K tomu přistupuje fakt závažných politických excesů, jako například ústavních žalob na prezidenta Zemana i Klause, exhibicionistických výletů typu návštěvy předsedy Senátu v Tchaj-wanu, protiústavních doporučení vládě, které by neměly v rozhodující komoře, tj. Poslanecké sněmovně žádnou naději na úspěch,

15% v podstatě extrémní politická menšina chce diktovat 60% politické většině, která i při faktu rozdílného složení na vládní část a opozici má jediná právo hovořit za celou společnost.

Samozřejmě, že bych teď mohl vykřiknout: Zrušme Senát, tak jak to činí mnozí. A samozřejmě, že bych tím nic nevyřešil.

Přesto je zcela na místě hledat cesty k odpovídajícímu řešení.

V zásadě tu jsou dvě cesty: jedna ústavně-legislativní a druhá brutálně ekonomická.

V každém případě by se toto téma mělo stát předmětem politické diskuze v rámci předvolební kampaně před příštími volbami do Poslanecké Sněmovny.

Dovedu si představit, že byť ne v ostatních bodech, tak v tomto by se mohli na plánu postupného odstranění Senátu shodnout v podstatě všechny politické subjekty mimo dnešního demobloku, tj.ANO, ČSSD, SPD, KSČM, a všechny by s tím jednotně mohli jít do voleb.

Ústavně-legislativní cesta by byla v postupné transformaci Senátu v součást Poslanecké sněmovny, byť třebas volených v jednomandátových obvodech. Mohl by se například snížit dosavadní počet poslanců volených poměrným způsobem na 100 a poměr „nových“ poslanců volených většinovým způsobem ponechán buď na stávajícím počtu senátorů tj. 81, či menším.

Tito noví poslanci by mohli být voleni v doplňovacích volbách do Poslanecké sněmovny s tím, že by se nově upravil způsob jejich voleb. A Senát by se podle přechodných ustanovení zrušil.

Někde řekne, že by to vlastně nic tak moc nezměnilo.

Omyl. Především volba výrazné části poslanecké sněmovny většinovým systémem by oživila politickou diskuzi. Ale za druhé: Nevolili by se senátoři do impotentního, zbytečného Senátu, ale do Poslanecké sněmovny, od které se odvíjí odpovědnost vlády. Nerozhodovalo by 15% voličů, ale obvyklých 60%, jinými slovy nevítězili by ani strany, které ve společnosti mají podporu slabých 25%.

Tím by ovšem vzrostla legitimita celé Poslanecké sněmovny.

To, že čas od času politici přistupují ke změně institucí není nic neobvyklého a v našich podmínkách je to žádoucí. Proč se mám dívat na Rakušana, který se holedbá, jak posílil. V Poslanecké sněmovně to bude teprve muset prokázat. Teď má STAN v Poslanecké sněmovně význam … +/- nic.

Co do formy bych doporučoval jednorázové referendum A troufám si tvrdit, že zájem na jeho účasti by překonal všechna očekávání a navíc by odpovídal zčásti i programům stran, které si referendum vetkli jako svůj programový bod (SPD,ČSSD,KSČM…a teď nevím, ale i ANO nebylo proti).

V zásadě by toto řešení mohlo být skousnutelné i pro současný demoblok.

Samozřejmě, plány jsou plány.

Když by to nevyšlo, přichází v úvahu varianta vyhladovění. O rozpočtu rozhoduje Poslanecká sněmovna na návrh vlády. Nuže, jestliže by ústavní zákon o referendu o zrušení Senátu a transformaci Poslanecké sněmovny neprošel, tak Senát můžeme vyhladovět.

Není třeba, aby vůbec se scházeli a když tak jednou za měsíc k výborům a jednou za měsíc ke schůzi.

Vždyť přátelé, jediným smyslem této dnešní komory, že navrhuje úpravy zákonů přijatých Poslaneckou sněmovnou a konečné slovo má stejně Poslanecká sněmovna.

Komické.

Takže asi tak…