Částky dle něj vrší na bankovních účtech jen některých lidí, a to jak zde v Evropě, tak i ve Spojených státech. Jde však o virtuálně generované peníze, poznamenává odborník, ale umožnují přesouvání skutečného majetku a práce.

„To si třeba chcete koupi pozemek. Desítky let střádáte. A když na to přijde, tak vás snadno přeplatí bankéř, který má snadný přístup k těm generovaným čísílkům,” uvádí s tím, že totéž platí o práci.

„Člověk vykonává osm hodin denně svou profesi (…) Pomocí složitého mechanismu zvaného ‚společenská dělba práce´ se jeho odpracované hodiny směňují za práci zemědělců, pekařů, řidičů, konstruktérů, učitelů, zdravotních sester a tisíců dalších profesí. Lidí, co musí dělat svou práci, aby náš pracovník mohl jíst, bydlet, svítit, oblékat se, dostávalo se mu lékařské péče atd. (…) V rozumném režimu je tomu tak, že jeho odpracovaných osm hodin je vyměněno za 7,5 hodiny práce zmíněných profesí a zbývajících 30 minut si vezmou bankéři, politici a státní úředníci,” píše Hampl.

K tomu dodává, že realita může být i jiná, tedy když hodiny práce člověka jsou asi zcela výměny za práci bankéřů, úředníků či top manažerů různých centrál. V dotyčné situaci, uvádí Hampl, pracuje člověk stejných osm hodin, ale nevydělává ani na základné věci a bydlení.

„Ekonomové tvrdí, že je to tím, že málo pracuje. Jenže kdyby měli ekonomové pravdu, pak by tento konkrétní dělník sice chudnul, ale bohatli by ti všichni zemědělci, pekaři, řidiči, konstruktéři, zdravotní sestry… Když chudnou všichni, znamená to, že jsou ze systému odsávány pracovní hodiny. Buď tím, že všichni dělají něco zbytečného nebo tím, že jsou tam nějací příživníci,“ dodává.

„O to se tady hraje. Jak se budou přesouvat majetky a jak se budou směňovat odpracované hodiny. Akciové přesuny i číslíčka na účtech mohou být jen virtuální. Ale to, jestli mzda člověka pokryje jeho životní náklady, to je zatraceně konkrétní. A je pak už vlastně jedno, zda tomu říkáme zdanění, korporátní zisky či jakkoliv jinak,“ uvádí Hampl na závěr.