Ruský bloger Puškov s pseudonymem „Goblin“ se v na svých stránkách svým originálním stylem věnuje nejvýraznějším aktuálním událostem (natočeno před prohlášením ruského ministerstva zahraničí z 8. října 2020 o nemožnosti zachování dosavadních vztahů s Francií a Německem)… Pro vás jsem připravil podstatný výtah. (Pozn. překl.)
Takže, o co tam jde? Kyrgyzský lid se už poněkolikáté vzbouřil. Proč a z jakého důvodu, to naprosto není důležité, třebaže tentokrát to je zřejmé. Hranice jsou uzavřené a doma je sedět nebaví, ale při majdanu naprosto není důležité co a proč. Kyrgyzští občané vzali útokem veřejné budovy vrcholné moci, zvané Bílý dům, aby to bylo jako v Americe. Parlament, samozřejmě, podpálili – protože k čemu jim takový je, žejo?
No, a v průběhu majdanu svrhli prezidenta Kyrgyzie jménem Žeenbekov. Co se párat s nějakými volbami – zkrátka vypadni, a hotovo, protože tě už nemáme rádi! A to přesto, že docela nedávno jsme tě zvolili v demokratických volbách ze dvou a více kandidátů. Osvobodili z vězení bývalého prezidenta jménem Atanbajev, kterého před nedávnem nyní svržený prezident poslal do vězení. A tak teď bývalý prezident, který si, pravda, trochu poseděl, bude jejich novým prezidentem. Inu, taková je směnitelnost moci pokyrgyzsku. Takže, taková je v Kyrgyzii svébytná demokratická procedura, podmíněná místními lidovými obyčeji a zvláštnostmi.
Už po staletí si tam u nich konkurují jižní a severní klany. Jižní jsou považovány za agrární a víc pobožné, zatímco severní více městské a světské. Na jihu ruský jazyk moc neznají, zatímco na severu to naopak není valné s kyrgyzským. A tak tomu bylo dlouho předtím, než Kyrgyzii vzalo pod svá chlupatá křídla Ruské impérium. Tak to bylo i za sovětské vlády, kdy se popořadě měnili místy představitelé republikového ÚV. No a za nezávislosti to vše vykvetlo dosud nevídaným květem. Tím, kdo s kým tam dnes …si nezatěžujte hlavu.
Jak vás osobně Kyrgyzie znepokojuje? No, zaprvé jako spojenec Ruska, a zadruhé jako vzdálená vlast velkého množství pracovitých a nenáročných pracovníků nejrůznějších odvětví ruského národního hospodářství. Takže, tímto kyrgyzským majdanem se pro vás nic nezmění – ať tam vládne jižan nebo seveřan, je to jejich vnitřní zábava. Na multivektorovost si, tak jako Lukašenko, obzvláště nehrají a podraz z této strany od nich neočekávejme.
Je jasné, že jako v každé kalné vodě loví svoji rybku naši zahraniční konkurenti, což naše speciálně cvičené orgány sledují, ale pro samotné Kyrgyzy je výhodné být překladištěm mezi námi a Čínou, a krom toho i dodávat do Ruska svoje nadbytečné rezervy pilných pracovníků. To oni a nejen oni na majdanech vykřikují, že jakmile svrhnou dalšího, dle zákona jimi samými zvoleného lumpa, tak se u nich rázem život změní. A to tak, že ve Švýcarsku mnozí zblednou závistí a poběží se usídlit na břehy kouzelného jezera Issyk-Kul.
Ve skutečnosti však další státní převrat skončí tím, že za jednu zlodějskou osobu přivedou k moci osobu novou, neméně zlodějskou. No a berani se rozejdou domů studovat pracovní trh v Rusku a kupovat jízdenky do Moskvy, protože za něco je, přece jen, nutné žít, vydělávat peníze – a práce a peníze jsou jen v Rusku. Z majdanů pracovní místa nevznikají a blahobyt občanů neroste – o tom jim budou vyprávět před příštím majdanem a příštím státním převratem. A opět všichni poběží podpálit parlament, protože oni jsou přece moc! Tak tomu bylo, a tak to asi zůstane – uvidíme.
Na fotbalové stadiony například příslušné orgány hledí zvlášť pozorně. Zatím omezili počet diváků na polovinu kapacity, ale v minulém týdnu, při ligovém střetnutí moskevského Spartaku s pitěrským Zenitem, organizátoři pravidlo porušili a pustili tam o něco víc než polovinu. (Ono, kdo by to počítal?) Ovšem, pokud přijde trest, tak pro všechny, aby to nikoho nesvádělo. Na fotbal se, koneckonců, dá koukat i v televizi, když už bez toho nemůžete. Váš úkol je jiný: Pokud si budete infantilně hrát na hrdiny a „natruc mámě si necháte omrznout uši“, tak v izolaci a bez práce budete sedět nejen vy, dokonce i když se vám osobně nákaza vyhne.
Všichni přece i tak chápou, že je to od Putina – jen Ljochovi o tom neřekli, a tak pookřál a začal nezadržitelně žvanit. Jednou špíglu, jindy až samotnému Juriji Duďovi**) plácá obvyklé týnejdžrovské bláboly. Obviňuje ze své vraždy osobně Putina a omské lékaře, kteří mu zachránili život. Úrovní výkladu to je třináctiletý teenager, lže a padají z něho takové blbosti… inu vše je určeno pro věřící spotřebitele bez mozků, přesně tohoto věku. Ale Evropa s pomocí Dudě lepí z Ljochy nic víc, nic míň než budoucího prezidenta Ruska. To jen abyste se řádně vylekali, protože v jakém zlém snu si lze představit takovéhoto prezidenta?
Mimochodem, Jura Duď se setkal s Navalným přímo v Německu, kam se ale musel nějak dostat. Ale jak, jestliže přes schengenskou hranici naše občany nepouštějí kvůli bezpečnostním opatřením. No, a Juru Dudě tam pustili beze všeho, jako svého – mimochodem, proč jako? Až vám, budou opět vtloukat, že Navalnyj a Duď osobně se starají o vás a světlou budoucnost Ruska, vzpomeňte si, kdo je pro koho ve skutečnosti cizí, a kdo je ve skutečnosti laciný spotřební materiál…
------*) OPCW – Organizace pro zákaz chemických zbraní, která prosazuje a kontroluje dodržování úmluvy o chemických zbraních se sídlem v Haagu)
**) Jurij Duď (nar. 1986 v Postupimi) – ruský opoziční videobloger s 5,5 miliony abonentů.
Překlad: st.hroch 20201009