazujeme tak důsledně, až se transformuje ve svůj zásadní protiklad. Momentálně tím prochází západní idea svobody a individualismu, která představuje reakci na předchozí totalitarismus a kolektivismus. Zájmeno my téměř ztratilo svůj obsah, zůstala jen množina různých já. A ta se sdružují pouze v případech, kdy chtějí hájit svá menšinová práva,“ vysvětluje.

Podle bývalého diplomata se slova povinnost, odpovědnost nejprve vytratila z veřejného prostoru, a pak také z individuálních životů. Nakonec zůstala jenom fiktivní práva na vše a pocit, že vše je dovoleno.

„Necítit se vázán ničím, ani přírodními zákony, ani biologií, natož pak státem a jeho zákony. U nás v Čechách se to zatím projevilo jen snahou neučit se matematiku, nechodit v pátek do školy, protestovat na náměstích proti výsledku demokratických voleb, a chtít se tak vrátit do souladu s přírodou. A do téhle  dlouhotrvající idyly zasáhla pandemie,“ nastiňuje situaci v Česku.

Jak obstát?

To vše navíc dle Bašty svým působením trochu připomíná stroj času, který nás vrhnul o rovných sto let zpět. A jak to vlastně všechno zvládnout?

„Jediný známý způsob, jak ji zvládnout, je návrat již téměř odumřelého státu s jeho autoritářským způsobem řízení našich životů. Trochu jako ve válce. Na jaře jsme jako stát i národ obstáli. Možná až příliš dobře, nejen ve srovnání s nejhůře postiženými zeměmi, ale i s našimi sousedy,“ míní.

Podle jeho slov ale našim politikům otrnulo a začali se předhánět, kdo dřív a s větší pompou uvolní restrikce. Stejně tak v rámci předvolební kampaně učinili z odborníků, kteří varovali před dalším ohrožením novou morovou ranou, nepřátele svobody.

„Ignorování nebezpečí nákazy se stalo manifestací svobodomyslného postoje. Z jarní roušky jako výrazu solidarity a odpovědnosti se na podzim stal symbol útlaku, ba přímo diktatury,“ dodává.

V závěru svého textu pak ironicky poznamenává, že omezování výuky matematiky asi přineslo své ovoce, jelikož málokomu došlo, že exponenciální růst pozitivně testovaných bude znamenat stejný růst nemocných a nakonec i zemřelých. „Trochu se bojím toho, že jediným hmatatelným důsledkem odporu proti restrikcím a rouškám bude svoboda zemřít na covid-19 nebo na něco jiného,“ uzavřel celou věc Bašta.