Svátek 28. října bývá spjat s ceremoniálem a předáváním vyznamenání na Pražském hradě. Ačkoliv premiér Andrej Babiš s ministrem vnitra Janem Hamáčkem se včera setkali s prezidentem Zemanem a snažili se jej přesvědčit, aby kvůli zhoršené koronavirové situaci akce neproběhla, prezidenta se úplně přesvědčit nepodařilo. Akce by však měla proběhnout v omezeném formátu, tedy bez politiků a bez veřejnosti.

Zvěřina ve svém pohledu na věc uvádí, že existují v podstatě dva pohledy na situaci. První a převažující názor „lidu“ je takový: „My obyčejní lidé jsme omezeni a smíme se sejít jen v šesti, tak proč by měli mít výjimku zrovna papaláši? Jen proto, že Miloš Zeman potřebuje exhibovat a ministr zdravotnictví dostane metál, se přeci nemají porušovat pravidla, která mají platit pro všechny. Stejně rázně lze odmítnout výjimku vztahující se na zastupitelstva, zákonodárné orgány a pracovní kolektivy,“ píše Zvěřina ve svém článku.

Zároveň však dodává, že existuje i druhý pohled na věc, který je stejně relevantní. „Významný a pro mnoho z nás nejvýznamnější svátek stojí za to slavit i ve ztížených podmínkách. Pochopitelně nemá smysl zbytečně riskovat a rozhodně by se oslavy měly obejít bez recepce a konat se za zvýšených hygienických opatření,“ uvádí s tím, že účast by také měla být omezena, ale tento svátek má pro naši zemi jistou symbolickou hodnotu a oslavy by tak měly proběhnout.

Respekt k prezidentovi

Autor článku se ptá, proč by se nemohly konat uměřené a bezpečné oslavy 28. října. Vzápětí nabízí i odpověď.

„Odpověď je nasnadě: Protože je prezidentem Miloš Zeman, kterého značná část populace a hlavně elity nenávidí do té míry, že jej nejsou ochotni respektovat v roli hlavy státu.“

Zveřina vyzývá k tomu, aby si lidé zkusili malý mentální experiment a představili si, že v podobné situaci bude Václav Havel, který by řekl, že se nesmí podlehnout strachu a malomyslnosti. „Vsadím se, že titíž lidé, kteří dnes plivají po Miloši Zemanovi, by Václavu Havlovi zatleskali a komentovali by to slovy o tom, že konečně je někdo v těžkých dobách nositelem pozitivních emocí,“ uvádí svůj pohled na věc.

Ve svém článku si autor neodpustil ani trošku nadsázky. „S trochou nadsázky lze říci, že naši dědové bojovali za to, aby dnešní ,chřipečkáři‘ mohli demonstrovat svou obrovskou odvahu a aby protirouškoví odbojáři směli na své okolí shlížet spatra jako na hloupé ovce,“ konstatoval.

Podle jeho slov se nechce dnešní společnost nechat svazovat jakousi kontinuitou a s ní spojenými rituály. Zvěřina také prosí, aby všichni odpůrci oslav svého chování zanechali.

„Jsem nesmírně zvědavý, zda 17. listopadu nebudou titíž dnešní důslední vymahači zákona v zájmu oslav vykřikovat cosi na téma rouškové totality a vládní zvůle,“ dodal závěrem.