Později se objevily informace, že o jeho služby se zajímá Kancelář prezidenta republiky, která je dlouhodobým kritikem BIS.

Jak píše Shneider ve svém komentáři, komentátoři naznačují, že Rom by mohl nahradit dosavadního ředitele BIS Michala Koudelku, kterému příští rok končí funkční období.

Autor přichází s myšlenkou o tom, že množství utajovaných a velmi citlivých informací, jež následně vyteklo z BIS na Roma do médií, svědčí o značné „děravosti“ služby.

„Reálně viděno, je to totiž zcela v intencích aktivního hybridního válčení, v čemž je BIS poslední dobou přebornicí. Její modus operandi je jednoduchý a opsaný z galérky – zloděj křičí „chyťte zloděje“! BIS nálepkuje kdekoho z kdečeho, neboli v rámci aktivních opatření odvrací jakákoliv podezření z vlastního pochybení tím, že je staví do pozice „útoku nepřátelských sil“. Komu to připomíná padesátá léta, má dobrou intuici,“ přichází s analogií Schneider.

Jak neohrozit ochranu nejcitlivějších informací

Následně Schneider připomíná, že Rom byl coby dlouholetý vrcholný funkcionář služby šetřen z podezření z „napojení na ruské služby“ po projevení ambice službu vést.

„Poté nezbylo, než ho zadupat do bláta, protože kdyby se šéfem stal, asi by zatočil s těmi, kteří plýtvají silami vlastní inspekce či odboru vnitřní bezpečnosti pouze kvůli kompromitaci adepta na ředitelský post,“ vysvětluje postup organizace.

Takže Schneider se nediví, že Rom ze služby odešel, protože je-li pravdou, že na porady nejužšího vedení nebyl zván šéfanalytik, pak je něco podle odborníka zásadně špatně.

„Pokud je pravda, že BIS nechala odejít šéfanalytika, aniž se s ním dohodla na jeho dalším působení, byl by to jen další důkaz její tragické personální politiky,“ zdůrazňuje Schneider s dovětkem, že tímto selháním by vedení služby fatálně ohrozilo ochranu nejcitlivějších a nejutajovanějších informací a jejich zdrojů. Doplnil, že okamžitá rezignace ředitele služby by v tomto případě měla být tím nejmírnějším následkem.

Poté se Schneider otočil ke krokům vedení státu.

„V intencích zájmů státu totiž není ohled na to, má-li ředitel služby s někým kamarádské – anebo napjaté – vztahy. Každopádně je třeba poděkovat prezidentské kanceláři, že zabránila podobnému vývoji jako v případě odchodu ředitele BIS Karla Vulterina,“ podotkl analytik.

Zde poznamenal, že ten pak skončil v pražském kasinu, aniž by tehdejší vláda projevila sebemenší péči i o budoucnost současně odcházejícího ředitele civilní rozvědky Oldřicha Černého.

„Tehdy byl chybujícím premiérem Miloš Zeman, a zdá se, že si vzal ponaučení,“ pokračuje ve své argumentaci Schneider.

Autor vyslovil naději, že snad tedy nejde jen o momentální využití příhodné situace, ale o nastavení standardního systémového opatření, jak se má stát v budoucnu chovat k odcházejícím zpravodajským důstojníkům.

Tento nedostatek je pociťován již čtvrt století

V souvislosti s tímto tématem Schneider upozorňuje na roli poslanecké komise pro kontrolu BIS.

Podotýká, že ta je ustavena tak, aby se poslancům dostalo určité virtuální prestiže, a současně aby se celkově nedozvěděli vůbec nic.

„Zákonné působení poslanecké kontroly je totiž mělké, zaměřené spíše na poměr informačního výkonu služby k rozpočtovým nákladům, takže na její hlubší kontrolu nemají vlastně ani nárok. Tento nedostatek je pociťován již čtvrt století,“ přiblížil autor.

„Sám jsem byl koncem devadesátých let u toho, když tehdejší ministr bez portfeje Pavel Bratinka předkládal návrh zákona o kontrole zpravodajských služeb, v němž byla rozpracovaná jak kontrola plošná, poslanecká, tak senátní hloubková (bodová). Poslanci by viděli všechno, ale nikoliv do detailů – senátoři jen něco, ale zase do hloubky. Tento návrh vzbudil pochopitelný odpor, protože by se již tehdy otevřela cesta, jak služby efektivně kontrolovat,“ zavzpomínal Schneider.

Poté zmínil, že podobný pokus o vytvoření senátní kontroly prošel před pár lety, ale byl zcela zmařen podmínkami na vzdělání Senátem zvolených kontrolorů.

„Takže krok, k němuž se odhodlal Rom, je legitimní, protože všechny legální možnosti byly vyčerpány, a vláda zřejmě uzavřela s BIS smlouvu o neútočení, čímž je paralyzována i exekutivní kontrola zpravodajských služeb,“ domnívá se Schneider.

V této souvislosti autor vytkl BIS lhaní ohledně toho, že v Česku nikdy nebyl novičok známý. Důvodem je podle autora poslušné zařazení do protiruské hysterie.

„Přitom celý svět ví, kolik zemí s touto látkou experimentovalo, a že vývojář novičoku žije už téměř 30 let v USA, kam byl přesunut i se svou laboratoří a dokumentací, takže se BIS stává exemplárně trapnou (vrcholem byla medaile americké rozvědky české kontrarozvědce). Označení za „čučkaře“ je potom jen velmi slabým odvarem skutečnosti,“ přichází s dalšími argumenty Schneider.

I kdyby měli riskovat vyhození ze služby

Poté Schneider nastínil zásady činnosti skutečné zpravodajské služby.

„Politici lžou téměř z definice, sotva začnou pohybovat rty. Ani diplomaté neříkají pravdu, ale jejich „alternativní popisy skutečnosti“ musejí mít alespoň formu téměř aristokratickou. Proto jsou zřizovány zpravodajské služby, jak říkával doyen zpravodajské komunity Miroslav Polreich, aby se vláda měla odkud dozvědět pravdu,“ píše odborník s tím, že v této situaci vyvstává otázka budoucnosti výročních zpráv o činnosti BIS.

Následně autor zveřejňuje svou vizi toho, kdo by měl pracovat v takových organizacích.

„Proto by ve zpravodajské službě měli být jedinci, kteří řeknou zákonným adresátům informace přesné, ověřené a včas – a odejdou středem, ať se s nimi popasují politici. I kdyby měli riskovat vyhození ze služby, protože podepsali přísahu, že nasadí i vlastní život,“ zdůraznil.

Dodal, že Rom udělal riskantní krok a není jisté, zda se mu po hnojné sprše z vlastních řad může podařit v budoucnu aspirovat na návrat do BIS, na post nejvyšší.

„O to je jeho krok cennější – může pomoci vyvětrat zatuchlost služby, již je cítit na hony, a to i proti větru,“ zdůvodňuje svůj názor odborník.

V této situaci podle Schneidera vyvstává ještě jedna otázka, která se týká – budoucnosti výročních zpráv o činnosti BIS.

„Nutno předeslat, že zákon nic takového službě neukládá, ale státní instituce mohou činit jen to, co jim ukládá. Z tohoto pohledu je tato její aktivita pouze trpěnou tradicí z dob, kdy se zpravodajské služby otvíraly světu, a studená válka na čas pohasla. Tehdy měly smysl, ale s obnovením studené války se rychle změnily v nástroj hybridního působení zpravodajských služeb na veřejnost, činnost zcela mimozákonnou,“ uvedl.

Na závěr se autor zamýšlí nad tím, že nikdo normální nepostrádá litanie o ukrutném nebezpečenství ruských bojarů a záludnostech čínských vojevůdců.

„O samozvaných radách, jak zabránit, aby do distančního způsobu výuky nepronikly sovětské pedagogické manýry, ani nemluvě,“ píše.

Schneider doufá, že Rom své civilní období nepromarní, kvalitně zanalyzuje, co bylo, a co se odehrává, a že se z něho příští rok stane kvalitní adept na vedení BIS.

„Ať to ve finále dopadne jakkoliv, dobrá konkurence zvyšuje kvalitu volby,“ uzavřel analytik.