Podle Matoviče by zmíněná aliance měla jasně definovat jadernou energii jako čistší energii typu fosilních zdrojů. „Chtěl bych vytvořit alianci jaderných zemí, které jádro využívají. Chci, abychom dosáhli toho, aby se jádro považovalo za něco mezi zcela čistým zdrojem a mezi fosilními palivy,“ uvedla vlastní iniciativu hlava slovenské vlády.

Snaha o zahrnutí jádra do energetického mixu se vyplatila pro Českou republiku a Maďarsko již v prosinci minulého roku, kdy po jednání s Evropskou komisí bylo zemím povoleno zachovat tento zdroj energie ve svém mixu. Jaderná energetika hraje klíčovou roli i v energetickém mixu Slovenska s 49 % podílem (pro rok 2017). Pro porovnání v České republice tvoří jádro téměř pětinu (19.5 % dle údajů z roku 2019). Pokud se podíváme na výrobu energie v EU, jádro tvoří téměř třetinu: 28 % v roce 2018 pramenilo z JE, které jsou umístěný v 14 státech evropského společenství.

Odvážné plány a realita

Za výjimkou Polska všechny státy EU se zavázaly k dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050. Původní závazek na snížení emisí do roku 2030 byl o pět procent navýšen: nově by měly evropské státy dosáhnout 55 % v porovnání s rokem 1990. Tento cíl podle ministra průmyslu Karla Havlíčka a českých odborníků na energetiku je dosažitelný, ale vyžádá si delší čas.

Ambiciózní plán zelené energetiky v tomto poměrně krátkém časovém období lze naplnit jen za pomoci jaderných elektráren, domnívá se Ing. Peter Líška ze slovenského holdingu VUJE, zaměřeného na projektování JE. Podle něho, návrh vytvořit alianci států využívajících jádro je dobrá cesta.

„Pokud Evropa opravdu chce dosáhnout bezuhlíkové energetiky, nemá v nejbližším desetiletí jinou možnost než naplno využívat jadernou energii. Využití jaderné energie se musí dostat z roviny ideologické do roviny pragmatické. Nedá se to jinak než aktivitou politiků, kteří jsou ve vládách jednotlivých zemí. Toho není možné dosáhnout pouze aktivitou lidí z jaderné energetiky,“ řekl slovenský expert.  

Nízkoemisní zdroje energie v budoucnu byli také předmětem předvolebních vizí mnoha politiků. Expert na energetiku Rael Hirman z koalice Progresívne Slovensko a SPOLU občianska demokracia se domníval, že pokud se na SK povede spustit dle plánu dva nové bloky elektrárny Mochoviec, v energetickém mixu bude pořád dominovat jádro. Také podotkl, že efektivní změny palivové základny v teplárnách je možné i dosáhnout nejen snížením spotřeby uhlí ve prospěch zemního plynu, ale také posílením ekologicky udržitelného využití domácích obnovitelných zdrojů, jako je biomasa ale také geotermální energie.

Podobný názor vyslovil v rozhovoru se Sputnikem i Líška. Podle něho v současnosti nejsou dostatečně rozvinuté žádné technologie využívající energii ze slunce a z větru tak, aby pokryly spotřebu elektřiny 24 hodin denně a 365 dní v roce. Dodal k tomu mimo jiné i tato slova: „Je skutečně nejvyšší čas aby politici v Evropě odložili antinukleární ideologii a začali logicky uvažovat jak nahradit fosilní paliva v průmyslu, samozřejmě včetně energetiky (elektřina vytápění) a dopravy."

Kdo a proč je odpůrcem jádra v EU

K využití jaderné energetiky v evropském společenství panují zcela odlišné názory a zájmy, které jsou dané i různými geografickými a přírodními podmínkami. Mezi největšími odpůrci jaderné energetiky v Evropě jsou Německo, Rakousko, Dánsko a hlavně Lucembursko (které vyrábí více než 90 % elektřiny s fosilních paliv), podotkl inženýr Líška.

Sousední Rakousko vyrábí ze sluneční a větrné energie cca 10 % elektřiny a pomáhá si dovozem elektřiny (cca 15 %) hlavně z ČR v nočních hodinách, která je téměř výhradně vyráběna z jaderných elektráren. Jedná se o regulérní dovoz 2000 megawattů ročně z České republiky.

Německo rozhodlo se vzdát využití jaderní energii v roce 2011 po havárii na Fukušimě. Postupně se tak zastavuje vlastní JE a poslední blok má skončit s dodávkou elektřiny již v roce 2022. Je to jedním z hlavních důvodů, proč země navzdory politickému nátlaku usiluje o dokončení projektu nového plynovodu. Dánsko, jeden z vedoucích států ve využití obnovitelných energií, je odkázáno v dodávkách na elektřinu z jaderných elektráren Francie.

„Německo

bojuje za dokončení plynovodu Nord Stream II, aby mohlo nahrazovat výrobu z uhlí a jádra výrobou z plynu. Toto řešení jen minimálně sníží produkci skleníkových plynů v energetice Německa. A Dánsko, které významný podíl elektřiny vyrábí z větru (cca 40 %) vděčí za udržení bilance ve své elektrické síti pouze dovozu elektřiny z Francie. Z toho vyplývá, že boj proti jaderné energii v Evropě stojí na falešných argumentech a nemá nic společného s bojem proti klimatickým změnám,“ vysvětlil Peter Líška.

EU instituce vs dodavatelé jádra

Pokud jde o dosavadní organizace spojující státy užívající jádro lze zmínit dvě ENEF (European Nuclear Energy Forum) a FORATOM. První vznikla v roce 2007 jako fórum zaměřené na projednání možností a rizik jaderné energii a sdružuje vlády států EU, evropské instituce a experty v oboru jádra, včetně národních regulátorů a zástupců spotřebitelů. K aktivitám a významu obou orgánů se Líška vyjádřil skepticky.

„Stávající organizace ENEF, která organizuje jednou ročně setkání politiků České republiky za účasti reprezentantů EK, není akce schopná. Hlavní důvod je pravděpodobně vedení této organizace, zástupci EK, kteří podléhají vládnoucí v Bruselu ideologii. Samostatná evropská organizace by mohla být akce schopná,“ uvedl expert na energetiku.

Druhou organizaci je FORATOM (Auropean Atomic Forum), který má podobu obchodního sdružení dodavatelů a zastupuje zájmy 3000 společností z 15 evropských států. FORATOM se účastní diskusí o energetické politice s orgány EU a dalšími klíčovými stranami. Líška ji označil za "lobbistické" sdružení nukleárních společností bojující za využívání jaderné energie.

„Tato organizace může jen přesvědčovat EK, kde má převahu antinukleárních ideologie. Pokud by se sdružili politici a vlády zemí využívající jádro, tak taková organizace by vstupovala přímo do rozhodovacího procesu v rámci EU. Samozřejmě otázkou je, zda politici států využívajících jádro nebo států připravujících využívat jádro (Polsko), budou mít ochotu postupovat společně. Ale to je už věc premiéra SR, aby je přesvědčil,“ zdůraznil na konci Ing. Peter Líška.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.